Krkavčí matka?
Za prvé: Ve společnosti možná řízené chlapy by ze mě tu izolovanou a neplnohodnotnou osobu, jež by měla být 24 hodin denně zalezlá v doupěti a nejlépe 25 hodin se věnovat své ratolesti, nejraději udělaly ženské. Rozhodně ne chlapi.
Nemyslím teď rodinné příslušníky, ti mě podporují všichni bez rozdílu pohlaví. Mám na mysli ženské na úřadech, u doktorů, na vycházkách. Většina z nich se mého rozhodnutí vrátit se dva měsíce po porodu k práci upřímně děsila a dělala ze mě krkavčí matku.
Nic mi nebyl platný argument, že pracuji z domova, pouze na poloviční úvazek, navíc s klouzavou pracovní dobou. Malé dítě stejně přes den alespoň tři čtyři hodiny prospí a co je špatného na tom, když ženská pracuje a dítě spí?
I tak jsem slyšela samé: "To snad nemyslíš vážně!" "Chudák dítě!" "Ty si ho nechceš užít?" Od žádného chlapa jsem ještě nikdy žádnou podobnou poznámku nezaznamenala.
Peníze na plenky
Velkým protiargumentem těchto zděšených žen navíc bývá, že se mi to finančně nevyplatí, tak proč se do práce vracím.
Finančně se to díky dávkám nastaveným tímto sociálním státem skutečně stále moc nevyplatí. Výše peněžité pomoci v mateřství vypočítaná jako 69 % denního vyměřovacího základu nápadně připomíná hrubou mzdu po zdanění. Výhodné je opravdu nepracovat a pracuješ-li, tvoje chyba.
| Debata týdne: Málo žen v politice a byznysu: Vadí to? Napište nám svůj názor |
Jenže peníze na plenky přece nejsou všechno. Jde přece i o seberealizaci, o dobrý pocit ze sebe samé, o tvůrčí využití volného času i o budoucnost - jak se vrátit po dlouhé době do odvětví, které se rychle vyvíjí?
Za druhé: Jak tak pozoruji, leckteré matky ze sebe ty odstrčené, izolované a neplnohodnotné členy společnosti často a dobrovolně dělají samy.
Během mateřské dovolené se jim začne zamlouvat ten zjednodušený (nikoliv lehký) život, kde existuje toliko ona, dítě, manžel a domácnost. Péče o děcko, zvláště pak křehké bezbranné miminko je náročná, zodpovědná, ale dost intuitivní práce, člověk k tomu nepotřebuje náročné kurzy, kvalifikace či rekvalifikace.
A také tu neexistuje konkurence, boj o místo, nemusíte se bát, že za vás nastoupí jiná, lepší matka, když dítěti vážete čepičku nakřivo, jako to funguje v každodenní realitě pracovního procesu.
Dobrovolně v izolaci
A tedy za druhé: Dalším důležitým faktorem, který přiměje mnohé matky dobrovolně setrvávat v bezpečí domova s mateřstvím coby plným pracovním úvazkem je tedy i to, že se v poklidné ulitě mateřské dovolené začnou tohoto konkurenčního pracovního prostředí bát, přestanou si věřit, že by se do něj byly schopné vrátit, že by obstály v něčem jiném, než v přebalování a kojení, přijde jim, že už ani nic jiného neumějí, což je samozřejmě nesmysl a jakýsi psychický blok.
Tento psychický blok nezřídka vede k tomu, že se matky s blížícím se koncem mateřské dovolené zmocní panika a raději si pořídí dalšího potomka, aby si toto údobí prodloužila. Takovéto ženy si na izolovanost od společnosti nejen většinou nestěžují, ale naopak ji o své vůli vyhledávají, utíkají se do ní.
Na druhou stranu je nutné říct, že skloubit péči o dítě a práci opravdu není jednoduchá věc. Záleží na druhu a povaze práce, na vstřícnosti nadřízených a kolegů, na podpoře rodiny.
Mnoho žen si šlape po štěstí a následně i po rukou jen kvůli tomu, že si z dětí a plotny udělá své nedotknutelné území, kam nechce pustit manžela: "Prosím tě radši jdi od toho!" slýchá stále mužský protějšek nervózní hlas své drahé, a tak jde od toho, čímž se pro něj manipulace s dětmi i hrnci postupně stane nepřekonatelnou překážkou. Ovšem především ke smůle manželky.
Když už má člověk to štěstí, že se věnuje zaměstnání, které lze provozovat z domova, posadí se k práci s vědomím, že ji možná za minutu přeruší, že mu dítě odměří limit křikem. Začne se soustředit a děťátko už křičí... Uklidní ho, sedne si k práci a dítě křičí znovu... Tak ho přebalí, nakojí, odkrká, uhojdá, uloží, po dvou hodinách se znovu vrátí k práci, ale dítě křikem oznamuje, že spát rozhodně nechce.
Většinou se nakonec vše podaří, dítě prospí dobu potřebnou k vykonání práce, takže když se probudí, matka se mu už může opět plně věnovat.
I práce provozovaná z domova občas vyžaduje cestu do terénu či do místa zaměstnání. Tím lépe, matku to ochrání před oním stereotypním setrváváním v izolaci, navíc se šátkem, klokankou či krosničkou se dá dostat téměř kamkoliv.
Člověk se musí naučit pracovat úsporně, ekonomicky, využít každé volné chvíle, naučit se jít na kompromisy tak, aby nešidil práci, dítě, ale ani sebe. Jde to, i když je to nesmírně náročné, nicméně ona náročnost příliš nesouvisí s faktem, že společnost ovládají muži.
