Jeho "paperboy" se objevil za dveřmi s kompletním vydáním britských deníků s neúprosnou pravidelností kolem půl sedmé ráno a zahajoval tak můj pracovní den. Majitel Mistry of Hampstead na konci West End Lane si mě vcelku považoval. Faktury za noviny jsem platil včas a bez reptání. Když občas některý titul nedodal, zašel jsem si pro něj sám.
Od první chvíle se také snažil zapamatovat a osvojit si výslovnost mého příjmení. S omluvným výrazem ve tváři si lámal jazyk na shluku souhlásek uprostřed. Až jedno odpoledne mě vítal s úsměvem od ucha k uchu a hlásil mi, že už "na to přišel". Držel přitom v ruce v ruce čokoládové oplatky značky Kit-Kat.
Jak známo, Angličané si totiž nejméně od historické  výpravy Václava Šaška a Lva Rožmitálu do Windsoru dávají na výslovnosti českých jmen a příjmení opravdu záležet. Teď jsem si vzpomněl na Kit-Kat v úplně jiné souvislosti - totiž, když jeho nadnárodní výrobce pohrozil, že převede výrobu čokoládových oplatek a také ostrovní verze lentilek do České republiky.
V kterémsi anglickém hrabství by se tak ocitlo v ohrožení šestnáct set pracovních míst. Nebylo by na tom zas tak nic nového, kdyby ovšem nešlo o jednu z prvních reakcí na zamýšlenou reformu britského penzijního systému.
Britové řeší to, co celá západní Evropa: v šedesátých letech minulého století připadali na každého  seniora čtyři lidé, kteří přispívali na jeho penzi. Za pár let to bude téměř jedna ku jedné.
Varování, že Britové budou napříště dovážet své oblíbené čokoládové oplatky a lentilky z České republiky se vyplatí registrovat.
Například proto, že Českou republiku penzijní reforma teprve čeká. Pokud zdraží výrobní náklady, zahraniční i české firmy by se mohly začít za pár let chovat úplně stejně jako dnes v Británii. A přesunout výrobu takových tatranek někam jinam. Třeba do Tater.