Uplynulo více než šest let od dne, kdy Živnobanka (dnes UniCredit Bank Czech Republic, dále UCB) připsala advokátu Ladislavu Polákovi jiné cenné papíry, než které mu nabízela a slíbila prodat. Slibovala papíry bezpečné „kajmanské emise“, ale připsala mu rizikové deriváty Lehman Brothers. „Lehmani“ později zkrachovali a Ladislav Polák přišel o 4,5 milionu korun, o veškeré své úspory.
Až po krachu Lehmanů zjistil, že nevlastní slibovanou kajmanskou emisi. Podal na UCB žalobu pro neplatnost smlouvy. Kupodivu prohrál. A děly se věci. Polák odmítl před silou soudu a banky kapitulovat. Postupem času zjistil, že byl čistokrevně podveden. Banka mu nedoručila konfirmaci, která je pro platnost obchodu nutná. Prodala mu cenné papíry, které v tu dobu nesměly být prodávány laikům, ale jedině profesionálním investorům. Tím Polák není.
Papíry mu dlouhou dobu nutil osobní bankéř Radovan Král, který neměl na prodej rizikových derivátů licenci. Ani to není vše. Král policii přiznal, že Polákovi nabízel jiné cenné papíry, než které mu banka nakonec připsala. Poskytl mu tedy lživé informace. Ještě nekončíme. Král Polákovi nemohl poskytnout přesné informace, ani kdyby chtěl. Komisionářská smlouva mezi Živnobankou a klientem byla uzavřena 19. května 2006. Jenomže konečné emisní podmínky onoho derivátu byly schváleny až 23. května 2006. Král před soudem přiznal, že tyto podmínky ani neznal. Prodaný cenný papír reálně vznikl až 31. května 2006. Tedy po uzavření obchodu.
Už toto by každému smrtelníkovi s běžným IQ stačilo, aby pochopil: Polák byl podveden, smlouva neplatí. Nestačí to ale policii, justici a České národní bance (ČNB), která má nad bankami vykonávat finanční dohled.
Celé řízení od začátku, kdy se Ladislav Polák začal bránit, působí dojmem, že proti bance nepůjde ani justice, ani ČNB. Přece už jen fakt, že laikovi, byť s právnickým vzděláním, ale stále v oblasti finančnictví laikovi, byly připsány deriváty, které se směly prodávat jen profesionálům, je nepochybným, jasným porušením pravidel.
Centrální banka však odmítá chránit klienta a jít proti bance. Podněty advokáta Poláka opakovaně odkládala, až uplynula správní lhůta, během níž bylo možné vyvodit odpovědnost za správní delikt obchodníka s cennými papíry (UCB). A je to. Banku už za to nelze potrestat. Není divu, že Polák podal trestní oznámení jak na guvernéra ČNB Miroslava Singera a další jeho úředníky, ale také na ředitele bývalé Živnobanky Jiřího Kunerta a jeho lidi.
Sám proti systému
Trestní oznámení Poláka jsou odkládána. Pustil se do boje nerovných zbraní – sám proti bankovnímu systému, finančnímu dohledu a nyní už i proti líné policii a různým patrům státního zastupitelství. Je velice poučné jeho snahu sledovat, vidět, jak si počíná policejní vyhledavač, který nic nevyhledává, jak dozorující státní zástupkyně, která nic nedozoruje, jak další nadřízené etáže žaloby, které neberou v potaz fakta. Jde na vás z toho pozorování smutek. Vidíte ten ping-pong, profesionální snahu věc nikoli vyšetřit a potrestat podvodníky, ale stěžujícího si Poláka utahat, dohnat až ke znechucené rezignaci.
Centrální banka však odmítá chránit klienta a jít proti bance. Podněty advokáta Poláka opakovaně odkládala, až uplynula správní lhůta, během níž bylo možné vyvodit odpovědnost za správní delikt obchodníka s cennými papíry (UCB).
Z minulých textů, jež jsem o kauze psal, vyplývá, že se poškozený Polák obrátil na pražské Vrchní státní zastupitelství, kde se podnětem zabýval Zdeněk Matula z elitního odboru závažné hospodářské a finanční kriminality. Věc od stolu odložil. Polák se obrátil na Nejvyšší státní zastupitelství, to věc pinklo na Městské státní zastupitelství v Praze. Městské SZ případ předalo krajské policii a ta jej opět odložila. Zároveň policista odmítl umožnit poškozenému nahlédnout do spisu; Polák prý není poškozený! (Když vás oberou o 4,5 milionu, nejste u nás poškození.) Proč chtěl Ladislav Polák nahlédnout do spisu? Aby viděl, co policie vlastně ve věci udělala.
Obrátil se na městské SZ, ať přezkoumá, zda policie postupovala správně. Tamní státní zástupkyně potvrdila, že policie postupuje správně. Advokát se tedy obrátil na její nadřízenou pražskou městskou státní zástupkyni Janu Hercegovou (známé jméno, žena médii obviňovaná ze zametání kauz). Jenomže Hercegová věc hbitě odpinkla na vrchní státní zastupitelství s žádostí, ať ono provede „dohledovou prověrku“. Podivuhodný postup – poškozený se obrátí na nadřízenou oné státní zástupkyně, ať posoudí její práci, ale ta prověrku pinkne o patro výš. Věc „vyřídí“ posunem. (Na co potom městskou státní zástupkyni máme?)
Doktoru Polákovi (přesně jeho právnímu zástupci) tedy nakonec odpověděla státní zástupkyně z VSZ Miluše Redlová. Odložení v nižších patrech považuje za správné. O.K. Kdyby pádně argumentovala, byla by to úleva. Jenomže to se opět, pokolikáté již, nestalo.
V nejlepším zájmu banky, ne zákazníků
Redlová zase veškerou odpovědnost hodila na klienta UCB, na Poláka. On prý chybně „dovodil“, že jde o kajmanskou emisi. Přitom osobní bankéř policii doznal, že Polákovi lhal! Redlovou to nezajímá. Nezajímá ji, že deriváty, které mu nesměly být prodány, v tu dobu neměly schváleny konečné emisní podmínky. Atd. Všecko jedno. Měl se starat.
Přitom Zákon o podnikání na kapitálovém trhu v paragrafu 15 jasně říká, že „obchodník s cennými papíry je povinen poskytovat služby s odbornou péčí spočívající zejména v kvalifikovaném, čestném a spravedlivém jednání V NEJLEPŠÍM ZÁJMU ZÁKAZNÍKŮ“. Nejlepší zájem zákazníka tedy asi je, že dostane rizikové papíry místo bezpečných, že mu lžou a že přijde o veškeré úspory.
Redlová tvrdí, že Polák dostal za své peníze „odpovídající plnění“. (Mimochodem, odtud již plyne, že nedostal, co mu slibovali.) Lehman Brothers prý byly silnou společností. Zajímavé, když se ten bankovní dům již od roku 2004 nacházel v podmínkách úvěrové krize. Odpovídající plnění je nesmysl. Redlová v podstatě říká: Polákovi sice nabízeli kajmanskou emisi a dostal místo ní Lehmany, ale to je jedno. V tu dobu přece nikdo nemohl vědět, že Lehmani zkrachují. Což je asi stejné, jako když vám nabídnu kresbu Picassa a prodám vám za stejné peníze kopii. V tu dobu jste to nevěděli (já sice ano, ale co má být?)
Vidíme ukázkový postup české justice a policie. Nebere v úvahu důkazy, prokázaná fakta, znalecké posudky, případ si pinká, jak se jí zachce, nadřízená městská státní zástupkyně se zbaví odpovědnosti tím, že věc pošle výš, ale tam nahoře neberou v potaz doložená fakta. To celé se vleče léta, poškozeného ta válka stojí neskutečné úsilí. A banka, která ho podvedla, je v pohodě. Stejně jako centrální banka, která má na UCB dohlížet. Systém je křivý.
Šílená je ta argumentace. Obchodník s cennými papíry lhal – nevadí. Soud nebere v úvahu fakta – nevadí. ČNB neprovádí dohled, je jí fuk, že banka prodává laikovi, co nesmí – nevadí. Zákon vyžaduje, aby se jednalo v nelepším zájmu zákazníků – kašleme na to. Jediný, kdo měl podvod banky prohlédnout, byl klient. Na něm, ne na bance či na justici, leží veškerá tíha. Nazdar.
Advokát Polák se nevzdal. Obrátil se na nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, aby on zjednal nápravu. Je to volání po spravedlnosti. Ono už nejde ani tolik o 4,5 milionu, ale o to, aby česká justice fungovala nejen pro banky, ale taky pro jejich okrádané klienty.
