Pět stálých členů Rady bezpečnosti OSN a s nimi navíc Německo předkládají teheránským vůdcům údajně velkorysou nabídku. Hrozí však také tresty pro případ, že nedojde k dohodě. Ta by měla zažehnat obavy Západu, že se Írán pod pláštíkem energeticky zaměřeného jaderného programu snaží vyrobit jaderné zbraně.
Oproti předchozím neúspěšným pokusům o diplomatické řešení se tato nabídka odlišuje velmi významnou okolností. Balíček návrhů podpořily Spojené státy, které se zapojení do jaderné diplomacie s Íránem dosud vyhýbaly.
Splní-li Íránci předběžné podmínky, tedy pozastaví-li alespoň po dobu jednání obohacování uranu, jsou Američané ochotni s dosavadním nepřítelem zahájit přímá jednání.
Změna přístupu či klamný manévr?
Znamená to, že si Američané uvědomili, že jen hrozbami sankcí či přímým silovým řešením představitele íránského režimu k ústupkům nepřimějí, ba naopak posilují nejradikálnější kruhy íránského režimu snažící se zneužívat vzedmuté národní cítění?
Rozhodl se nyní Západ pro novou taktiku a pokouší se využít rozporů mezi ultrakonzervativci a umírněnějším pragmatickým křídlem režimu? To nemá na rozdíl od radikálů na eskalaci konfliktu zájem a je také ochotnější uvažovat o možném kompromisu.
Diskutovaná je i třetí možnost, kdy Američané údajně předem počítají s tím, že Írán nabídku na urovnání sporu odmítne. Nicméně demonstrují svou vůli k dohodě a pokusí se tak přesvědčit dosud skeptické Rusko a Čínu o tom, že přes všechnu dobrou vůli není jiného východiska, než se uchýlit k nátlakovým prostředkům.#reklama
Ať jsou záměry americké administrativy jakékoli, je nyní na samotných Íráncích, jak se k předloženému balíčku postaví.
Určitě nepřesvědčí tvrdé jádro islámského režimu, které jakékoli gesto Spojených států pokládá za úskok a pokus zbavit Írán "legitimních práv". Jsou přesvědčeni, že skutečným cílem Američanů oslabit Írán před tím, než přistoupí k realizaci své politiky změny režimu. Stoupenci naprosté neústupnosti ve vztahu k Západu pokládají jakékoli ústupky - byť i jen omezení jaderného programu - za nepřijatelné.
Naopak na výše zmíněné pragmatiky může nabídka zapůsobit velmi pozitivně. Vedle hospodářských pobídek totiž údajně nabízí i určité bezpečnostní garance. Právě záruky nevměšování a uznání íránských regionálních zájmů ze strany Západu by mohly získat podporu vlivné části íránského establishmentu, která by normalizaci vztahů se Západem uvítala.
Výměnný obchod
Íránci jsou známí jako velmi tvrdí obchodníci a nelze očekávat, že by na jakoukoli nabídku ze strany Západu jednoduše kývli, aniž by se snažili maximalizovat své zisky. Tím méně v případě nabídky, která žádá, aby se Írán vzdal svého práva obohacovat uran a vyrábět vlastní jaderné palivo.
Jisté je pouze to, že dosáhnout kompromisu nebude jednoduché.
Přestože balíček obsahuje vedle výhod i hrozby sankcemi, nevnímají je Íránci jako bezprostřední nebezpečí. A tak je pravděpodobně více než zastrašování zaujmou právě ony výhody, které balíček nabízí.
Od Evropanů, Ruska ani Číny mnoho nového získat nemohou. Jinak je tomu v případě USA, které drží v ruce několik trumfů - ať již možnost uvolnění hospodářského embarga, poskytnutí bezpečnostních garancí či hi-tech technologií.
Proto, má-li mít nějaké diplomatické řešení naději na úspěch, bude jím spíše to, na němž se bude podílet íránský nepřítel číslo jedna - USA, neboli Velký satan.
Přijdou-li Američané za Íránci jako za rovnými partnery s řešením, na němž Íránci hodně vydělají a málo ztratí, mohl by teheránský režim prokázat, že je flexibilnější, než se obecně soudí. Taktika cukru a biče šanci na úspěch má, ale je otázkou, zda předložené řešení nenabízí cukru příliš málo a zda je svištění biče v Teheránu slyšet dostatečně zřetelně.
Íránci tvrdí, že Západ žádá mnoho - aby se vzdali svého práva na atom - a proto si každý ústupek nechají řádně zaplatit. Západ již ukázal, že je připraven poskytnout Íránu konkrétní kompenzace za to, že se svého práva obohacovat vzdá. Íránci tak mají nyní možnost získat více než kdykoli předtím, ale cena, kterou je Západ za klidnější spánek - ne však jistotu, že Íránci pokoutně nezneužívají svůj jaderný program - ochoten zaplatit, není neomezená.
Autor je analytik Asociace pro mezinárodní otázky AMO