TV Prima chtěla oba favorizované kandidáty na prezidenta ukázat jiným než oficiálním způsobem. Upřímně řečeno, jinak zajímavý nápad zůstal na půl cesty. Papundeklové pódium, nepohodlné sedačky ani davy pořvávajících fanoušků sebevědomé kandidáty příliš nerozhodily. Debata byla vcelku důstojná a pokojná, což asi překvapilo nejvíce právě Primu, která slibovala zábavnou show nového formátu.
Z hlediska komunikačních schopností favorizovaný Zeman našel ve Fischerovi obstojného energického oponenta, i když nakonec se mu téměř vždy podařilo vypointovat debatu v svůj prospěch.
Jak kdo vypadal?
Oba muži dorazili v obstojných oblecích, neproběhlo žádné módní faux pas. Je vidět, že mladší Fischer si nechává více poradit od vizážistů. Měl modernější košili a hlavně aktuální kravatu, obojí v pastelových barvách. Zemanova kravata nebyla vysloveně strašná, ale v devadesátých by v ní exceloval více.
Manžetové knoflíčky daly body navíc Fischerovi, Zeman se alespoň snažil pořádně chlapskými hodinkami. Nejhorší z hodnocení módní policie překvapivě vyšel moderátor, který ve svém upnutém šedém obleku a vybledlé kravatě vypadal jako pojišťovací agent.
Jak kdo působil?
Zeman vyzrál. Jeho inteligence, sečtělost a sžíravý styl plný bonmotů se opět projevily v plné síle. Zkrátka nereplikovatelný zemanovský styl, jak ho známe už léta. Zároveň u něj ale přibyl určitý nadhled a smířlivost. Místy si dělá legraci z předchozího stylu, sám ze sebe.
Vyjít dobře ze souboje s tímto politickým matadorem je velmi nesnadné a pamětníci vzpomenou na politické debaty z dob Zemanova premiérování, kdy si doslova „mazal protivníky na chleba“ a poťouchle si to užíval. Upřímně řečeno, Fischer v této zkoušce pozitivně překvapil. Inteligencí a intelektem se Zemanovi vyrovnává a ví, že ho nedokáže slovně přechytračit, a proto to ani nezkoušel. Nejspíše to bude tvrdě vydřená práce mediálních poradců, ale ten šedý a nevýrazný statistik je ten tam.
Zeman rozvážně pohovořuje, kolíbá publikum, mazlí se s každým slovem a každá odpověď na otázku je téměř lingvisticky dokonalý fejeton. Naopak Fischer do toho doslova „buší“. Je oproti Zemanovi energický, divoce gestikuluje, pracuje s hlasem, místy téměř křičí. Na připravená témata to funguje perfektně a je Zemanovi dobrou protiváhou. Nicméně ve chvíli, kdy dojde k větší improvizaci, nenucený Zeman vede s převahou a Fischer začíná lehce tápat. Fischer je žoviální, hodně zapracoval na tom, aby přestal být vnímaný jako suchar, ale občas působí lehce nervózně. Naopak Zeman si každý okamžik showtime evidentně užívá.
Jedním z mála překvapivých momentů duelu je, když televize začne oba pány zkoušet z angličtiny i ruštiny. Jak laciné… Naštěstí oba kandidáti obstáli se ctí a ušetřili všem trapné chvilky. Zeman v angličtině naprosto ožije, začne se hýbat a aktivně gestikulovat, pak když přejde do ruštiny a posléze zpět do češtiny, opět se vrátí do svého základního módu projevu. Možná bychom ho měli posílat do zahraničí častěji.
Průběh show
Úvodní dohadování o tom, kdo si první vezme slovo, vyhrál Zeman, který ukázkově zmanipuloval moderátora i situaci a zařídil, aby začal Fischer. Tímto činem jako kdyby předznamenal průběh celých devadesáti minut.
Na jednu stránku místy až prkenná politická debata, na druhou stranu snaha udělat z pořadu něco mezi talk show a legendárním Kotlem. Výsledkem je spíše jakási kotelna, kdy (jakkoliv jinak může být výborný redaktor) zcela selhal moderátor, který se stal spíše jakýmsi uvaděčem témat, ceremoniářem.
Však také oba kandidáti brzy pochopili, že tenhle milý chlapík za prapodivným plexisklovým stolem se státním znakem pro ně není partnerem do diskuse, a udělali si z něj fackovacího panáka. Tam, kde ho Zeman mile špičkoval, Fischer občas ujel. Zejména v momentě, kdy Fischer napomenul redaktora, aby příště dočetl jeho knihu do konce, člověka zamrazí a zažije pocit déjà vu.
Těžko říci, kdo by více přesvědčil o svých potenciálních schopnostech k vedení země, protože na to - až na malé výjimky - nepřišla řeč. Rozebírala se zástupná témata, padla klišé a otázky, které byly mnohokráte položeny předtím - od financování prezidentských kampaní až po prezidentskou amnestii. Díky zvolenému formátu spolu kandidáti nediskutovali, ale vlastně jen „hovořili jeden po druhém“.
V těch zřídkavých chvilkách, kdy dojde na politické názory, působí Fischer i Zeman sebevědomě a autenticky, byť lišácký Zeman umí vždy nakonec situaci otočit ve svůj prospěch. Nejsilnější je v momentě, kdy Fischer aktivizuje a volá po návratu slušnosti, profesionality a úcty k občanům do politiky. Zeman k tomu lakonicky podotýká, že pokud někdo neřekne, jak naplnit obecné fráze, které se líbí všem, jako kdyby neřekl nic.
Estrádní show pokračuje
Prima se snaží být rodinná a vtipná. Ale ve chvíli, kdy pustí reportáž, jak by podle národa měl vypadat český prezident a po prodavačích, taxikářích a kadeřnících přijde na řadu „inteligence“ a svá moudra dávají k dobru lékaři a učitelé, si člověk připadá, že se vrátil do dob socialistických kast.
Když jsou pak na otočku na diskuse přizváni další lidé, začne pořad připomínat estrádu. Na pódiu se mimo jiné vystřídají příznivci obou kandidátů, kteří mají mluvit pozitivně o druhém kandidátovi, a pak v druhém kole jiní příznivci jednoho kandidáta mají mluvit pro změnu o tom druhém kandidátovi negativně. Zamotali jste se? Nic si z toho nedělejte, organizátoři pořadu v tu chvíli také. Okamžik, kdy musí navzájem účastníci vysvětlovat, kdo komu vlastně fandí, připomíná slavnou scénu z pohádky "odvolávám, co jsem odvolal".
To, co má být obecně vtipné, je spíš trapné, až morbidní. To, když děti z reportáže provolávají, že by za prezidenta chtěly Tomáše Kluse, nebo že by nejraději vytáhly pana Havla z hrobu.
Vtipný je pořad maximálně kouzlem nechtěného. Třeba ve chvíli, kdy oběma kandidátům dorazí do diskuse potomci a moderátor se jich s americkým patosem ptá, co dělají pro vlast. Přitom sympatická a kultivovaná Zemanova dcera a sympatický a kultivovaný Fischerův syn mile a rovnocenně zcivilňují oba kandidáty. Skoro si člověk povzdechne, proč vlastně nejsou v politice oni.
Kdo má slovo nakonec
Poslední slovo měl opět Zeman, který dal všem najevo, že komunikačně tento duel přece jen vyhrál, i když pseudometrika měřící potlesk diváků v sále vyzněla právě ve prospěch Fischera.
Zeman se chopil iniciativy a jako na divadle, kdy při potlesku vstávají padlí a dochází ke katarzi, že vše je jen pozlátko, nám lišácky ukáže pravou realitu. Po několika rádoby vypjatých okamžicích během pořadu, kdy si kandidáti vykají a titulují se "pane Fischere" a "pane Zemane", Zeman téměř objímající se s Fischerem přejde do tykání a oslovuje své soka "Honzo". Volně parafrázováno: "Teď jsi potlesk vyhrál ty, ale prezidentem snad budu já".
(Autor je marketingový odborník a spolumajitel agentury Dark Side a.s.)
