Prosazujeme zákaz islámu v ČR jako ideologie neslučitelné se svobodou a demokracií, usneslo se předsednictvo hnutí Svoboda a přímá demokracie - Tomio Okamura, jak stojí v e-mailu rozeslaném v úterý redakcím.
V obsáhlém politickém stanovisku, zahrnujícím Severní Koreu, kauzu Lidl, NKÚ i hlasování europoslanců o kvótách, jde sice jen o jednu větu, navíc od pohledu nijak novou - že jsou okamurovci proti islámu, se všeobecně ví. Přesto stojí za pozornost.
SPD-TO totiž říká: "Zakážeme islám." Jako takový. Už nepostaví mimo zákon jen šaríu a džihád (jak navrhovali v parlamentu a mají v programu). Už neprosazují jen "zákaz propagace a šíření islámu v České republice", jak říkal Okamura před měsícem. Zestručněno, přitvrzeně: zákaz islámu jako takového. To není slovíčkaření. "Ne islámu" z plakátů v praxi znamená: zakážeme.
Očekávatelná předvolební radikalizace. Strašidlo islamizace je třeba krmit.
Zákazem islámu by se Česko stalo jakousi ortodoxní náboženskou despocií naruby, což by byl u země proslulé rekordním počtem bezvěrců překvapivý a historický výkon.
Ale vážně: náboženské války tu nepamatujeme několik set let, pogromy řadu desetiletí a Okamura a jeho strana by neměli vyvolávat jejich duchy. Je to nebezpečné. Smrdí to pálením knih.
I v Česku platí svoboda vyznání a každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu (článek 16 Listiny základních práv a svobod). Zákaz islámu by byl nepochybně porušením lidských práv.
V praxi je neproveditelný. Ledaže bychom důkladně zadrátovali nejen hranice, ale také myšlení lidí a povolali náboženskou policii. Jde o předvolební populismus. Nutné obraně před teroristickou hrozbou hysterie nepomůže.
"Nechceme zde nepřizpůsobivé imigranty nebo příchod islámských náboženských fanatiků." "Nedovolíme v České republice vznik páté kolony radikálních muslimů." Říká SPD-TO.
"Když pozorujeme problémy v jiných evropských zemích, v Česku už muslimy nechceme." Říká předseda vlády Bohuslav Sobotka (ČSSD) v rozhovoru pro rakouský list Die Presse.
Bohužel, ten třetí citát se od prvních dvou liší jen málo. Snad v naléhavosti, s jakou je vysloven, a v použitých jazykových prostředcích. Vyznění je podobné: žádné další muslimy. (Doufám snad správně, že Sobotka měl na mysli "další".)
Když se demokraté pokoušejí hrát stejnou agendu stejným způsobem jako autoritáři, obvykle na tom prodělají. Lidé, které tím možná oslovují, si nakonec ve volbách přijdou spíš ke kovářovi, který "zakáže islám" nebo "zavede pořádek", než ke kováříčkovi. Protože jeho ruka se jim vždycky bude zdát málo pevná, vždycky tam bude i něco jiného než národ a kompromisy v ČR nechceme. Víření údajné islámské hrozby nedává smysl ani z pohledu volebních výsledků demokratů.
