V souvislosti s olympiádou slýcháme neustále, že by se neměla "politizovat". To bude těžké, když ji pro své politické, a někdy přímo geopolitické účely zhusta využívají právě ti, kteří před její politizací varují.
Prezidentům Ruska a Číny již hry posloužily jako kulisa pro deklaraci společné kvazialiance proti hegemonistickému Západu. Pro Česko je ale v tuto chvíli zajímavější sledovat dopad olympiády na domácí zahraničněpolitické diskuse.
Milošovy zlozvyky
Že bude zahraniční politika představovat pro novou vládu tak trochu problém tváří v tvář českému prezidentovi, bylo jasné už před volbami. Pětikoalice má se svými prozápadními postoji přesně opačný pohled na mezinárodní orientaci České republiky než její dnes již zcela otevřeně proruský a pročínský prezident.
Zeman si za osm let slabých vlád premiérů Sobotky (ČSSD) a Babiše (ANO) zvykl, že zahraniční politiku země určuje v rozporu s ústavou nikoliv vláda, ale on sám. A je o něm známo, že se svých zlozvyků těžko zříká. Od nastolené orientace jej neodradily ani katastrofální výsledky, symbolizované na jedné straně krachem čínské společnosti CEFC a zmizením jejího předsedy Jie Ťien-minga, v té době Zemanova oficiálního poradce, na té druhé pak rozmetáním muničního skladu ve Vrběticích diverzní akcí ruské vojenské rozvědky. Jen idiot nemění své názory tváří v tvář realitě, ale na Rusko a na Čínu si Miloš Zeman nenechá sáhnout, kdyby hrom bil.
Diplomacie není žádný večírek
O zahraničněpolitickou orientaci země se Zeman střetl s novou vládou ještě před jejím ustavením, když odmítal jmenovat do funkce, opět v rozporu s ústavou, Jana Lipavského (Piráti), v současném kabinetu osobnost s nejvýrazněji odlišnými názory na mezinárodní vztahy. Premiéru Fialovi (ODS) se podařilo Zemanův odpor zlomit, patrně kombinací hrozby ústavní žalobou a příslibu, že udrží ministra zahraničí na uzdě. Navenek pak vyjadřovali vládní představitelé až dojemné odhodlání zahraniční politiku s prezidentem "koordinovat".
Že koordinace zcela protichůdných postojů nebude, řečeno s předsedou Maem, žádný večírek, bylo jasné od počátku. Prvním prubířským kamenem se stala právě probíhající zimní olympiáda v Pekingu. Respektive její diplomatický bojkot vyhlášený oficiálně několika státy a dodržovaný neoficiálně většinou demokratického světa kvůli hrubému porušování lidských práv v pořádající zemi.
Fialův kabinet vyřešil potenciálně ožehavou otázku (podobně jako většina unijních vlád) šalamounsky: oficiálně diplomatický bojkot nevyhlásí, ale do Pekingu nikoho nepošle. Jeho zdrženlivost přitom nápadně kontrastuje s explicitní a vehementní podporou, kterou naopak velmi veřejně vyjadřuje hrám, bez ohledu na stanovisko vlády, prezident Zeman.
Tomšíkův nehynoucí rozhovor
Ten nejprve podpořil jejich konání v Číně prostřednictvím českého velvyslance Tomšíka, který tlumočil Zemanovo sportovní nadšení (ve zjevném rozporu se stanoviskem svého nadřízeného ministra) v obsáhlém rozhovoru, vydaném 26. prosince 2021 v Pekingském deníku. Projekt Sinopsis o něm informoval ještě téhož dne a většina českých médií pak ve dnech následujících. Ministr Lipavský pak Tomšíka pokáral v osobním telefonátu, což sdělil médiím po svátcích, 9. ledna. České velvyslanectví v Pekingu ale mezitím stihlo 5. ledna vyvěsit inkriminovaný rozhovor na svém čínském webu, kde visí dodnes.
Hojně cirkuloval také v čínském tisku, který se k němu stále příležitostně vrací. Naposledy ho bez dalšího přilepil za článek o radostných dojmech české krasobruslařky Natálie Taschlerové z olympijské vesnice v Pekingu nechvalně proslulý nacionalistický list Chuan-čchiou š'-pao (v anglické edici Global Times). Přilepený zůstal za tímto článkem i v převzaté variantě v méně známém hongkongském médiu min.news. Při absenci explicitního diplomatického bojkotu ze strany zdrženlivé české vlády tak mají čínští čtenáři poněkud jednostranný pohled na postoje české veřejnosti.
Takový pohled odpovídá oficiální linii čínské propagandy, že diplomatický bojkot vyhlásila jen hrstka států, které do Pekingu stejně nikdo nezval. Podobně argumentoval minulý víkend i prezident Zeman v rozhovoru pro televizi Prima: "Diplomatický bojkot her zdůvodňovaný porušováním lidských práv v Číně je téměř nulový," pravil. To je pozoruhodné tvrzení, uvážíme-li, že se k bojkotu vedle zemí, jako jsou USA či Velká Británie, připojila, byť pouze implicitně, také česká vláda. Zeman zjevně přisuzuje zdejšímu kabinetu v zahraniční politice, přese všechny snahy o "koordinaci", nulovou váhu.
Vláda se upejpá, prezident se nežinýruje
Kromě zprostředkované podpory přes Tomšíka poslal Zeman do Pekingu v rychlém sledu nejméně dvě další zdravice, jednu písemně, druhou jako trochu tristní video. Všechny jeho výstupy okamžitě amplifikují čínská média.
Ať už byla tichá dohoda o koordinaci zahraniční politiky mezi vládou a Hradem jakákoliv, český prezident si ji zdá se interpretuje po svém. Fialův kabinet možná považuje za moudré nedráždit ho otevřeně kritickými postoji. Riskuje tím nicméně, že daleko méně zdrženlivému Zemanovi přenechá podobně jako předchozí vlády iniciativu přinejmenším u části domácí i mezinárodní veřejnosti. V olympijském souboji s pětikoalicí zatím drží Zeman přes svou chabou formu taktickou převahu.
Autor, sinolog a orientalista, je ředitelem projektu Sinopsis.
