Světová média to většinou zmínila ve svých zprávách s dovětkem, že v zemi jsou porušována lidská práva.
V českém tisku se podobné pozornosti dostalo i zprávě o tom, že se Český olympijský výbor, snad s podporou výboru mezinárodního, chystá žalovat zadavatele pivní reklamy, který prý poškodil jednoho z konkurentů - olympijských sponzorů.
Tyto dvě zprávy jsou velmi zajímavým dokladem paradoxů, které provázejí dnešní olympismus.
Ekonomika proti lidským právům
Na jedné straně stojí vznešené ideály olympijské charty a oficiální slogan MOV, který olympiádu představuje jako "oslavu lidskosti", na druhé straně komerční zájmy sponzorů, politické tlaky a prokazatelné korupční chování členů MOV za doby Juana Samaranche, kdy bylo rozhodnuto i o pořádání her v Pekingu.
Vedle evidentního tlaku sponzorů hladových po "velkém čínském trhu", čínští žadatelé tehdy doprovázeli svou kandidaturu frázovitými sliby o zlepšení situace na poli lidských práv. Jaká je tedy situace dnes, téměř pět let po přidělení her?
Vyznat se v dnešní Číně určitě není nic jednoduchého. Oficiální čínskou propagandou je nám goebbelsovsky donekonečna opakováno, že "Čína se mění". Jistě, čínská ekonomika roste podle oficiálních statistik ohromujícím tempem, z čehož má prospěch řada Číňanů v pobřežních provinciích. Mění se ale nějak podstata režimu, který vládne 1,3 miliardě lidí? Bohužel nikoli.
Zopakujme si pár základních faktů o dnešní Číně.
Komunistická státostrana nadále vězní lidi jen za to, že pokojně zveřejní názory, které se jí nelíbí. Prokázáno je věznění desítek novinářů a internetových aktivistů - to je ovšem zřejmě jen špička ledovce. Nad "nezávadností" internetu bdí v Číně na 30 tisíc cenzorů a sofistikované automatické systémy.
Mučení je podle oficiální inspekce OSN (jíž se Peking až do loňského listopadu několik let úspěšně bránil) v Číně "široce rozšířené". V pracovních táborech pravidelně končí bez soudu vedle běžných zločinců třeba přívrženci hnutí Falun Gong či aktivistky bojující proti nuceným potratům, tedy "politice jednoho dítěte".
První místo Číny - v popravách lidí
Na sportovních stadionech už se sice nekonají hromadné popravy jako ještě v devadesátých letech, ale přesto je Čína rekordmanem v počtu trestů smrti, které ročně vykoná. Ať je skutečnost bližší prokázanému počtu 3 500 poprav za rok, nebo odhadům 10 až 12 tisíc poprav, každopádně čínská vláda ročně provede více trestů smrti než všechny ostatní státy světa dohromady, přitom bez mezinárodních standardů pro spravedlivý proces.
Nikým nevolená pekingská vláda vyhrožuje válkou Tchaj-wanu, pokud by si jeho občané a jimi demokraticky zvolená vláda snad dovolili formálně stvrdit svou nezávislost. Je to vskutku orwellovský kousek: Tchaj-wan součástí Čínské lidové republiky nikdy nebyl.
Rostoucí agresivita čínské propagandy vůči Tchaj-wanu či Japonsku jsou jenom jedním ze střípků rostoucího tlaku na "patriotismus", na němž z velké části záleží politické přežití čínské vlády a v němž mají velkou roli hrát olympijské hry.
Vyhnanci ve jménu sportu
Čínské vedení, jehož komunistická ideologie se již zcela vyprázdnila, hledá vedle ekonomických úspěchů právě v nacionalismu svou legitimitu. Úspěchu her musí ustoupit jak obyvatelé Pekingu, kteří jsou kvůli megalomanské olympijské přestavbě vyháněni ze svých domovů s minimální či žádnou kompenzací (podle údajů ženevského Centra pro právo na bydlení bylo takto vyhnáno na 300 tisíc Pekinžanů), tak i zdraví čínských sportovců, kteří jsou zavíráni do komunistických tréninkových táborů a podrobováni nelidsky tvrdému zacházení a pravděpodobně i dopingu.
Olympijská charta hovoří explicitně a vznešeně o "harmonickém rozvoji člověka", "lidské důstojnosti" a "míru". Chování čínského režimu je na hony vzdáleno těmto ideálům.
Olympijští funkcionáři toto samozřejmě vědí, ale z různých důvodů zavírají oči. Můžeme spekulovat o tom, je-li to jen kvůli pohodlnosti, lhostejnosti či kvůli zájmům sponzorů. Omezují se tedy na to, že papouškují tvrzení pekingských pořadatelů o tom, jak budou hry úžasně "organizačně zvládnuté". Ale jistě, v Berlíně 1936 byl taky ordnung. Je ale právě toto hlavním smyslem olympijských her?#reklama
Otázka po tom, jestli se v Pekingu mají konat olympijské hry, nás tedy přivede k otázce obecnější: Má být olympiáda spíše onou oslavou lidskosti, jak optimisticky tvrdí public relations MOV, nebo jen velkolepým, ale bezduchým cirkusem, jímž podle některých cyniků už je a z něhož mají profitovat hlavně sponzoři a papaláši?
Obávám se, že v Pekingu se žádná úžasná oslava lidskosti konat nemůže.
Autor je výkonný tajemník nevládní organizace Olympic Watch, která monitoruje dodržování lidských práv v Číně před konáním olympijských her v roce 2008