Zvláštní požadavek se dozvěděla moje známá, když teď přivedla svou dceru k zápisu do základní školy.
Je docela přirozené, že při prvním kontaktu školy s rodinami dostanou rodiče domácí úkoly, aby pak, až za pár měsíců děti zasednou do lavic, šlo leccos snáz. Člověk by čekal třeba i to, že jim paní učitelka doporučí, kterou knížku jim mají do září přečíst, aby si o ní pak všichni společně mohli povídat. Do kterých muzeí je dovést a co jim tam ukázat, na která zvířata se jít podívat do zoologické zahrady, co jim pustit za hudbu.
Žádný takový požadavek však nepadl. Místo nich se rodiče dozvěděli, že by bylo vhodné, aby dětem pořídili tablet.
Jakousi pokřivenou logikou by se ještě dalo spekulovat, že by děti měly mít tablet pro výše zmíněné účely, budiž, když už škola nemá počítačovou učebnu, aby nemusely chodit do zoo a podívaly se na zvířátka online, kůže líné, aby muzeum navštívily virtuálně, aby si kýženou hudbu ukradly. Leč nic takového.
Kdo z dětí nemá tablet, není in, dala se slyšet paní učitelka a lze s trochou generalizace říct, že tímhle názorem zabila dvacet třicet nevinných duší.
Lze mít samozřejmě za to, že když se děti budou od první třídy trumfovat, kdo má nejtabletovatější tablet ze všech, vzápětí přijde na řadu tichá soutěž o nejlepší mobil, v dalších třídách pak o hadříky, botičky, hračky, nejnákladnější dovolenou, nejúžasnější fáro, které si koupil táta. Paní učitelka zasela semínko majetkové segregace a zadělala tak možná i na šikanu, a jestli je sama opravdu tak in, jak se dá tušit, bude ji ještě podporovat a rozdmýchávat, i tohle některé paní učitelky totiž umějí.
Přitom měla tak vzácnou šanci! Dostane na několik roků do rukou pár desítek nepoznamenaných, tvárných tvorů. Bude mít na ně možná větší vliv než mnohá z rodin, které se samy pachtí, aby byly in, a na nic moc jiného nemají čas. Mohla by jim ukázat a vštípit svět ne tak pragmatický a přízemně realistický, jak ho nazírá (a jak na jedince bez patřičných sebeobranných prostředků i doléhá), ale ideální, jaký být může a dovede být minimálně v nitru každého jedince. Ignorovat všechno kolem, vychovávat děti ve skleníku, odtržené od skutečnosti, jistě nejde, ale lze jim poodhalit pomalu už zapomenuté hodnoty a krásu, jež leží skryté a zahrabané pod povrchem. V té třídě mohla sedět hrstka dětí, silných osobností, které by se časem uměly honbě za pomíjivostmi vysmát. Uměly by rozlišovat. Znaly by protiváhy. Jinak řečeno - mohl vzniknout krásný, panenský ostrůvek pozitivní deviace. Bez tabletu, jen při svědomitém naplnění pojmu pedagog.
Takhle té svědomitosti nemusí být tolik. Když už děti uvrtala do tabletů, může mezi ně paní učitelka při hodině rozhodit pár webových adres s dobrým pornem, to je taky in, a moc si jich nevšímat.
