Zvětralá žlutá omítka domu na nároží v Uherském Hradišti, kde se výše zmíněná hláška ještě začátkem 70. let nacházela, mi tehdy ještě odmítla prozradit základní fakt, že se jedná o prvorepublikovou reklamu, respektive o zbytek její základní části neboli slogan, kterému my admani říkáme taky třeba headline nebo claim.
Stopy toho vjemu byly hluboké, takže dnes, když se rozhlédnu po našem kreativním oddělení, do srdce i mozku mi vstoupí komunikační ultramodernita se všemi svými odbornými sofistikovanými triky, které současná reklama nezbytně využívá, chce-li zaujmout. Uvědomím si, co všechno se k dřívějším základům tvořeným pouze obrázkem (vizuál) a sloganem (headline) během posledních padesáti let muselo přidat, aby okoralý spotřebitel zvyšoval svou snahu konzumovat stále další a další výrobky, prostě aby nakupoval.#reklama
Nicméně ten Nehera mi tehdy vůbec nešel z hlavy. Stále jsem o tom přemýšlel.
Blbec jeden, říkal jsem si, asi nezná základní pravidlo - jména hloupých na všech sloupích. A mazal jsem se optat taťky, co jako on na to. Můj znalý otec mi tenkrát se zalykavým smíchem odpověděl, že Nehera byl megavelkokrejčí, na tehdejší dobu prostě obrovská firma.
To mi však nestačilo a zašel jsem si pro další infos za dědečkem. Můj uvědomělý děd po neheroidní otázce zbrunátněl a řekl, že ten pán byl vykořisťovatel. Po chvíli ještě zaujatě dodal, že Masaryk byl darebák, protože prej nechal kdysi střílet do dělníků.
Byl jsem z toho všeho rozrušen a zmaten. Poprvé jsem tehdy začal tajně mluvit s věcmi. Dlouhé minuty jsem dokázal hučet do botníku nebo do skříně na šaty. Stěžoval jsem si, že lidí jsou nevyzpytatelní a tím pádem hrozní, a že věctvo mám daleko raději než lidstvo
To mi zbylo dodnes.
Přesně tak, dodnes jsem třeba proti obchodu s bílým masem a v zaměstnání se zabývám hlavně tím, že u co největšího počtu lidí propaguji kupování věcí. Říkám jim: kupujte si věci! Krásné nové věci, které vás nikdy neopustí, jedině možná tehdy, když je teda pak už sami vyhodíte.
K těm všem věcem chci ještě říct, že faktem je, že vše, co existuje fyzicky v čase, tedy i ty věci jedny věcovatý nebo reklama nebo fyzikální poučka nebo třeba i ekonomika anebo sousedův pejsek, postupně podlehne opotřebení, ošuntí a stane se nepotřebnou. Stejně podobně jako šla kdysi kukat ekonomika neporazitelného Egypta nebo světová superekonomika brilantního antického Říma. Ave Caesar Imperator!
Autor je kreativní ředitel v agentuře Ogilvy a píše texty pro skupinu J.A.R.