V pátek na Kubě se nemohly setkat dvě jinačejší postavy než papež František, vzorový „skromňák“, s patriarchou Moskvy a celé Rusi Kirillem, vzorovým pracháčem, putinistou, nacionalistou, mocipánem a kdo ví, čím vším ještě. František jako by se tím, co dělá, omlouval za katolickou církev, jak uhnula od skromnosti a pomoci nejslabším. A Kirill, který v Rusku podporuje ty nejhorší tendence od pronásledování gayů přes nenávist k modernitě (viz soud s Pussy Riot a reakce pravoslavných) až po anexi Krymu a „spravedlivou“ válku na Ukrajině.
Setkání se odehrálo na komunistické Kubě. Jinde by ho zřejmě Kirill neodkýval. Média zdůrazňují, že se uskutečnilo po tisícileté odluce, proto je to u hlav obou církví (římskokatolické a ruské pravoslavné; pravoslavných církví je však více) veleprůlom, skok do budoucnosti.
Interpretací je víc, takřka všechny politické. Jako by byl papež František především politik. Není divu, Vatikán dělá a dělal politiku, mnoho papežů bylo víc politiky než kněžími.
Zásadní výtka, jíž František čelí: na Kubě se objal nejen s Kirillem, ale de facto i s Vladimirem Putinem. Však taky patriarcha krátce po setkání poskytl exkluzivní interview putinovské propagandistické stanici Russia Today.
Papež prý byl využit Ruskem, kterému se nedaří dostatečně oblbovat ortodoxní křesťany na Západě. Byl využit Putinem, který se ocitl v izolaci Západu a neví, jak z ní ven. Připomeňme, že Kirill je duchovním poradcem ruského prezidenta a že při vojenských přehlídkách v Moskvě mašírují popové pěkně vedle generálů a tahačů s raketami.
Plus nechutné řeči, které patriarcha vedl na Kubě. Po setkání s prezidentem Raúlem Castrem nazval Kubánce hrdinným lidem, který ukázal své právo žít, jak to uzná za vhodné. (To asi tisíce pronásledovaných Kubánců zíraly.)
Do černobílé úvahy se nevejde
Být papež František západní politik, projevil by se buď jako hlupák, který naletěl Putinovi a jeho poradci, nebo jako zrádce Západu, který se zhlédl v moskevské politice.
Jenomže tenhle papež není především politik, mnohem víc je knězem. Jeho ambice není mocenská; často dělá věci, které jsou mu vytýkány. Rozlil si to s konzervativními katolíky. Nedělá politiku ani uvnitř vlastní církve. Tisíce věřících rozčiluje svým „přehumánněným“ (tak mi to nedávno popsal jeden katolík) přístupem k uprchlíkům, k muslimům. Jeho styky s muslimy jsou dnes mnohými vnímány jako slabost a chyba.
Je to prostě papež, který každou chvíli ujede, udělá botu, dokonce je poměrně vstřícný k homosexuálům, byť samozřejmě nedá dopustit na klasickou různopohlavní rodinu.
Naletěl tedy, prosťáček, Putinovi? Nebo po něm dokonce jako levičácký papež z Jižní Ameriky šilhá? Nesmysl. Putin není žádný levičák. Papež není naivní. Jedním z jeho témat je ekumena, překonávání rozdílů mezi vyznáními. A tisíciletý rozkol západní a východní církve, dvou křesťanských denominací, je absurdní.
Navíc jsou dnes pravoslavní v Rusku cosi jako státní církev, mají obrovský vliv, vezou se s mocí. Papež zřejmě míní, že je nejvyšší čas začít na bratry v Rusku působit. Ne obracením na katolickou víru, nýbrž dialogem. Připomínáním: jak pravoslavní, tak katolíci jsou křesťané.
Jsme naučení uvažovat černobíle. V dvojkovém hodnocení je Rusko černé, představuje rostoucí hrozbu. Papež ale dvojkové hodnocení odmítá, nechce hodit do jednoho pytle Putina s Kirillem a se všemi Rusy. A my bychom to taky neměli dělat.
Bůh si vyvolil pošetilé
Mrsknout je do jednoho pytle, to jde lehce. Přece víme, že skoro 90 procent Rusů podporuje Putina. Jenomže za těmi procenty si představme obří propagandu, tuny lží a dezinformací, které se na Rusy hrnou, dennodenní masáž. Vždyť matky v Donbasu padlých ruských vojáků údajně ani nevěděly, kde jejich synové zemřeli! To se jim tají. Atd.
Papež František nehází Rusy do jednoho saku. Touží po míru. Proto se sešel s Kirillem. Jistě ví, co je to za pracháče, jak žije, že je to Antifrantišek. Ve společném prohlášení však oba potentáti píší: „Pravoslavní a katolíci se musejí učit dosvědčovat svorně pravdu v těch oblastech, kde je to možné a nezbytné.“ V křesťanské řeči je „pravdou“ Ježíš. Tedy ne stíhačky a tanky či propaganda.
Jiné místo z třicetibodového textu: „Nemůžeme zůstat lhostejní k osudu milionů migrantů a uprchlíků, kteří klepou na bránu bohatých zemí. Bezuzdný konzum, který je patrný v některých nejrozvinutějších zemích, postupně vyčerpává zdroje naší planety.“ Tohle do textu nedal Kirill. František prostě zkouší i šéfa ruských pravoslavných evangelizovat.
Jiné místo: „My křesťané nesmíme zapomínat, že Bůh si vyvolil ty, které svět pokládá za pošetilé, aby zahanbil moudré, a ty, kteří jsou ve světě bezmocní, si vyvolil Bůh, aby zahanbil mocné, a ty, které svět má za neurozené a méněcenné, dokonce i ty, kteří nejsou vůbec nic, vyvolil si Bůh, aby zlomil moc těch, kteří jsou 'něco', aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet.“ (Jde o citaci z Nového zákona, epištola Pavla ke Korintským.)
Je tedy papež naivní? Pokud je naivní následovat po křesťansku Ježíše, pak ano. Asi v tom smyslu, v jakém se apoštol Pavel nazývá bláznem - „bláznem pro Krista“. Zároveň ale František neslouží Putinovi. Naopak. Je pro mír a úctu ke slabým. Což ukázal znovu i na Kubě, když zvolal: „Jsme bratři,“ a objal „neobjatelného“, úděsného Kirilla.
