Je to zajímavé? Pro média nepochybně, neboť lidé se rádi dozvědí, jak vysoko se pan premiér cení. Ale má ta informace taky nějakou hodnotu? Na první pohled nic moc - prostě potvrzuje, že Paroubek má značné sebevědomí a že si jako lídr velmi věří, což všichni dávno věděli a od lídrů se to koneckonců čeká. Ale zkusme to trochu rozebrat.
Premiér neříká, proč by měla ČSSD dosáhnout zmíněného výsledku, neskládá argumenty, prostě si myslí, že to tak bude, napovídá mu to zřejmě jeho politický instinkt (průzkumy, ať už o nich člověk soudí cokoli, sdělují něco jiného). A premiér taky nepodstupuje žádné riziko: Když volby nedopadnou dle jeho prognózy, sice mu to škodolibí žurnalisté připomenou, ale on sám přece nedal závazek, neřekl, že když ČSSD dostane kupříkladu pětadvacet procent, odejde do výslužby. Jeho osud bude v nemalé míře záviset na výsledcích ostatních stran, především komunistů, na povolebním vyjednávání atd. atp. Paroubek to dobře ví.
Víkendový premiérský výrok je tedy třeba chápat jako nevážné, nezávazné a líbivé plácnutí - a jako takový se zdá příznačný pro letošní kampaň ČSSD i pro nuzné poměry v české politice vůbec. Jako by nic nemělo dlouhodobou platnost, jako by nezáleželo na kontinuitě, na minulosti, na pravdě a na výsledcích, ale takřka výhradně na schopnosti předstírat, hrát, šikovně lákat. Jako by vlastně moc nezáleželo na voličích, ale víc na tom, co v těchto měsících spolknou.
Bylo by přinejmenším logické, kdyby Jiří Paroubek své volební ambice vztahoval k tomu, co po sociální demokracii po čtyřech letech vládnutí zůstalo, čeho dosáhla. Jednou z mála soustavně opakovaných kladných odpovědí je hospodářský růst. Spousta ekonomů na to ovšem řekne, že ekonomika roste bez vládní zásluhy (nebo dokonce "vládě navzdory") a že ČSSD svým plýtváním ohrožuje zemi do budoucna a rozhodně o ní nelze mluvit jako o "dobrém správci". Takže co jinak?
Premiérova strana má za sebou hromadu afér, za kterou by za normálních okolností už skoro neměla být vidět. Jen namátkou: Grossův byt a podnikání jeho ženy, podivné obchody exšéfa poslanců Krause, tajemník Doležel a "pět na stole v českých". Tak jaképak vítězství a dvaatřicet procent? Paroubek se ovšem tváří, jako by se ho nic z toho netýkalo, naučil se dovedně předstírat, že neexistuje kontinuita, že skandály se dějí tak nějak "mimo něj".
Pak je tu další předstírání, totiž předvolební sliby ČSSD. Jeden z posledních: 120 tisíc korun za narození dítěte. Každý soudný člověk ví, že je to nesmysl, že by to bylo vyhazování peněz a že by to ani nezvedlo porodnost. Ví to i ČSSD? Zjevně ano, středočeský volební lídr, ministr průmyslu Milan Urban v diskusi se studenty gymnázia v Kutné Hoře prohlásil, že "je to takový předvolební folklór". Může z toho plynout něco jiného, než že si lídři ČSSD dělají z voličů srandu a volby berou jako nějakou vyřazovací televizní šou?
Jiří Paroubek a jeho sociálně-demokratičtí kolegové zjevně usoudili, že schopnost předstírat je jedna z nejdůležitějších politických kvalit. K takovému dojmu přispívá i další z volebních lídrů, ministr kultury Vítězslav Jandák se svou jadrnou lidovou mluvou. Jandák věc dotáhl k dokonalosti, zodpovědného politika prostě hraje, jako by hrál v nějaké komedii z osmdesátých let, což bylo skvěle vidět, když objížděl jihomoravské památky. "Když jsem viděl umouněnou fasádu, říkal jsem si, že sáhnu do šrajtofle a do května to natřeme," prohlásil například podle Mf Dnes na zámku v Lednici.
Jelikož Jandák je nejoblíbenější český politik, mohla by sociálním demokratům jejich předstírací "strategie" vyjít - a ČSSD by teoreticky mohla dostat oněch dvaatřicet procent hlasů. Jaký politický vývoj se ale asi dá čekat ve státě, jehož ministerský předseda počítá s podporou dvaatřiceti procent hňupů - nebo aspoň naivů, postižených těžkými výpadky paměti?
Autor pracoval v české redakci rozhlasové stanice BBC