A tón, který jednoznačně udala vládní ČSSD, svědčí o tom, že si do Lidového domu tentokrát přizvali ty správné poradce a stratégy.
Každé volby, v nichž se o přízeň voličů znovu uchází v danou chvíli vládnoucí strana či jednotlivec, mají přirozenou tendenci měnit se v referendum o ní či o něm, v posouzení toho, jak si uplynulé roky počínali.
Osm let na znechucení?
Jsou-li u moci dostatečně dlouho na to, aby se zkompromitovali a lidem znelíbili (osm let vlády ČSSD takovou dobou nepochybně je), mají v zásadě jedinou šanci, jak odvrátit neodvratitelné. Zcela proti logice věci otočit hlavní téma voleb a proměnit je v referendum o opozici.
Přesvědčit voliče, že změna - to univerzálně přitažlivé heslo, s nímž se vytasí každá opozice - není tím, na co by se měli těšit, ale tím, čeho by se měli bát. Ve chvíli, kdy se to vládní straně podaří, připadá lidem její obnošené a umazané šatstvo rázem přitažlivější, neboť vyzyvatel náhle stojí před voličstvem nahý.
Jak účinná tato taktika, pokud si ji nechá opozice vnutit, je, dokládají příklady ze zahraničí, toho blízkého i vzdálenějšího.
Německá sociální demokracie pod vedením Gerharda Schrödera mířila v loňských předčasných volbách k drtivé porážce. A to až do doby, než se bývalému kancléři podařilo změnit hlavní námět předvolební kampaně: Místo neslaného nemastného výkonu jeho vlády se začalo mluvit o plánech ne příliš přesvědčivé opozice. A výsledek se dostavil, opoziční náskok byl v den voleb vymazán skoro na nulu.
Stejný zázrak se podařil před rokem a půl i americkému prezidentu Georgi Bushovi. Už tehdy tonul až po uši v problému s pokračující válkou v Iráku, přesto se mu podařilo nasazením místy nevybíravých metod otočit pozornost médií a veřejnosti ke slabým stránkám protivníka.
Stop změnám
Ne "pokračování takové vlády si nemůžeme dovolit", ale "takovou změnu si nemůžeme dovolit" se stalo ústředním mottem kampaně a přineslo Bushovi druhé vítězství.
Strategie ČSSD z posledních pár týdnů ukazuje, že strana (respektive autoři a manažeři její předvolební propagace) se z těchto lekcí velmi dobře poučili.
Billboardová kampaň "ODS minus", poukazující na údajnou asociálnost programu občanských demokratů, je jen jednou ukázkou snahy o přetočení, jaké se podařilo Schröderovi i Bushovi.
Velmi dobře patrný byl tento posun i během televizních debat, v nichž se předchozí dva víkendy utkali premiér Jiří Paroubek a jeho severočeský vyzyvatel z ODS, ústecký primátor Petr Gandalovič.
Ačkoli je druhý jmenovaný neokoukanou tváří, regionálním politikem těšícím se dobré pověsti, v obou duelech se dostal do nevídané defenzivy a ocitl se jako opoziční představitel s nulovou vládní historií v paradoxní pozici toho, kdo se musel hájit.
Evidentně lépe připravený premiér se dokonce pokoušel stavět do role politika, který kromě toho, že na rozdíl od ODS zachová "jistoty a prosperitu", přináší i změnu.
Součástí taktiky "všechno na ODS" byla nepochybně i mimořádná tisková konference, jejímž cílem bylo "přišít" hlavní opoziční straně zodpovědnost za útok na komunistického poslance Jiřího Dolejše.
Jakkoli odpuzující a tím i riskantní může taková hra být, premiér se od ní očividně nenechá odradit, neboť je součástí jeho širšího strategického plánu. Ostatně, přes všeobecné odsouzení zmíněné tiskové konference zopakoval stejné obvinění i v televizním střetu s primátorem Gandalovičem.#reklama
Tenký pozitivní led
Strategie ODS sázející spíš na pozitivní kampaň a představení vlastního plánu reforem působí sympaticky, je však vybruslením na hodně tenký led.
Naprostá většina lidí nehlasuje ve volbách pro programy, ale pro lidi. Nerozhoduje se mezi různými sazbami daně z příjmu a DPH, ale volí podle daleko prostší úvahy: Chci tyhle, nebo tamty?
Sociální demokracie se velmi usilovně pokouší vtlouct před volbami lidem do hlavy, proč nemají chtít "ty modré", proč se jich mají bát. Jestli ODS z této přetlačované uhne či odejde poražena, jestli nedokáže to, aby nejvýkonnější reflektor svítil v posledních týdnech kampaně na ČSSD, nedosáhne výsledku, který by se po osmi letech v opozici dal nazývat vítězstvím.