A to se nedostavila největší hvězda nejrozsáhlejší kauzy, žižkovský manažer Ivan Horník. "Podle zákona nemusí," řekl jeho advokát Tomáš Sokol a dodal: "Můj klient vinu odmítá." I tomuhle výroku se lze zasmát.
Horník samozřejmě ví, že v jeho policejních odposleších je tolik důkazů, že nemá šanci uniknout. Proto nic nevysvětloval ani fotbalové disciplinárce a přijal mlčky její trest i pokutu. Aby svou situaci nezhoršil, mlčí i nadále. Podle právníků mu hrozí odnětí svobody až na dva roky, ale vzhledem k dosavadní bezúhonnosti to asi bude rok. Obvodní soud pro Prahu 3 vyřkne verdikt patrně již v pátek 27. ledna.
U kroměřížského tribunálu, který projednával kauzu bývalého klubu Synot, bylo trapněji. Advokáti tvrdili, že kapříci jsou opravdu ryby a že odposlechy klientů nejsou jednoznačné. Soud na ně nedal a potrestal sedm rozhodčích a tři funkcionáře finančními pokutami a podmíněnými tresty.
Na místě se odvolal pouze jeden, ostatní to možná také udělají. Jsou totiž jaksi "impregnovaní". V tom případě je možná na místě povzdech, že procesy znamenají vyhazování peněz daňových poplatníků.
Samozřejmě nelze rezignovat na korupci ve fotbale jen proto, že jde "jen o nějaký fotbal, který mnoho občanů nezajímá". Byť ten to zřejmě odnesl za korupci v politice a byznysu, kde jde o velké ryby. Nikoliv kapříky, ale vorvaně a ještě v hejnech. Aféru zahájila policie po trestním oznámení majitele druholigového klubu Dolní Kounice, kdy začala odposlouchávat telefonáty rozhodčího Zejdy. Už tohle zní absurdně. Žádná Sparta či Slavia, ale Kounice... Nepotřebovala si snad policie napravit pověst? Nebylo politicky nutné odvést pozornost chytlavým fotbalovým směrem?#reklama
Vraťme se však na Žižkov a k Ivanu Horníkovi. Jeho odposlechy zveřejňované některými médii ve vulgárně-poetické autentičnosti žargonu zvolna začaly žít vlastním životem. Vše dostalo novou dynamiku, když se jich zmocnil žertéř Petr Čtvrtníček a z odposlechů vyrobil divadlo. Prý premiéru i derniéru současně. Ale povídali, že mu hráli. Pánové Čtvrníček a Lábus vyrazili s dílkem na šňůru. Diváci tleskali a budou zřejmě tleskat, chystá se totiž druhý díl. Je však čemu tleskat? A neměla by autorská práva patřit i Horníkovi? Počínají si protagonisté představení v tomhle směru férově? Ptal jsem se na to právníků. Zaskočeně říkali: "Víte, je to přece satira, že?"
Nechci být trapným mentorem, ale hra, spíš čtené pásmo, Ivánku, kamaráde tak trochu fotbalového bosse odsuzuje, ale - přiznejme si - i lehce oslavuje; je to takový veselý kumpán, mafiánek po česku. Jak to kdo podle své nátury chápe. Je to tak dobře?
Závěrem úplně vážně. Naše profesionální fotbalové kluby jsou akciovými společnostmi, jež kontrolují nejrůznější instituce. Šéf žižkovského klubu byl po provalení kauzy nanejvýš rozezlený, neboť, jak pravil audit, neshledal v účtech akciovky žádné závady. Kde tedy bral Horník peníze na úplatky, dával je snad ze svého? Pochybuji, ale pokud vím, tak se touhle otázkou policie nezabývá. Stačí folklór u soudů a "veselá" divadelní dramatizace.
