Jak se vzájemně chápou a respektují sportovci a trenéři? Lze mluvit o velice jemném a citlivém předivu vztahů, zpravidla utajeném před veřejností.
Příklad? Loni v říjnu, na začátku hokejové sezony, telefonoval trenér Alois Hadamczik do New Yorku Jaromíru Jágrovi. Když se mu dva dny nemohl dovolat, prohlásil na stránkách tisku, že mu hráč nebere telefon. Jágr, který sleduje české noviny na internetu, si to přečetl a urazil se. Trenérovi, s nímž si řadu let tyká (v angličtině je to s tykáním, jak známo, volnější), si prý dokonce krátce vykal. Nedorozumění se však brzy urovnalo. Byla to opravdu prkotina, kdy to oba se svými reakcemi přehnali.
Nestála by ani za řeč, kdyby nepotvrzovala klasický příklad vztahu, kdy se sportovec domnívá, že kouče moc nepotřebuje. S tím se často setkáváme v kolektivních hrách.
U individuálních sportů je to se vztahy přesně naopak. Tady závodník potřebuje trenéra se vší naléhavostí. Kvůli tréninku, stanovení taktiky v soutěži, výběru stravy či volbě odpočinku. Půjdeme-li na olympijskou scénu, lze uvést několik příkladů.
Jestliže jsou vztahy v plné pohodě, výsledky se dostavují. Jmenujme lyžařskou běžkyni Kateřinu Neumannovou a Stanislava Frühaufa nebo rychlobruslařku Martinu Sáblíkovou a Petra Nováka.#reklama
Pro opačný příklad nemusíme chodit daleko. Nedávná roztržka slovinského kouče Vasji Bajce s vedením Svazu lyžařů se jasně podepsala na poklesu formy skokana Jakuba Jandy a jeho až 13. místě v prvním olympijském závodu. Bajc dokonce prohlásil, že "skokan mu nyní nevěří, že si nejsou tak blízko jako dřív". Janda opáčil slovy o tom, že měl špatné pocity z trenérova záměru nejet na olympiádu. Ale jestliže si tohle vysvětlili, může být Janda v sobotním závodu na velkém můstku úspěšný.
Před zahájením olympijského turnaje hokejistů se vyskytly názory, že by trenér Hadamczik neměl týmu do hry příliš mluvit, prý po Hlinkově vzoru. Ten si totiž, jak známo, při slavném tažení v Naganu 1998 nepotrpěl na žádné složité taktické plány. Nechal na hráčích, aby si to na ledě uhráli sami.
V tom se liší kolektivní hra od individuálního sportu.
Zkušenému praktikovi Hadamczikovi, byť je u reprezentačního týmu první sezonu, takový přístup zřejmě není cizí. S taktizováním to v našich dvou úvodních zápasech na olympiádě nepřeháněl, nebyl ani důvod u týmu složeného ze špičkových hráčů NHL.
A to, že jsme nehráli skvěle proti Němcům a dokonce prohráli se Švýcary, by nás nemělo znepokojovat. Nyní lze očekávat, že forma Jágrova týmu poroste. O tom, že bude mezi prvními čtyřmi celky ve skupině, přece nikdo nepochybuje. Potom nás čeká zápas pravdy ve čtvrtfinále a teprve po něm bude možné snad mluvit o tom, kdo za co může.
