To byly téměř tutovky. A pak vzrušovala možná překvapení.
Může to vyjít dosud bezmedailovému Bauerovi, lyžařce v boulích Sudové, biatlonovému mistru světa Dostálovi a pětivrutovému lyžařskému akrobatovi Valentovi. A ještě se z mlh Vysočiny vynořila rychlobruslařská dívenka Sáblíková.
Sportovní prognostici mluvili se vší střídmostí o sedmi až osmi medailích.
Přisadila si i Česká televize. Její sportovní redakce v opojení z dvoutýdenní okupace druhého programu od téměř ranního rozbřesku do hluboké noci hlásala do tištěných médií: Zrušte rodinné výlety, táta bude koukat na bednu. Každý komentátor má z olympiády odmluvit tisíc minut, to tu ještě nebylo.
A pak to začalo. Před Neumannovou a Bauerem klobouk dolů. Zatím má každý stříbro, a to Kateřina jede dnes volnou třicítku a Lukáš v neděli padesátikilometrový maratón. Oni dva mohou z poloviny naplnit medailové plány výpravy.
Ale co ti ostatní?
Selhání lidského faktoru, eufemisticky řečeno, zinscenovalo nevídaný příběh české lyžařské štafety. Manažer Žalčík poslal omylem na trať Kožíška místo Šperla. Kdekdo byl z toho nešťastný, byť nejlepší z běžců Bauer tvrdil, že medaili bychom nezískali, protože Šperl nemá patřičnou formu. Nicméně nezachovali se příslušní činovníci poněkud hystericky, když manažera vyloučili z výpravy a poslali šupem domů? Skoro ano, on totiž dlouhé sezony v lyžování dobře pracoval, a nakonec u turínských tratí chyběl coby fundovaný pomocník při závodech. Kdo byl tedy vlastně potrestán?#reklama
Selhání jiného druhu potkalo dva naše slavné skokany na lyžích. Klasiku Jandovi se nevrátila forma z Turné čtyř můstků a akrobat Valenta špatně dopadal po saltech a vrutech; zřejmě tak končí pohádkový příběh pohodáře, jenž zlato z minulých her v uplynulém olympijské cyklu úžasně marketingově zhodnotil.
Tři dny před skončením olympiády můžeme tedy mluvit jen o předběžném účtu. Kromě Neumannové a Bauera myslí vysoko ještě Sáblíková, byť ji trápí natažený sval, a potom zatracovaní i zbožňovaní hokejisté.
Viděli i četli jsme
Novináři běžnými otázkami rozhodili trenéra Hadamczika ještě před turnajem, kdy je nervózně školil, aby byli pozitivní. To nevěstilo nic dobrého. Pak se v úvodu prvního utkání zranil brankář Hašek a jako by tím předznamenal opět cosi neblahého. K tomu nic moc hokej, prohry se Švýcary a Finy. Přitom záběry z tréninků, úsměvy na tvářích hráčů nás měly uklidnit. Jsme v pohodě, systém turnaje je, jak známo, na nic, tak se nebojte. Ve čtvrtfinále vyhrajeme.
Takový signál dávali a národ se dělil na dvě půlky, skeptiky a optimisty. Skeptici měli možná navrch poté, co se našimi soupeři stali Slováci. Hráli dosud báječně a "museli už konečně" Čechy porazit. Jaká to paralela s někdejšími souboji ČSSR-SSSR, samozřejmě apolitická, ale jistě národnostně prestižní. Nicméně bratry Slováky jsme profesorsky a s vysokou známkou za umělecký dojem porazili, takže pro změnu přibylo optimistů. Dneska večer proti Tre Kronor uvidíme.
Nakonec stručně o České televizi. Olympijský projekt předimenzovala. Méně by bylo více. Sledovat dlouhé hodiny boby, saně, curling či snowboard nemohlo bavit ani ty největší fanatiky sportu. A často se nedařilo zamaskovat, že moderátoři ve studiu na Kavčích horách vaří z vody.
