V Itálii, zemi s velkou cyklistickou tradicí (cyklisté jsou v dopingu "mistry"), mají s aplikací nedovolených podpůrných prostředků bohaté zkušenosti, a proto přijali nejpřísnější antidopingové zákony na světě. Za podání, převzetí, prodej či nabízení takových látek hrozí trestní stíhání a tresty. Zákon 376 z prosince 2000 hovoří o pokutách (rozmezí pět až sto miliónů, tehdy ještě lir) a vězení od tří měsíců do tří let. Týká se to kohokoliv, tedy i sportovců.
"MOV se proti takovým postihům brání, uvidíme, jestli se podaří přesvědčit italskou vládu, aby zmírnila svůj přístup v době konání her. Já osobně jsem pro delší, ale nikoliv radikální tresty. Měly by se vylepšit metody odhalování dopingu," prohlásil slavný český oštěpař Jan Železný, člen sportovní komise MOV, dva týdny před zahájením.
Doping znamená dvojnásobné zlo. Kazí charakter a ničí zdraví. Byť to snad každý ví, je nutné to opakovat.
"Užívám zakázaný preparát, jenž mě staví do výhody před soupeři. Vědomě jednám nečestně. Pokud se dostaví výčitky svědomí, zaženu je argumentem: chovají se tak všichni, byl bych hloupej... A že ohrožuji vlastní zdraví? To jsou povídačky, mně se nic nestane!"
Tohle si říkají ve jménu úspěchu, splnění dávného snu a zisku hmotných statků. Pomáhají jim v tom čas od času různí "osvícenci", jako například jistý cvičitel českých celebrit a dietolog, jenž dokáže veřejně na televizní obrazovce prohlásit: "Anabolika? S nimi není žádný zdravotní problém, užívají je přece skoro všichni herci v Hollywoodu." Filmové hvězdy, prosím, pěvci na předních světových scénách, budiž. Oni ale soupeří jedině a pouze sami se sebou, se svou únavou či indispozicí. To je přece jiný šálek čaje. Jenomže k posvěcení nekalostí takový argument stačí.
Vraťme se však do Turína. Jan Železný ve svých slovech naznačil, jak vše dopadne. A opravdu, italská vláda ustoupila. Vyhlásila, že v příštích dvou měsících budou sice zákony platit, ale dopingové přečiny sportovců si vyřeší MOV podle svých platných zásad, kdy hrozí různé tresty podle druhu a opakování přestupku, nikoliv trestní stíhání.
Světový tisk se této zprávy hned chopil a italský přístup plamenně kritizoval. Ve smyslu, že se naskytla šance s dopingovými hříšníky řádně zatočit, ale hned v zárodku se udusila.#reklama
Je to však trochu laciné tvrzení. Problém je totiž globální. Je chyba všech sportovních organizací celého světa, že se ho nedaří léta uspokojivě řešit.
Převládá totiž mínění, že nebude-li se dopovat, neuvidíme špičkové výkony či světové rekordy, takže svět marketingu a médií by mohl ztratit o sport zájem. Jenomže tohle nikdo z odpovědných a fundovaných neřekne nahlas.
Zároveň není ani pravda, že Italové se svými zákony zcela rezignovali. Ano, jejich tvrdost nebude uplatňována pouze k hřešícím olympionikům. Zato u sportovních funkcionářů budou platit v plné rozsahu. To je třeba říci, a to s jistým uspokojením. Můžeme se tak dočkat skandálů dvojího druhu: se sportovci a "těmi ostatními", kteří by mohli skončit i za mřížemi. V Salt Lake City 2002 bylo přistiženo šest hřešících olympioniků. Jak dopadne Turín?
