Jak skončily volby? Babišujeme, babišujete, babišují. Referendum o Andreji Babišovi, ať se nám to líbí, nebo ne, dopadlo jasně: předseda hnutí ANO tyto volby zmákl. Jako velká voda se nahrnul do komunálu a velmi slušně dopadl i v prvním kole voleb do Senátu. Výsledky v tuto chvíli ještě nejsou úplně kompletní, ale to na celonárodním babišování celkem nic nemění. Jestliže jsme se před volbami ptali, jaká je současná česká tendence, kam jdeme, tak teď to víme. Souboj „proti všem“ vyhrál Babiš. Babišujeme.
Co to znamená? Češi to dávají „starým politikům“ sežrat. Neodpustili jim ani ň. Nezapomněli. Jistě, komunální a senátní volby nedopadly tak, že by měl Babiš všechno. Nespějeme k vládě jednoho hnutí, k nějaké firemní totalitě. To zase ne. Ale dalo by se stručně říci, že „trest trvá“, voliči dál jako mstivý bůh trestají polistopadovou politiku za její hříchy. A spravedlnost vykonávají se zavázanýma očima, takže chyby a rizika vyvoleného mstitele Babiše nevidí. Babiš je pro ně Miliardář Batman.
Vtipné na tom je, že rok po sněmovních volbách nemusí šéf ANO prakticky nic nabízet. Pořád mu funguje, že není politik (vzpomeňme na heslo z listopadu 1989 „Nejsme jako oni“). Slogan ANO v Praze zněl: „Tým profíků na magistrátu? Prostě ho postavíme.“ Šmytec. Žádné zbytečné vysvětlování. Volební spravedlnost je nejen slepá, ale hluchá. Když byla pražská lídryně Adriana Krnáčová ve finální televizní debatě ČT, nejenže zklamala, ona přímo vybuchla. Byla špatně připravená a chovala se neobyčejně arogantně. No a? Nejde o připravenost, argumentaci, vykonává se pomsta.
Hnutí ANO vyhraje v Praze a vyhrálo nebo velmi dobře uspělo ve většině velkých měst po celé republice. V devíti ze třinácti krajských měst zřejmě zvítězí. Devět Babišových kandidátů pokračuje do druhého kola senátních voleb, uspěl ve třetině ze sedmadvaceti obvodů horní komory. Zde tedy sice nevyhrál, podstatně lépe dopadli sociální demokraté (postupují v devatenácti obvodech), ale i tak může ANO spokojeně vrnět. Je to čerstvá strana, sehnat pro ni potenciální senátory je nadlidský úkol. Dost možná ve druhém kole hnutí příliš neuspěje (voliči klasických stran se proti ANO spojí, myslí si Babiš), ale přesto: devět teď jde dál.
Pravičák se sociálním cítěním
Jak to celé pan Agrofert, mediální magnát a ministr financí, hodnotí? Řekl toto: „Dovoluji si dneska říct, že se nám tu profilují dvě strany. Jedna levicová – ČSSD – a jedna pravicová se sociálním cítěním.“ Pro ty méně chápavé tuzemské voliče raději ještě dodal: „A to jsme my.“
Tohle je mimořádně mazaná taktika. Babiš ví, že čas věty „nejsem politik, nejsme politici“ zákonitě pomalu končí. I úplný blbec, kterému je všecko fuk, jen si rád zanadává, když polyká volební koblihu, začíná tušit, že ANO je politická strana, která dělá politiku. Sedí ve Sněmovně, teď povede velká města, dost možná i Prahu, pronikne skoro jistě do Senátu. Když Babiš říká „nejsem politik“, je to, jako by Jágr říkal „nejezdím na bruslích“. Prostě jezdí.
Zároveň Babiš se svým zvířecky dobrým politickým instinktem ví, že dělení politiky je pravo-levé. Navíc sedí ve vládě s jistým Bohuslavem Sobotkou, tedy s ČSSD, a s lidovci. Ví, že volič všude na světě, tedy tam, kde se to smí, vyvažuje. A tak se Babiš hodil pěkně napravo. Logicky, je miliardář, těžko ze sebe udělá „socku“. Ale ANO charakterizuje jako stranu „pravicovou se sociálním cítěním“. Vymalováno. Jsem magnát, oligarcha, ale když vidím žebráka, vykane mi slza.
Stejně jako dosud věta „nejsme jako politici“, sousloví „pravice se sociálním cítěním“ se snadno ujme. Oba ty výroky vylučují zamyšlení. Předpokládají, že moc nemyslíte, že na to nemáte chuť, čas nebo dostatek závitů. Předpokládají, že vás politika otravuje, že jste líní se jí věnovat. Proto vám přesně vyhovuje maximální zjednodušení. Takový babišovec pak sedí v hospodě a někdo mu řekne: „Hele, ale von ten Babiš je pracháč, co vod něj jako čekáš? Stejně na tebe kašle.“ Dotázaný si upije z půllitru a odvětí: „Babiš sice je pracháč, to jo, ale má sociální cejtění.“
Stejně jako věta „nejsme jako politici“ se sousloví „pravice se sociálním cítěním“ snadno ujme. Oba ty výroky vylučují zamyšlení. Předpokládají, že moc nemyslíte, že na to nemáte chuť, čas nebo dostatek závitů.
Maximální zjednodušení a stát proti všem
Úspěch předsedy ANO má dvě silné nohy, po nichž skáče kupředu: maximální zjednodušení a být proti všem. Na to část věčně nespokojených voličů reaguje jak Pavlovův pes na červené světlo (jež znamenalo, že mu nesou žrádlo). Je to český voličský podmíněný reflex. Jak se řekne politik, hned se naježíme. Ale o moc víc nejsme ochotni udělat. Čtvrt století od revoluce pořád dál čekáme, že to za nás někdo zařídí. Pravičák s levicovým cítěním.
Reálný dopad voleb? Změna person v komunální politice. Nastoupí mnoho neznámých tváří. Nedá se říct, jestli se něco změní k lepšímu. (Příklad: někteří současní zaměstnanci ministerstva financí dnes říkají, aniž by byli ochotni uvést své jméno: „Je to horší než za Kalouska.“ Kde? V oblasti personální politiky, ale taky v oblasti státních zakázek.)
Vláda se zatím nerozpadne. Špatně totiž neskončila ani sociální demokracie a lidovci. Bohuslav Sobotka nepropadl. Dalo by se říci, že v komunálu s ANO udržel krok. V Senátu Babišovo hnutí zatím o hodně předběhl. „V těchto volbách vítězí strany vládní koalice, kdežto výsledky opozice jsou rozpačité,“ shrnul volby premiér. Ví, že není hvězda, ale snaží se být dál svorníkem. Sliby svým voličům zatím totiž celkem plní. Nemá důvod vládu rozkládat.
A delší výhled? Přijde nepochybně čas, kdy voliči pochopí, že Babiš „je jako oni“, je „jako politici“, je politik. Hodně se podobá speciálně dvěma – Miloši Zemanovi a Václavu Klausovi. I u nich platilo, že musí být maximálně po jejich. Jen oproti Babišovi neměli ty miliardy...
