Pokud je někdo outsiderem nadcházejících voleb, jsou to právě oni. Všechny výzkumníky veřejného mínění by překvapilo, kdyby splnili svůj závazek a překročili desetiprocentní hranici. Jejich potenciální spojenec do příští vlády - ODS - se potácí a zřejmě nebude mít dost hlasů, aby právě s KDU-ČSL vytvořil většinu ve sněmovně. Lidovci prostě jdou do předem ztraceného boje.
Nikdo od nich nic nečekal, a oni přesto překvapili. Představili v úterý svůj program a nezaujatý pozorovatel musí uznat, že je nejlepší. No nevolte pak stranu s takovým programem...
Ovšem nejde o překvapení.
Lidovci měli program nejlepší v každých polistopadových volbách. Jako středová strana sestavují vládu s každým a nad programem musejí často přemýšlet, aby zachránili svou tisíckrát zpochybňovanou identitu. Velké strany to mají snadné. Svou kampaň obvykle staví na mobilizačních heslech, ovšem lidovcům zbývá program.
"Před více než osmi lety se rozpadl sen o reálně socialistickém ráji, v posledních osmi letech se rozpadl i sen o zemi, kde trh sám vyřeší vše," vymezoval se Josef Lux v roce 1998 proti oběma velkým stranám. Svůj program opisoval od německé CDU a v českých podmínkách to bylo veledílo.
"Rovné šance pro každého", tak znělo společné heslo KDU-ČSL s Unií svobody o čtyři roky později. Když lidovci přijdou s liberální rétorikou, myslí to vždy levicově. Manifest levicového liberalismu od Cyrila Svobody snadno otevřel dveře do kanceláře osvíceného socialisty Vladimíra Špidly.
Dnes se program Miroslava Kalouska vrací ke konzervativním Luxovým hodnotám, přitom posunul žánr volebního programu o další krok k dokonalosti. Ve své úvodní ekonomické kapitole postavil zkušený parlamentní rozpočtář jasné daňové a výdajové mantinely, kterých se pak musí držet ostatní kapitoly v programu.
Pokud jde o zemědělství nebo rodinu, tam se sliby nešetří ani v nejmenším. Ovšem ve všech ostatních oblastech, jako jsou zdravotnictví, školství, bydlení nebo státní správa, nastavuje program lidovců regulaci, která by měla výdaje uhlídat. To je neobvyklé, protože ostatní strany, včetně občanských demokratů, slibují bez omezení. Na druhé straně právě rozpočtová kázeň činí program lidovců důvěryhodným.#reklama
Lidovci to ovšem mají těžké. Obě velké strany se dnes tlačí do středu, berou jim tradiční témata, jakým je například rodina, a předhánějí se ve slibech zaměstnancům i důchodcům. Střízlivě vzato, lidovci v boji o středového voliče nemají šanci obstát.
Možná však najdou šanci někde jinde. Lux byl v dobách Klausova liberálního fundamentalismu označován za zrádce pravicové politiky, když připomínal sociální povinnosti státu. Kalousek se po letech vrátil na Luxovu parketu - a najednou je pravicovější než ODS. Slibuje vyrovnaný rozpočet, školné na univerzitách i poplatky u lékaře tak přímočarým způsobem, jaký veřejnost u občanských demokratů ještě nemohla zaznamenat.
"Vláda by měla vytvářet takové podmínky, aby úsilí o maximalizaci osobního užitku vedlo k růstu bohatství celé společnosti. Jsme si vědomi, že takovýto růst není samozřejmý," oslovuje úvod Kalouskova programu všechny podnikatele.
Autor pracuje jako politický zpravodaj v redakcích HN a Českého rozhlasu 6