Hýří sebevědomím i energií, dokáže odrážet předvolební skandály a trendy veřejného mínění pro něho mluví víc než zřetelně.

Právě proto je třeba upozornit, že volba Paroubka může být nebezpečím pro Českou republiku.

Nebezpečí má historický rozměr. Jan Křen v knize "Dvě století střední Evropy" připomíná jednu z vývojových teorií, podle které existují civilizační centra, vyzařující ekonomický a technický pokrok do okolních zemí.

Periferie zpravidla zásobují centra surovinami a pracovní silou. Centrem jsou dnes Spojené státy, částečně východní Asie a západní Evropa. Podle Křena dnes může být historickou zkouškou zemí střední Evropy, jak se dokáží s pozicí periférie vyrovnat. Mohou zůstat chudšími a věčně nespokojenými příbuznými, prostě zeměmi, které v ekonomice nebudou dlouhodobě stát na vlastních nohou a také politicky zůstanou nestabilní. Anebo se mohou stát součástí centra.

Dnes Paroubek chválí vývoj posledních let, kdy české vlády nabízely pracovní sílu vyspělejším národům, od Němců přes Američany až po Korejce. Díky přílivu investic do automobilového průmyslu a obchodních společností vyrostl HDP až k 71 procentům evropského průměru. Premiér zcela přehlíží skrytá rizika.

Připomeňme si, jak zahraniční investice vypadá v praxi. Německý mistr zaučí v novém provozu českého inženýra a ten pak převezme vedoucí místo v dílně. Křesla ve vedení firmy zůstanou cizincům. Pokud se objeví v představenstvu Čech, potom jako manažer lidských zdrojů. Především v asijských firmách to je pravidlem.

V této chvíli by měla vláda investovat do vzdělání, aby se čeští manažeři uměli prosadit lépe. Další peníze by měly umožnit zakládání domácích firem, především v oboru nových technologií. I když se o to sociálnědemokratické vlády - zvláště zásluhou vicepremiéra Martina Jahna - snažily, zaznamenaly spíše neúspěchy. Důkazem je loňské fiasko českých firem a vědců v soutěži o evropské výzkumné granty.

Jahnův příběh se nakonec stal ironickou tečkou marného pokusu. Český vicepremiér odešel předčasně z vlády, aby se stal manažerem lidských zdrojů v představenstvu německé společnosti Škoda.

Dnes tedy doporučuje volební program ČSSD hlavní investice dvojím směrem. Do dálnic, které žádají zahraniční investoři. A do sociálního systému, který by měl udržet co možná nejvíc rovné příjmy většiny populace.

Příjmy z české práce tak zamíří za hranice, stát je však může zdanit do té míry, aby mohl nějakou dobu vycházet vstříc českému rovnostářství. Jiří Paroubek ukazuje cestu, která se zdá být příjemná, nikam ale nevede.

Autor pracuje jako politický zpravodaj v redakcích HN a Českého rozhlasu 6