V úvodníku předsedy Ivana Bartoše v předvolebních Pirátských listech stojí věta: "Snažíme se kontrolovat moc a mocné, protože politikům prostě musí být vidět pod ruce." Vzpomeňme také pirátský autobus v barvách Vězeňské služby s politiky-delikventy a Bartošem-bachařem. Nebo heslo úspěšného senátního kandidáta Lukáše Wagenknechta: "Budu hlídat politiky." Piráti prostě ze všeho nejvíc "hlídají jiné".
Tuto strategicky výhodnou pozici po výsledku komunálních voleb opouštějí. Mocnými se stávají sami. Dohoda pražské koalice, že novým primátorem bude pirátský lídr Zdeněk Hřib, znamená průlom. Jde o nejvýznamnější politickou kótu, na které zavlaje černá vlajka. Protestní strana dobyla vítězství.
Pirát primátorem, zlatý řetěz na krku bukanýra. Seznam purkmistrů města Prahy se táhne až do 18. století, ale tohle tu ještě nebylo.
Nejen kontrola, ale taky a hlavně sebekontrola, to je teď klíčový pirátský úkol. Dívat se permanentně do zrcadla. Pochopitelně ne se v něm samolibě zhlížet.
Piráti se prosadili, protože se jim podařilo lidi přesvědčit, že nejsou "tradiční politici", nejsou "jako oni". (Ano, tenhle motiv mají s Babišem společný.) Vládnutí znamená příležitost to potvrdit, nebo vyvrátit. V druhém případě hrozí ztráta důvěryhodnosti. Sebereflexe bude u nové strany, která vzbudila očekávání a uspěla s tím, že to bude dělat jinak a líp, klíčová. "Držet kurz" nestačí.
Primátor Prahy patří k nejnáročnějším politickým funkcím. Měl by být něčím mezi manažerem a básníkem. Musí "vládnout", ale s velkou empatií vůči obyvatelům města. Měl by se s nimi bavit (asi tak 100x víc než Adriana Krnáčová). Musí vyvažovat zájmy Pražanů, spolků, zájmových skupin, korporací. Řešit Prahu "přímo a hned" je nesmysl, na to primátor nemá ani kompetence, základem je spolupráce, ne číslo na něčí mobil. Nová pražská koalice musí umění spolupráce rehabilitovat, bez toho nemá naději na úspěch.
Zdeněk Hřib primátorem? Na jednoho politického novice je toho až až. A to ještě padají mosty.
