Pokračuje neuvěřitelná trapnost, jež se týká platů soudců. Od roku 2002 jim byly vypláceny špatně. Stát jim platil méně, než měl. Potvrdil to rozsudek Nejvyššího soudu z 29. prosince loňského roku. Stát soudce okrádá přes dvanáct let. Většina doby je promlčena. Nárok na doplacení mají jen za poslední tři roky. Okrádání se tedy vládám vyplatilo.
Soudci se brání. Kvůli platům již podle premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD) podali 1300 žalob. Okrádání se týká nejen sudích, ale také státních zástupců (jejich plat se odvíjí od platu soudců); i ti se hlásí s předžalobními upomínkami. Malér tedy narůstá. Na financích spočítali, že má jít až o tři miliardy korun. Pěkný zářez do rozpočtu.
Na tu sumu (zřejmě není konečná, nutno započítat náklady státu na prohrané soudy atd.) lze nahlížet dvěma způsoby. První je „babišovský“ nebo „kalouskovský“: stát musí vyplatit obrovskou sumu, ale dát ji samozřejmě nechce. Udělá všecko pro to, aby peníze vydat nemusel, aby jich vydal co nejmíň. Právo neprávo. Druhý pohled je právní: tisíce lidí tu byly státem okrádány. Mají nárok na doplacení.
Poslední záchranu vláda vidí u Ústavního soudu (ÚS). Premiér Sobotka tvrdí, že je část rozhodnutí Nejvyššího soudu v rozporu s loňským výrokem Ústavního soudu. Potíž Sobotky tkví v tom, že se on ani vláda nemohou k ÚS odvolat. Ústavníkům může nyní poslat stížnost předseda okresního soudu Brno-venkov Petr Jirsa. On je účastníkem řízení. Právě jedna z jeho soudkyň upozornila na to, že léta dostává plat vypočtený z chybné platové základny, a celý spor odstartovala.
Na kauze soudcovských platů se ukazuje, jak málo jsme dosud právní stát, jak do něj máme daleko. Ministryně spravedlnosti Helena Válková (ANO) vyzvala soudce Jirsu, aby stížnost k Ústavnímu soudu podal. Zásadní chyba. Soudcovská moc je nezávislá, má být nezávislá. Vláda, premiér, ministři nemohou, nesmějí soudce úkolovat. Už teď je Petr Jirsa pod zcela nepřípustným politickým tlakem.
Ale nejde jen o něj. Podivuhodný byl i nález Ústavního soudu z července loňského roku, který se platů soudců týkal. Zrušil sice chybný výpočet. K tomu použil právní argumentaci. Ale nález doplnil o politický postoj: prý by soudci měli mít zájem na klidu ve společnosti.
Soudci a „společenské nepochopení“
ÚS: „Je třeba vidět, že zpětné doplacení těchto částek by znamenalo významný a zejména též nepředvídaný zásah do státního rozpočtu, který by nutně vedl k dalšímu růstu zmíněného napětí mezi společností a soudci.“ A ještě další, ryze politické vysvětlení: „Toto řešení by proto zřejmě vedlo k nepochopení ze strany společnosti a bylo by i způsobilé oslabit pozici soudců a znevážit jejich funkci.“
Copak je Ústavní soud nějaký psycholog společenské duše? Jak může rozvíjet tak lichou, megapopulistickou úvahu? Jaké nepochopení ze strany společnosti? Když budu dělat ve firmě a ona mi bude dvanáct let vyplácet méně, než měla, budu chtít peníze doplatit. Každý z nás to bude chtít. Ano, dostanu pak třeba velkou sumu. Ale copak mi ji soud nepřizná jen proto, aby sousedi nezáviděli? Co to je za absurdní, politickou argumentaci?
V tom nálezu Ústavního soudu se skrývá ďábel. Ďábel „státní logiky“. Vlastně se nám zde docela jasně říká: čím větší škodu stát komukoliv z nás, jakékoli skupině způsobí, tím menší šanci bude mít okradený na to, aby dostal, co mu patří. Kdyby se případ týkal jen jedné soudkyně, která podala žalobu, ústavníky by ani nenapadlo argumentovat „sociálním smírem“. Ale protože stát bral na hůl všechny soudce a žalobce, pak nemají mít nárok na zpětné proplacení. Nechutné. Neprávní.
V postoji ÚS i vlády je obří porce populismu. Hrají na to, že se lid bude zlobit. S ústavou to nemá co dělat. Jistě, na Facebooku se ihned objevily postoje typu: Snižte soudcům platy! I zadarmo jsou drazí. Proč by měli brát automaticky trojnásobek mzdy, na kterou sedmdesát procent pracujících ve veřejném sektoru stejně nedosáhne?
Neretroaktivní Babiš
Nebo další pseudoargument: soudci si sami rozhodují o platech. Což je další populistický nesmysl. Přece nejde o to, že si soudci určili jiný koeficient, ale o to, že stát pokroutil zákon ve svůj prospěch a soudce okrádal! Sledovat tu „debatu“ a číst nález ÚS, to je tristní. Ani kvalita či nekvalita našich soudců nemá se stávajícím sporem co dělat. Stát jim prostě vědomě platil méně.
Typické je vyjádření ministra financí Andreje Babiše (ANO): „Vždycky nám justice říkala, že nic nemá být retroaktivní, tak nevím, proč by platy měly být retroaktivní,“ pravil veřejně. Plete si retroaktivitu zákonů a zpětné působení soudního verdiktu. Podle jeho "platové" logiky by bylo možné stíhat třeba daňové úniky jen dopředu...
Podobně se na kauzu kouká i exministr financí, opoziční lídr Miroslav Kalousek (TOP 09): „Vláda pro aktuální výplatu respektuje rozhodnutí Nejvyššího soudu. Pro zpětnou výplatu žádá o názor autority nejvyšší a mně to připadá jako rozhodnutí rozumné.“ Ví samozřejmě o politickém statementu v nálezu ÚS. A hle, najednou si Kalousek s Babišem rozumějí.
Ještě jeden zásadní fakt. Stát o tom vážném problému ví dva roky. Byl na něj upozorňován. Věděl, že platy soudců jsou vypočítávány špatně. A neudělal nic. U nás normální. Místo rychlé nápravy se bude lid štvát proti soudcům a žalobcům. Trapné. Stejně jako je trapná politická část nálezu ÚS. Není divu, řídí ho bývalý politik ČSSD Pavel Rychetský.
ČT tento expolitik o platech soudců řekl: „To je politické rozhodnutí. Kdybych já rozhodoval politicky, tak bych, upřímně řečeno, to zpětně nepřiznával.“ – Politické rozhodnutí? Jak na to vrchní ústavník přišel? Soudkyně si podala žalobu nikoli k politikům, k Sobotkovi, Babišovi, Kalouskovi, ale k soudu. - Právní stát? Jen když se to státu hodí.
