Mou bezprostřední reakcí na nedávné rozhodnutí rakouského soudu bylo zvolání: "Tak se na obra musí!" Jenže...

Knihy Davida Irvinga v městské knihovně najdete. A také si je zde vypůjčíte bez jakýchkoliv překážek. Ostatně stejně jako knihy Vladimíra Iljiče Lenina, Josifa Vissarionoviče Stalina a Adolfa Hitlera - abych uvedl zločince, vedle kterých vypadá Irving jako malý poškoláček. Protože zatímco Irving o genocidě jen blábolí, tihle ji provozovali. Přesto jsem upřímně přesvědčen, že jejich knihy do knihoven patří a mají být veřejně přístupné.

Knihovny jsou naší pamětí. Připomínají nám, kým jsme a kým jsme byli. Je nepřijatelné, aby jen jakási úzká skupina vyvolených mohla odsuzovat Irvingovu pseudohistorickou invenci na základě vlastního studia, zatímco ostatní by to mohli jen po nich poslušně a důvěřivě opakovat. Každý má právo utvořit si svůj názor na základě originálu. Je-li svoboda slova jedním ze základních pilířů demokracie, pak veřejná knihovna je její pokornou služebnicí. Není úkolem knihovníka - a tím méně pak ředitele knihovny - rozhodovat, kdo má mít k informacím přístup. Úkolem knihovníka je starat se o to, aby k nim měl přístup každý.

Ne, nechci podceňovat sílu psaného slova. Jsem si vědom, že v nezkušené a nepřipravené hlavě může svůdně napsaná lež  napáchat kdejakou škodu. Bojovat ale není možné cenzurou, bojovat je třeba pravdou. Informací proti dezinformaci, pravdou proti lži. Cestu ukázala již před více než deseti lety Deborah Lipstadtová - a její knížku "Popírání holocaustu" najdete samozřejmě v knihovně také. Ostatně Irving prý před rakouským soudem prohlásil, že si je vědom, že se mýlil a že už se poučil. Třeba o tom napíše knížku - bude teď mít tři roky celkem dost volného času. A až ji napíše, najdete ji v knihovně!#reklama

Autor je ředitel Městské knihovny v Praze