To bylo slávy, když Věci veřejné ukázaly, jaký mají etický kodex. Slib neúplatných, kteří nezradí voliče ani mateřskou partaj. A zlatý hřeb - podpis pod kodexem je zavazuje, oznámit jakoukoli korupční nabídku příslušným stranickým funkcionářům.
Termín „korupční nabídka" si může každý vykládat po svém, paleta je nekonečně široká, nebo úzká. Obálky s hotovostí dnes podsouvají jen amatéři.
Na kodexu je momentálně aktuální hlavně to, že se netýká ministrů ani ministerských náměstků. Jen "volených zástupců občanů".
Ministři za VV si mohou přivést na úřad kohokoli, což také zhusta dělají. Náměstci podnikají, až se z nich práší, ve vzduchu se vznáší konflikt zájmů, někteří jsou spojeni s neprůhlednými firmami. (Sám ministr místního rozvoje Jankovský je spolumajitelem firmy, která má anonymní akcionáře.)
Jistě, stranický kodex asi nemůže zavazovat někoho, kdo není členem nebo volebním kandidátem strany. Jenom si ale všimněme, že nad poslanci a zastupiteli práská etický bič a zákonodárci Věcí veřejných dokonce museli podepsat sedmimilionový úpis proti přeběhlictví. Kdežto náměstkům - kteří rozhodují o veřejných penězích dnes a denně, a přitom podléhají mnohem menší veřejné kontrole než poslanci - nechávají Věci veřejné volný průběh.
Jejich výběr véčkaři vysvětlují jako přes kopírák: "Vybral jsem si ho, protože ho znám jako dobrého manažera, který umí pracovat. Nezastírám, že jsme se potkávali v ABL, kde jsme oba působili." (Ministr školství Dobeš o náměstku Hajnovi.)
Čtěte také:
VV proti utajeným firmám? Jejich náměstci v nich působí
Komentář: Věci veřejné ve stopách Sládka a Ratha
Náměstek je větší riziko
Zjištění Aktuálně.cz o podnikání náměstků Kryštofa Hajna (školství) a Michala Janeby (místní rozvoj) jsou velmi vážná.
Typový ministerský náměstek má být úředník (až jako Eduard Janota), a ne podnikatel. Náměstek, to není spřátelený manažer, který si z byznysu odskočil na úřad. Správně by měl „podléhat" zákonu o státní službě, a ne zákonu o střetu zájmů, který je pro volené politiky a ústavní činitele.
Podnikatelské vazby a „vedlejšáky" náměstků jsou svým způsobem větší problém, než u ministrů.
Na ministry je víc vidět, mají zřejmou politickou odpovědnost. Zatímco náměstek je v českém pojetí obvykle polo-politik, který sice disponuje značnými pravomocemi, ale ze svých hříchů se zpovídá jen svému šéfovi, případně politické straně. Poslanci mohou interpelovat ministra, ne náměstka.
A volič vidí náměstkům do karet snad jen skrze majetková přiznání. Na ně si ale musíme počkat až do jara 2011. Čili dlouho.
