Polemizovat s reklamou, tou „navoněnou zdechlinou“, nemá za normálních okolností smysl. Ale když vás někdo už měsíc bombarduje oslovením „Pražane…“, těžko se můžete jen tak dívat skrz a vysklít to pohledem. Pražane, i ty přicházíš o peníze (komu tykáš, billboarde?), Pražane, i ty budeš moknout při čekání na tramvaj a Pražané, nenechte se mýlit (protože my víme, jak to je ve skutečnosti). Jako bychom to dostali za trest tisíckrát opsat po vyučování.
K tomu by se měl Pražan nějak postavit, ne? Bylo by slušné odpovědět, co on na to, jenže billboard nedovoluje dialog. Proto je inzerenty tak oblíbený. Nedosažitelně trčí na veřejnosti, má monopol na svou pravdu.
Tedy, odpověď. Ale komu? Že kampaň straší Pražana primátorem Hudečkem, je poměrně známo, ale kdo je na druhé straně, kdo je tím naším lépe- a vševědoucím, varujícím dobrodincem? Na billboardech se podepsal nejvýš odkazem na internetovou stránku, nebo ani to ne. Na webové adrese se dá zjistit, že ji zřídil Svaz provozovatelů venkovní reklamy. Zasvěcení vědí, že jde de facto o firmu BigBoard. A její skutečné tváře a jména znají jen opravdoví insideři.
Takže, běžný oslovený Pražan má v podstatě co do činění s anonymem. Na první pohled o něm ví jen to, že na takovou reklamní masáž musí mít hodně peněz.
Ta hra je z principu podezřelá. Známý politik je kýmsi stavěn na pranýř a ten kdosi Pražany – opravdu mocně - varuje, aby ho ztrestali, jinak se jim zle povede. O tom, že si přeje vyhnat konšela proto, aby mu nekazil kšeft, ten bohatý kdosi cudně mlčí, či padne zmínka jen tak mimochodem.
Pražan by musel být pořádně hloupý, kdyby si nevšiml, že tady něco nehraje.
BigBoardové přitom do Hudečka šijou, jakoby proti němu kandidovali ve volbách nebo byli svědomím - občanským sdružením hlídacích psů - metropole. Podstatou sporu jsou Pražské stavební předpisy, které prý „zhorší život Pražanů na desítky let“, jdou „na ruku developerům“, způsobí „kolaps parkování“, „přetíží MHD“ - a Prahu připraví o stamiliony z pronájmu pozemků pro billboardy. Po Pražanech se přitom žádá, aby neviděli, že jde o obchodní, ne politický spor. Cílem je jejich momentálně nejcennější statek: hlas ve volbách.
Strach & hrůza
Pražské stavební předpisy jsou spíš změnou k lepšímu, přinejmenším znamenají příslib většího řádu a jasnější vize v rozvoji města. Dělali na nich odborníci na město hodní toho slova. Kdežto sugestivní, hrůzyplné inzeráty s Prahou podle Hudečka plnou mrakodrapů nad Karlovým mostem jsou mimo mísu. Za hranicí demagogie.
Ale o tom přece tenhle spor není. Pražan může věřit primátorovi z TOP 09, nebo billboardové lobby, to je na něm. Podstatné je, jestli Pražan rozliší, že tu spolu – v jeho jménu - bojují dva nesrovnatelné tábory. První jde s kůží na trh a může být volán k odpovědnosti. Druhý, téměř bez označení, útočí za zálohy. A kdyby se náhodou ukázalo, že pravdu neměl a Pražana napálil, nevezme si na něm Pražan vůbec nic. O morálce politiků si iluze opravdu nedělá – ale odpovědnost společnosti BigBoard vůči voličům je přece už úplně nulová. Politik má Pražanovi skládat účty. Billbodeveloper mu místo toho vztyčí stožár.
Pražan má v tomto případě čest se skutečně „nikým nevolenými elitami“. S tím by měl počítat.
Kdyby se náhodou ukázalo, že billboardová lobby pravdu neměla a Pražana napálila, nevezme si na ní Pražan vůbec nic. O morálce politiků si iluze nedělá. Ovšem odpovědnost společnosti BigBoard vůči voličům je už úplně nulová.
Pokrytectví
Stav takzvané outdoorové reklamy v Praze je šílený, spokojený může být jen ten, kdo na ní vydělává. Dokonce i politici uznali, že je to moc a reklamní smog občanům/voličům vadí. Změnit to je skoro veřejný zájem, že?
A jsme u volebního paradoxu číslo 1 – město je přecpané politickými billboardy a samozřejmě na žádném nikdo vymýcení billboardů neslibuje. Nechce skončit na pranýři jako Hudeček. Bylo by naivní čekat, že jiní politici po útoku na něj projeví solidaritu. (Teoreticky by ale měli politici držet spolu, vždyť příště může lobby odstřelovat kohokoli jiného z nich.)
To je vysoká karta v rukou billboardistů. Dobře vědí, že si na ně politici jen tak netroufnou, že veškeré samoregulační akce typu omezení billboardů ve volební kampani (ČSSD je svého času chtěla dokonce číslovat) vyšumí. Politici dospěli k názoru, že polepit město reklamou – které mají voliči plné zuby – je menší zlo, než kdyby se billboardů vzdali. Nikdo nesmí zůstat stranou – ani Tomáš Hudeček, který místo toho, aby nad diktátem billboardové moci zvysoka mávl rukou, vysoudil, že musí být na ty zatracené billboardy vrácen. Ano, jestli někomu jde o princip „zakázat billboardy“, je to pokrytecké. Billboardové firmy mají pravdu. Momentálně Hudečka dostaly, kam potřebovaly.
Jejich vlastní kampaň je ale ještě mnohem licoměrnější. Pražane, i ty můžeš být užitečným idiotem.
