V záplavě špatných zpráv občas zanikají ty dobré. Třeba, že v této neradostné době v centru Říma na náměstí San Silvestro rozebírají části kamenné dlažby, aby místo ní zasadili stromy.
Úprava probíhá podle návrhu nestora italských historiků architektury Paola Portoghesiho. Jeho původní plán byl sice ještě odvážnější - navrhoval eliptické lavice, z nichž by stromy přímo vyrůstaly - i tak se ale na náměstí dostane alespoň několik stromů. Vzhledem k tomu, jak přehřáté jsou venkovní prostory středomořské metropole zejména v létě, jde o jednoznačně pozitivní krok - stromy přinesou stín těm, kdo pod ně usednou.
V Praze naopak chtějí kácet. Nejnověji se radnice Prahy 1 rozhodla zlikvidovat stromy, keře a trávník v takzvaném Anenském trojúhelníku u Smetanova nábřeží, v lukrativní lokalitě kousek od Národního divadla a Karlova mostu.
Místo ostrůvku přirozené zeleně by tu měla vzniknout sterilní vydlážděná plocha s jedním náhradním stromem. Z propagačních materiálů se dovídáme, že cílem tohoto nákladného a naprosto zbytečného projektu má být "transformace dosud nevyužívané zelené pohledové plochy na atraktivní místo". Asi se ani nemusíme ptát, zda autoři tohoto výroku chápou, že ne každá atrakce musí být městu prospěšná.
Dejte to pryč, chceme výhled
Podle starosty Prahy 1 je stávající parčík se stoletým javorem jen jakýmsi nevyhovujícím koutem, doslova "promarněnou příležitostí". Zeleň v Anenském trojúhelníku má proto být zlikvidována a nahrazena dlažbou, aby z ní byl možný přístup k tunelu takzvaného čapadla. To bude otevřeno a dezinfekčně upraveno tak, aby jím lidé mohli projít k Vltavě. Na ní vznikne molo a lávky, po nichž bude možno praktikovat chůzi "s překrásnými výhledy" podél břehu řeky. Skácení stromu je tedy jen počátkem projektu, který má podstatně změnit podobu této části Prahy.
Není divu, že takový přístup vyvolal odpor Pražanů, který vedl k odkladu kácení, přičemž ale stavební práce vesele pokračují dál. Nenechme se zmást jalovými řečmi o "oživení lokality". Molo vysunuté na tomto místě do Vltavy je podobně citlivým vstupem do daného místa jako balón, který v blahých předcovidových dobách býval zavěšen nad Malou Stranou.
Likvidace parku není v zájmu místních, jak tvrdí radnice, je to jen byznysový projekt pro potřeby provozovatelů okolních hotelů. Akce, jejíž bezohlednost je maskována estetickým provedením - architektura tu slouží jen jako zástěrka k odvedení pozornosti od podstaty věci.
Mezi nebem a zemí
Město nejsou jenom domy. Není to ani jen série projektů. Neustálá snaha něco ve městě vylepšovat může vést k postupnému rozvratu jeho obrazu. Na snaze Prahy 1 je vidět inspirace úspěšnou transformací náplavky pod Rašínovým nábřežím. Je tu ale dost podstatný rozdíl. Tam šlo o domyšlení existujícího prostředí. Zde má být "náplavka" nově, zcela uměle vytvořena.
I náplavku pod Rašínovým nábřežím nakonec do značné míry opanovala všudypřítomná komerce, zaměřená na maximalizaci profitu ze zahraničních turistů. Přesto se tam udržela ohniska nezávislé kultury, která její rozvoj kdysi nastartovala. Molo v dohledu Karlova mostu bude mít jistě onačejší využití.
Patří k dobrému tónu ohánět se ekologií. V praxi ale znovu a znovu zjišťujeme, že slouží jen jako krytí. Proto připomeňme, že každý strom je malým ekosystémem. Žije v neustálé výměně s ptáky a hmyzem, se zemí i vzduchem. Porazit strom znamená celou tuto niku zničit. Strom je kromě toho prastarým kulturním symbolem coby organická spojnice mezi zemí a nebem, mezi minulostí a přítomností. Impozantní javor u Smetanova nábřeží je zde patrně déle než my všichni. Jak nazvat toho, kdo jej chce nahradit něčím jiným jen proto, že se to někomu hodí do byznysplánu? Bylo by slovo cynik dostatečné?
Demokratura vzor 2021
Kácení javoru na Smetanově nábřeží má ale ještě další aspekty. Koalici na Praze 1 sestavili STAN, TOP 09, KDU-ČSL, ODS a ANO. Ať bude výsledek podzimních parlamentních voleb jakýkoli, je v zásadě jisté, že vládní koalici budou sestavovat některé z těchto stran, případně všechny. Bez ohledu na vznešené předvolební proklamace je tak jasné, že reálná politika u nás bude i nadále založena na modelu, jaký teď praktikuje Praha 1.
Případ stoletého javoru prostě odhaluje, jak na tom naše společnost skutečně je. V roce 2021 jsme dospěli do stavu, že společný zájem nehájí lidé, kteří jsou za to placeni - tedy úředníci a zastupitelé. Opakovaně se za něj musejí stavět aktivisté ve svém volném čase. Dělicí čára v české společnosti neběží mezi jednotlivými politickými stranami. Stále jasněji se rýsuje mezi byrokraticko-politickou kastou, která drží moc - a většinou populace. Voliči nemají z čeho vybírat, ať hlasují jakkoli, společný strom bude vždycky znovu poražen, pokud nezmobilizují síly a na úkor svého soukromého života se nepostaví na odpor.
Pokud tento vývoj bude dál pokračovat, může se také stát, že lidé zatouží po jiném uspořádání politična, než jaké nabízí současná demokratura. Neschopnost vládnoucího aparátu tváří v tvář skutečné krizi, jakou představuje současná pandemie, může vést k přeformátování. Vyvlastňovatelé veřejného prostoru, kterým je i zelený ostrůvek na Smetanově nábřeží, pak budou vyvlastněni. Otázkou je, kolik stromů do té doby bude ještě muset padnout.
Autor, historik umění, je profesorem na Fakultě architektury ČVUT.
