Absence nemocného prezidenta podnítila během státního svátku mnohé politiky, aby se jej pokusili zastoupit. Bohužel ani jeden nepřipomněl, co je teď pro odkaz sociálně spravedlivého masarykovského státu nejakutnější - naplno využít milostivého léta, které odstartovalo právě 28. října.
Jde o výjimečnou možnost zbavit se jednou provždy jinak nesplatitelných dluhů vůči obcím, městům či státem ovládaným podnikům. Je to unikátní šance, protože - jak napovídá název s odkazem na biblickou inspiraci - kdo vzácnou příležitost promarní, další hned tak nedostane.
Celou záslužnou akci ale bohužel provází trestuhodná apatie. Když v červenci sněmovna definitivně schválila novelu exekučního řádu, jejíž součástí se stalo i milostivé léto připravené poslanci Markem Výborným (KDU-ČSL) a Patrikem Nacherem (ANO), zavládlo jen ohlušující ticho. V čase, kdy měl státní aparát začít upozorňovat hříšníky na možnost definitivního umoření dluhů, rozjel se bezstarostně na srpnové dovolené. V září pak mnozí politici zjistili, že vlastně ani netuší, na kdy počátek milostivého léta vyhlásili. Ale nijak je to nevzrušovalo, protože se právě naplno věnovali předvolební kampani
Nyní tak najednou máme listopad, začátek milostivého léta už je pryč a konec prakticky za rohem. O tolik potřebném nástroji ale bohužel stále mnohem více vědí ti, kterých se netýká, než ti, kteří by jej nutně potřebovali znát. Pokud to tak zůstane i po celé tři následující měsíce, přinese milostivé léto místo zamýšlené úlevy jen novou frustraci.
Česko v tísni
Z celé novely exekučního řádu bohužel širší pozornost přitáhl jen zbytečně vypjatý spor o to, zda napříště budou muset být vymahači místně příslušní. I kvůli tomu zůstala možnost zbavit se starých dluhů přehlédnuta - a pro všechny ty, kterým by mohla pomoci z pasti, tedy bohužel i neviditelná.
Přitom jde o zásadní nástroj. Kdo dluží za jízdu načerno, je pozadu s obecním nájmem, případně má jiný nedoplatek u eráru, může nyní zaplatit pouze původní dluh, přidat 908 korun exekutorovi a dostane za to "odpustek". Zbaví se jednou provždy všech možných penále a poplatků, které mnohonásobně přesahují původní dlužnou sumu.
Že o tom dnes v praxi málokdo potřebný ví, je vinou politiků. Nikoliv těch sněmovních a senátních, kteří milostivé léto navrhli a schválili (byť i ti jej mohli už měsíce propagovat masivněji ), ale ministrů, radních, starostů a ředitelů erárních firem, kteří už od srpna měli bombardovat své dlužníky nabídkami, aby využili jedinečné možnosti.
Mnohá města a firmy se sice už k akci přidávají a Člověk v tísni provozuje na vlastní náklady cennou infolinku (770600800). Ve výsledku je to ale pořád málo. Že o milostivém létě ví Twitter, je hezké, ale lidé v dluzích se pohybují jinde a v televizi zatím žádnou nepřehlédnutelnou kaskádu upozornění zaznamenat nemohli.
Nezbývá tedy, než aby pozornost milostivému létu zjednali nejvyšší představitelé státu. Od prezidenta to nyní vzhledem k jeho nemoci čekat nelze. Ovšem i kdyby byl zdravý, není moc pravděpodobné, že by mu něco takového dlouholetý beneficient exekučního byznysu Vratislav Mynář povolil.
Na řadě je tedy premiér, respektive hned dva: Končícího Andreje Babiše respektuje jedna část národa, nastupujícího Petra Fialu zase druhá. Kdy jindy by tedy pro dobro země měli spojit síly než právě teď, v době jedinečné příležitosti pro mnoho těžce zkoušených lidí? Možnost udělat to právě o státním svátku už promarnili, nicméně vždy je lepší činit se pozdě než nikdy.
Lze samozřejmě s úspěchem namítnout, že ani milostivé léto nás zásadních exekučních problémů nezbaví. Stále jich tu mnoho zůstane. Nic to ale nemění na faktu, že jde o velkou a symbolicky nesmírně důležitou věc, která si zaslouží maximální možnou podporu. Anebo všechny ty sváteční přísahy na odkaz TGM a sociálně spravedlivý demokratický stát byly jen plytkým řečněním bez obsahu?
