Chcete vidět, jak uvnitř vypadá, jak uvažuje česká policie a na ruku jí jdoucí inspekce a justice? (Justice nižších stupňů, dodejme.) Jako jakási „psychopolicejní sonda“ poslouží případ zbitého motorkáře Radka Čapka.
Končí únor 2016. Utekl rok a půl - případ se odehrál 6. srpna 2014. Na první pohled banální a jasný, ale ve skutečnosti je to přehlídka policejního lhaní, manipulací, snahy policie, ale i Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), celou věc zamést a aktéry co nejméně potrestat, respektive nepotrestat. Vidíme snahu žalobce zasahujícím hlídkařům ulevit, vidíme vůli sudího přimhouřit oko.
Připomeňme, co se stalo. Tehdy dvacetiletý mladík Radek Čapek necelých sto metrů ujížděl policii. Na motorku neměl papíry (na auto ano). Záhy si uvědomil, že dělá blbost, brzdil, chtěl zastavit. Policejní řidič za ním ale podle znaleckého posudku nebrzdil, motocyklistu srazil a těžce zranil. Jeho policejní spolujezdec pak Čapka spoutal, kopl a dvakrát ho praštil pěstí přes otevřené hledí helmy do obličeje.
Zápis o incidentu policista-bijec zfalšoval a policista-řidič podepsal. V úředním záznamu o bití nenajdete ani ň, zato se tam tvrdí, že se Čapek snažil utéct. S tříštivou zlomeninou hlezenní kosti pravé nohy, s odlomením zevního výběžku kosti, poraněným kolenem atd. by to byl výkon hodný Jamese Bonda. Nepromyšlená lež.
Oba hlídkaři vycházeli z omylu; měli za to, že je nikdo neviděl, takže si, poté co situaci nezvládli a zachovali se jak gangsteři, vybájili, co se jim hodilo. Klukovi, který ujížděl policii (tedy udělal velkou chybu a dopustil se podle zákona PŘESTUPKU, nikoli trestného činu), přece nikdo věřit nebude. Tak by to také dopadlo, jenže incident natočila průmyslová kamera. Což hlídkaři nevěděli.
V hlubinách policejní mysli
Vnořme se do těch dvou policejních myslí. Řidič nezvládl jízdu, nebrzdil, když brzdil pronásledovaný. Brutálně ho sejmul. Při letu z motorky Čapek zázrakem minul sloup, do kterého policejní oktávie nabourala. Kolega řidiče, bijec, pak sestřelenému klukovi nasadil pouta a bil ho. Řidič koukal. Nezavolali pomoc. Zfalšovali zápis. Oba si tedy byli plně vědomi, že udělali malér, jednali nezákonně.
Případ sleduji dlouho. Inspekce se ho pokusila ututlat. Přesto se bijec dostal k soudu. A tam, světe, zboř se, soudce Michal Dvořák vynesl verdikt, že policajt-mlátička zneužil pravomoci úřední osoby, dopustil se trestného činu, avšak on přece upustí od jeho potrestání! Prý „postačí samotné projednání této trestní věci před trestním soudem, tak aby se takovéto jednání v případě pana obžalovaného už neopakovalo“. Žalobce se odvolal.
Takže soudci Dvořákovi celá ta brutální akce nepřišla zvlášť závažná! Bít do ležícího, spoutaného, těžce zraněného není tak strašné. Kde to jsme? V policejní demokracii?
S řidičem to probíhá podobně. Zavinil těžké zranění, nezasáhl proti bití, nezavolal ihned pomoc, podepsal zfalšovaný úřední záznam, a přece ho jak GIBS, tak státní zástupce Michal Muravský z Městského státního zastupitelství v Praze šetří, snaží se ho dostat z maléru co nejlevněji.
Dvakrát navrhl Muravský podmínečné zastavení trestního stíhání. Už jednou mu byl tento nápad vrácen jako chybný; zkusil to znovu. Pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová minulý týden oznámila, že její úřad Muravského rozhodnutí o odklonu zrušil. Věc byla vrácena zpátky. Naštěstí.
Hlídkaři měli výjimečně pech
S výjimkou rozhodnutí vrchního zastupitelství je to hra na „jakojustici“, „jakospravedlnost“. Jako se vyšetřuje (nebýt Čapkova advokáta Roberta Bezděka, který neústupně poukazuje na chyby a nezákonnosti, dávno by šla kauza do ztracena), jako se trestá. Inspektoři řidiče nějaký čas podezírali, že se dopustil nadržování a zneužití pravomoci úřední osoby. Ale bylo to taky jen jako. Věc uzavřeli tak, že nejde o trestný čin, ale jen o přestupek, který má být vyřešen kázeňsky! (Ano, to se nestalo.) Absurdní a pro nás nebezpečné.
Banální případ se táhne dál. Loni v srpnu se odvolal žalobce proti megamírnému rozsudku nad bijcem. A letos 9. února státní zástupce Jaroslav Dolejší zrušil podmínečné zastavení trestního stíhání řidiče.
Zkoušejí to znovu a znovu. Policejní na hlavu postavená loajalita nezná mezí. Být loajální s chlapem, který mlátí těžce zraněného? Zfalšuje úřední záznam? Lže? A GIBS na to loajálně kývá, kluci trochu blbli, no a co? Pomůžeme jim. Nadřízení hlídkaře po incidentu ani nepostavili mimo službu. Jak loajální. Soudci se zdálo, že mlátit spoutaného kluka po těžké nehodě nezaslouží skutečný trest. Potrestán byl tím, že se dostal před soud. Vtip?
Představme si, kolik podobných policejních akcí proběhlo a nebyla tam kamera. Kolik lidí dostalo nakládačku a nikdo nic neví. Ti hlídkaři měli pech, tak nějak to asi GIBS, státní zástupce i soudce berou. Řeknou si: Čapek neměl ujíždět. Jasně že neměl. Dopustil se přestupku. A za to s ním jednali jak teroristou z Islámského státu.
Je to katastrofálně špatně. Slepá loajalita, jež je loajální ke zločinu. Snaha to loajálně zamést. A když to prasklo, tak to vyřešit, aby to ty dva pokud možno nebolelo. Přitom bití těžce zraněného a falšování záznamu představuje nebezpečnou tendenci policie, inklinaci k násilí, braní spravedlnosti do svých rukou.
V poslední době sledujeme opět viditelný příklon strážců zákona k náckům, k pořádku ne podle zákona, ale mimo něj. Jenomže pak už to není policie, nýbrž její opak. A každý, kdo jde brutálním hlídkařům na ruku, podporuje tuto tendenci, dává jí zelenou.
