Jan Hřebejk Jan Hřebejk | Komentáře
30. 11. 2005 0:00

Proč Aiako nenávidí Paříž

Aiako byla moje japonská spolužačka na jazykové škole v Dublinu. Bylo jí třicet, vystudovala architekturu v Jokohamě a oba jsme byli začátečníci.

Mě považovala nejdřív za Itala, protože bílou menšinu ve škole tvořili skoro výhradně Italové. O existenci naší země neměla nejmenší potuchy. Při slově Praha si později vybavila na balkoně zpívající zpěvačku Martu, tu viděla v televizi.

Jinak chytrá holka, fakt.

Se slovní zásobou třiceti slov jsme v přítomném čase konverzovali o Paříži. Nějaká dvojice se potká v Paříži, jdou na večeři, do muzea a za týden se vezmou. "To je absolutně vyloučené! Svatba po týdnu," měla Aiako jasno.

Ale to nejlepší mě ještě čekalo. Aiako totiž "very hate Paříž."

A kdy jsi tam byla? Nikdy. Tak proč nenávidíš Paříž? Protože tam mojí kamarádku pokousal pes!

A bylo to.

Řekl bych, že podobně letmo a dětinsky si čas od času vytváříme úsudky i my. Tedy kromě současného pana prezidenta, tam je to za všech okolností fundované. Prostě informací je moc, až z toho blbnem. A čteme třeba jen titulky v novinách.

V jedné produkci si vyvěsili titulek mého rozhovoru jako důkaz, co jsem to za idiota:

TOČÍM JEN PRO NEW YORSKÉ INTELEKTUÁLY, ŘÍKÁ REŽISÉR HŘEBEJK.

No prosťáček libovej. Na otázku, jak se dařilo mým filmům "Musíme si pomáhat" a "Horem Pádem" v americké distribuci, jsem řekl totiž zhruba toto: Filmy, které natáčíme u nás, nezajímají rančery v Texasu, ale jen pár New Yorských intelektuálů.

A bylo to.

Abychom si rozuměli, já si nemyslím, že takové, řekněme nepřesnosti vznikají ze zlé vůle. Ani nechci uvádět na pravou míru každou hloupost, která se šustne. Ostatně lidé z reality show nebo politici fungují v tomto smyslu jako obstojný hromosvod. Vlastně je mi jich líto.

V tom Dublinu, kde mě nic nepokousalo, kvetou koncem dubna sakury. V části města, kde jsem bydlel a kudy jsem denně chodil do školy, rostly v každé ulici. Když opadaly, chodníky se pokryly růžovými koberci květů.

Jednou jsem po cestě našel nádherný květinový řetěz. Trochu jako mají dívky na Gauginových obrazech. "Jak ta nádhera vznikla?" říkám si a podívám se zblízka. Cyklista najel do psího lejna, nabalil kvítky a kousek dál to celé spadlo. Ta půvabná věc byla na hovní šňůrce.

Takže pozor na první dojem a zjednodušené soudy.

 

Právě se děje

Další zprávy