Luděk Navara Luděk Navara | Komentáře
31. 1. 2017 12:00

Proč by Slovanskou epopej neměli vlastnit Slované (a už vůbec ne město Praha)

Slovanská epopej Alfonse Muchy
Car Simeon bulharský
Zavedení slovanské liturgie na Velké Moravě
Štěpán Dušan srbský a jeho korunovace
Hájení Sigetu proti Turkům Mikulášem Zrinským
Foto: Magistrát hlavního města Prahy
Válečné i poválečné dějiny jsou dějinami zadarmo získávaných miliardových majetků. O které se stát často nestaral. Příběh epopeje na tuhle tradici úspěšně navazuje, píše v komentáři Luděk Navara.

Samozřejmě že ty obrazy měly vydat svědectví o slovanské velikosti, což tak na první i druhé zhlédnutí Muchovy epopeje může vypadat. Příběh obřích obrazů je ovšem příběhem opačným: příběhem slovanské malosti. Nebo jen české malosti, to úplně stačí. Takže místo slávy tu máme hned několik trapných sporů. Nejen o to, kde plátna vystavit (ta otázka je už dlouho součástí historie českých ubohostí), ale jestli je vyvézt na výstavu do Asie, a nejnověji i při o to, komu vůbec patří.

V našich kulturních dějinách je málo takto mimořádně rozporuplných příběhů. Na jedné straně dávná sláva, na druhé straně realita tahanic, nesplněných slibů a soudních sporů. Možná osud zfalšovaných Rukopisů by mohl být vzdáleně podobný, ale Rukopisy jsou falza, nikomu dnes nic neříkají ani v Česku, zatímco Muchovy obrazy stále fascinují. V celém světě, doslova.

Úžasné kompozice jako Slované v pravlasti, Zavedení slovanské liturgie či (bulharský) Car Simeon a další obdivují tisíce lidí, jsou to krásná (a velká) výtvarná díla, musela vzít neskutečné množství energie, času a tvůrčího nasazení. To je jejich velikost – velikost autorova, velkost malíře Alfonse Muchy. Nikoli velikost Slovanů, ta dnes zajímá málokoho. Ačkoli malíř evidentně smýšlel jinak; slovanské národy se v jeho době zdály možná být těmi nespravedlivě utlačovanými a těmi, které si připomínku takové (zašlé, možná jen iluzorní) slávy momentálně zasluhují.

Takže dnes jsme svědky toho, jak právě odkaz autora, který chtěl vyvolat obdiv ke slovanským a českým dějinám, se zpožděním odkazuje na naprostý opak. Slované (samozřejmě i Češi) měli pověst hašteřivých národů a samotný příběh Slovanské epopeje navzdory zobrazované slávě zrovna tenhle předsudek – zdá se – potvrzuje. „Protože mistr svá plátna neuváženě věnoval právě jim,“ poznamenal by ironicky kritik. Není to úplně přesné, ale něco na tom být může; velká plátna totiž zaplatil americký mecenáš, podnikatel Charles Crane. Spolu s malířem dílo věnovali (zadarmo – jaká hloupost!) všemu československému lidu, a to prostřednictvím města Prahy, které slíbilo plátna vystavit v samostatné expozici. Což se dodnes nestalo a místo toho se právě v těchto dnech obří plátna za přísného dohledu odborníků balí a připravují na dlouhou cestu do Japonska a možná i dále do Číny (kam jinam, že), přičemž jiní odborníci vývoz unikátního souboru kritizují jako riskantní, protože obrazy se při cestě mohou poškodit.

Kdyby město Praha mělo hotovou expozici pro Muchovu epopej (kterou slibuje od roku 1928), posílalo by je na takovou dalekou cestu na druhou stranu zeměkoule?

Tahle otázka evidentně trápí i Muchova příbuzného Johna Muchu, který se o obrazy začal soudit. Tvrdí, že rodina je skutečným dědicem, protože (mimo jiné) Praha jednoduše nesplnila slib a samostatnou výstavní budovu pro expozici obřích pláten nepostavila. Zatím proběhlo jen první stání; ale soud bude během měsíce pokračovat a ve hře je nejdříve předběžné opatření v podobě zákazu vývozu díla do ciziny. Poté může přijít na řadu pře o samotné vlastnictví díla. „Epopej Praze nepatří,“ tvrdí John Mucha, a se sympatiemi se na jeho požadavky dívají i radní v Moravském Krumlově, kde epopej po dlouhá desetiletí byla vystavena v tamním zámku. Tam za nimi také jezdili turisté a mělo to i svou logiku: nedaleko odtud se Alfons Mucha narodil. Krumlovští se o umístění obrazů ostatně už před časem přetahovali a spor s hlavním městem prozatím prohráli.

Příběh Slovanské epopeje je ovšem nejen příběhem trapnosti, ale i vzdoru. Epopej dokázala odolat ve střední Evropě všem zmateným přemetům, které dějiny přinášely: nejdřív nacistická okupace, potom komunistická totalita. Plátna málem skončila v nenávratnu. Jen jakousi shodou okolností se ocitla právě v Moravském Krumlově, kde je místní nadšenci zachránili, vystavili a nakonec k nim tohle městečko přitáhlo i pozornost veřejnosti. I tohle jsou totiž také české a slovanské dějiny v jiné výstižné zkratce: instituce s miliardovým rozpočtem, jako je pražský magistrát, se k činu nemá, ale nadšenci a obětavci, ochotní zaskočit za ty, kteří jsou za totéž dobře placeni, se najdou vždycky. Těžko říct, jestli je to víc dobrá, nebo víc špatná zpráva.

Každopádně součástí té zprávy je, že instituce, které fungovat mají, nefungují už desítky let. Protože slib je slib, tím spíše, že jsme něco získali zadarmo. Nebo ani tak ne; třeba to byl pouhý obchod – dostanete obrazy, tak k nim postavíte expozici. Ale ani tento obchod se dosud nenaplnil.

Možná je jádro věci v tom, že Češi jsou na majetky padající obcím či státu do klína zadarmo už dávno zvyklí. Celé válečné i poválečné dějiny jsou dějinami zadarmo získávaných miliardových majetků: nejdřív to byl majetek židovský, potom německý, potom majetek českých podnikatelů, potom majetek cizinců, pak kulaků a sedláků. Tyhle majetky získávaly úřady, radnice a další nejrůznější instituce. Nebraly je jako zisk, ale spíš jako přítěž. A za těch pětadvacet let od pádu komunismu jsme ještě nedokázali své chování úplně změnit.

Jako by tu ani neplatilo to staré (a tak moudré) heslo „majetek zavazuje“, německé „Eigentum verpflichtet“, které je zakotveno i v české ústavě, přesněji v Listině práv a svobod: „Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých…,“ píše se tam. A byly tu i případy, kdy se soudy opravdu tímto heslem řídily: odmítly například vydat majetek dědicům, kteří žádali o svůj starý statek v bývalých Sudetech, který získali po válce. Jako tisíce jiných Čechů či Slováků, již dostali přídělem v pohraničí nemovitosti po odsunutých Němcích, se o majetek nestarali a nechali ho zpustnout – tedy v tomto případě úplně zpustnout, usedlost se rozpadla, zmizela, v době toho soudního sporu tam rostla už jen tráva. Po pádu totality si vzpomněli, ale bylo už pozdě. Soudy rozhodly: nestaral ses o majetek, nemáš na něj právo.

Je to ten správný pohled, protože vlastník si nemůže vybrat jen výhody bez odpovědnosti? Nebo je lépe připomenout více poetickou, ale stejně pravdivou větu ze Saint-Exupéryho Malého prince: „Jsem zodpovědný za svou růži“?

Zdá se ovšem, že právě nějak takto – bez odpovědnosti – k vlastnictví epopeje přistupuje město Praha. Zatím jen bralo. Nechalo si skoro pod nátlakem dovézt obrazy z Moravského Krumlova, nyní je zapůjčí za peníze do ciziny. Ale o té výstavní budově se stále dokola a dokola mluví. A mluví. Naposledy, že by prý výstavní sál mohl stát na Těšnově. Nebo u Vltavy, na konci Revoluční třídy. Varianty jeho umístění už za ta léta nikdo nespočítá a těžko někdo uvěří, že se nějaká stane skutečností. Zkrátka a dobře, bylo by načase, kdyby se obrazy vrátily či dostaly někomu jinému, třeba tomu, kdo je zaplatil, potomkům podnikatele Charlese Cranea. Nebo ať někdo (třeba město Moravský Krumlov) podá určovací žalobu. Pražané na ně už nemají právo, protože se o ně nedokázali postarat. Nenaplnili heslo „majetek zavazuje“.

Možná by bylo nejlepší, kdyby si je Craneovi dědicové odvezli rovnou do Spojených států; nebo by je mohl získat všechen americký lid (když už se nepovedlo, aby je prostřednictvím Prahy získal ten československý). Plátna jsou nejspíš už zabalená, stačí je jen neodeslat do Japonska a přepsat doručenku. Ostatně za americké peníze byla a s americkou péčí bude velikost Slovanů a Čechů v těch nejlepších rukou.

 

Právě se děje

před 14 minutami

Nákupy lidé stále spíše odkládají, čekají na otevření obchodů

Tržby v maloobchodě očištěné o kalendářní vlivy se podle dnes zveřejněných dat Českého statistického úřadu letos v březnu meziročně zvýšily o pět procent. V meziměsíčním srovnání měli obchodníci v březnu tržby o 1,6 procenta nižší.

Meziroční srovnání výsledků maloobchodu za březen ovlivnila podle analytiků nízká srovnávací základna z loňska, kdy už se čeští prodejci potýkali s uzavřením kamenných obchodů kvůli pandemii koronaviru. Stejná situace bude podle nich ještě v dubnu. Lidé nákupy ve třetím měsíci letošního roku stále spíše odkládali a čekají, až nebudou odkázáni jen na e-shopy. S uvolňováním opatření by se tak maloobchodní tržby měly zvyšovat. 

Proti loňskému březnu si podle hlavního ekonoma BH Securities Štěpána Křečka polepšily specializované prodejny s výrobky pro domácnost, kterým tržby vzrostly o 18,8 procenta. "Vyšší meziroční tržby ohlásily i prodejny s výrobky pro kulturu, sport a rekreaci či prodejny s počítači a komunikační technikou. Naopak pokles tržeb nadále trápil prodejny s oděvy a obuví. V následujících měsících proto možná skončí v bankrotu některé módní značky," uvedl.

Tradičně dobré výsledky zaznamenali internetoví prodejci, kterým tržby v březnu meziročně vzrostly o 36,2 procenta. Podle ekonoma Komerční banky Michala Brožky by se v dalších měsících rozdíl růstového tempa e-shopů a kamenných obchodů měl snižovat.

Ekonomka investiční skupiny LOGeco Jana Mücková ale nepředpokládá, že by se u veškerého zboží zákazníci vrátili do kamenných prodejen. Výjimkou podle ní pravděpodobně bude oblečení a obuv. Analytik společnosti Akcenta CZ Miroslav Novák dodal, že na očekávaném zpomalení meziroční dynamiky prodejů přes internet se projeví vysoká srovnávací základna z minulého roku.

před 16 minutami

Pentě klesl zisk o polovinu. Dolů ji táhlo Aero, pomohl naopak Dr. Max a reality

Skupině Penta Investments loni klesl zisk o 48 procent na 3,5 miliardy korun. Kumulativní tržby portfoliových firem stouply o pět miliard na 181 miliard korun. K zisku přispěly zejména lékárny Dr.Max, sázková Fortuna, realitní divize Penta Real Estate a Primabanka. Ztrátové naopak byly pojišťovna Dôvera, polské retailová síť Empik, firma Slovalco a Aero Vodochody. Penta to dnes oznámila v tiskové zprávě.

Celková aktiva portfoliových společností Penty se zvýšila o šest miliard na 291 miliard Kč a do rozvoje svých společností a projektů skupina investovala navzdory pandemii 11 miliard korun, což bylo o 4,6 miliardy meziročně méně.

"Loňský rok byl pro nás po letech výjimečných hospodářských výsledků zatěžkávací zkouškou. Penta má ale dobře rozložené portfolio, v jednotlivých firmách a projektech všichni odvedli skvělou práci. Dosáhli jsme tedy i při významných investicích solidního zisku," uvedl partner Penty Marek Dospiva.

Mezinárodní síť lékáren Dr.Max podle něho sehrála v čase pandemie významnou roli ve všech zemích, kde působí. Její lékárny poskytovaly služby bez omezení a musely být schopné zareagovat i na razantní změnu poptávky po ochranných či dezinfekčních pomůckách. I když opakované lockdowny snížily návštěvu lékáren zejména kvůli celkově menšímu objemu předepisovaných léků, dokázala síť lékáren významně přispět k ziskovosti skupiny Penta. Hospodářský výsledek pozitivně ovlivnily také Fortuna Entertainment Group, Penta Real Estate a Primabanka.

Penta Real Estate dokončila 1139 bytových jednotek (projekty Sky Park, Waltrovka, Terrace), dalších 805 bytů je ve výstavbě (Maison Ořechovka, Bory Home). V roce 2020 předala Penta Real Estate čtyři kancelářské projekty. Prodej pražského projektu Churchill Square byl největší transakcí na českém realitním trhu v kancelářském segmentu. Na konci roku 2020 spravovala Penta Real Estate aktiva v hodnotě 28,9 miliardy Kč.

Penta vznikla v roce 1994 na Slovensku. Jejími zakladateli jsou Marek Dospiva a Jaroslav Haščák. Celkem skupinu řídí šest partnerů a zaměstnává více než 43 000 lidí. Na dani z příjmu a odvodech za zaměstnance zaplatila celkem 6,4 miliardy Kč.

před 43 minutami

Advokát soudu EU: Polská pravidla o trestání soudců porušují unijní právo

Soudní dvůr Evropské unie by měl konstatovat, že polský zákon umožňující kárnému orgánu nejvyššího soudu trestat soudce kritizující justiční reformu je v rozporu s unijním právem. K tomuto závěru dospěl generální advokát nejvyššího orgánu unijní justice, podle něhož nový systém postihů ohrožuje nezávislost polských soudců. Pro soud není nově zveřejněný názor právního poradce závazný, často však k němu při svém rozhodování přihlíží.

Evropská komise se předloni obrátila na soud v Lucemburku kvůli činnosti disciplinární komory polského nejvyššího soudu, o jejíž nestrannosti Brusel pochybuje. O složení komory rozhoduje v Polsku soudcovská rada, jejíž členy převážně volí parlament ovládaný vládnoucí stranou Právo a spravedlnost (PiS). Polský nejvyšší soud již předloni rozhodl, že soudcovská rada není nezávislá, a zpochybnil tím i personální obsazení a pravomoci komory.

Soud již loni vydal předběžné opatření, jímž nařídil až do rozhodnutí případu činnost komory pozastavit.

Zdroj: ČTK
Další zprávy