Někteří muslimové cítili takové rozhořčení, že se ani při všech svých intelektuálních schopnostech nedokázali s celou záležitostí vyrovnat uvážlivě. Jiní byli ohromeni. Netušili, co se to stalo se zemí, která se vydává za předvoj svobody a lidských práv. Třetí skupina si pak reakci rozmýšlela o něco déle - možná poskytovala Dánům čas, aby si uvědomili svou velkou chybu a vzali ji zpět. To se ovšem nestalo a zdá se, že se to už ani nestane. Dánští oficiální činitelé i veřejnost trvají na tom, že jde pouze o otázku svobody projevu!

Myslí si snad Dánové, že by muslimové mohli ponechat tak rouhačský čin bez povšimnutí? Nedokážou si spočítat důsledky tak hluboké urážky? Domnívají se, že islámské společnosti jejich ospravedlnění přijmou? Nikoliv, toto je velký hřích a neodpustitelná chyba a muslimové nemohou v této otázce ustoupit a jen tak nečinně sedět. Jde o křišťálově čistou urážku, která si zasluhuje bleskurychlou a přesnou reakci. A právě to se v Saúdské Arábii i jinde děje.

Většina nemuslimů v Dánsku a některých dalších západních společnostech neví, že urážka kteréhokoliv proroka či Božího posla, ať už je to Noe, Abrahám, Mojžíš, Áron, Lót, Ježíš nebo Mohamed, je v islámu těžký hřích. Značný počet lidí v těchto západních společnostech pochopitelně v Boha nevěří, a v konečném důsledku tedy neuznává ani jeho proroky a posly. A ti, kdo v sobě nějakou víru mají, zase neuznávají naše náboženství či našeho proroka.#reklama

Svatý korán, který před 14 staletími odhalil Bůh proroku Mohamedovi, však muslimy učí, jak přistupovat a vztahovat se ke všem prorokům a poslům. Učí nás respektovat všechny proroky i posly Alláhovy a nijak mezi nimi nerozlišuje. V koránu se například dočteme:

"Uvěřil posel v to, co od Pána jeho mu bylo sesláno, a uvěřili všichni věřící v Boha, anděly Jeho i Písma Jeho i posly Jeho. 'My neděláme rozdíl mezi posly Jeho.' A řekli: 'Slyšeli jsme a uposlechli jsme; o odpuštění Tvé prosíme, Pane náš, a u Tebe je konečný cíl náš!'" (2:285)

Alláh nás nabádá, abychom rázně vystoupili proti jakémukoliv zlovolnému činu namířenému proti kterémukoliv z jeho proroků a poslů. Musíme bránit je i jejich poselství, neboť původně vzešli z jediného zdroje, od našeho stvořitele Alláha. Korán říká:

"Rci: 'Uvěřili jsme v Boha i v to, co seslal nám a co seslal Abrahamovi, Ismaelovi, Izákovi, Jakubovi a kmenům, i v to, co bylo dáno Mojžíšovi a Ježíšovi a prorokům od Pána jejich. My nečiníme rozdíl mezi nimi a do vůle Jeho jsme odevzdáni.'" (3:84).

Proto se my, muslimové, nemůžeme smířit s jakýmkoliv druhem hanobení či ponižování kteréhokoliv proroka a posla. Proto nás pobuřuje a rozezlívá to, co zveřejnily ony dánské noviny. Je naší povinností a zodpovědností na tuto svatokrádež reagovat. Měli bychom ji odsoudit otevřeně, ale se vší zdrženlivostí, jinak ztratíme opodstatněné a čestné právo bránit svého proroka.

Budeme-li za druhé tento čin, jeho aktéry i jeho stoupence všemi pokojnými prostředky odsuzovat tak dlouho, až protistrana ustoupí, získáme tím patrnou jistotu, že se podobné věci již nikdy nestanou. Přitom bychom měli brát v úvahu, co nám Alláh nařizuje v koránu:

"Neurážejte ty, které oni vedle Boha vzývají, aby v nenávisti své neuráželi Boha z neznalosti! A takto jsme zkrášlili národu každému činy jeho; leč posléze se navrátí k Pánu svému a On zpraví je o tom, co dělali." (6:108)

Načež korán dodává:

"A takto jsme učinili každému poslu nepřátele: satany z lidí i džinů, kteří si vzájemně našeptávají ozdobná slova plná bludů. Kdyby Pán tvůj chtěl, nebyli by tak činili; ponech je tedy v tom, co si vymýšlejí!" (6:112)

Za třetí bychom měli usilovněji tlumočit poselství islámu nevěřícím tím, že je budeme zvát ke studiu Prorokova života a dějin.

Svatý korán říká:

"Rci: 'Vlastníci Písma! Pojďte ke slovu rovnému pro nás i pro vás a shodněme se, že nebudeme sloužit nikomu leč Bohu a nebudeme k Němu nic přidružovat a že si nebude brát jeden druhého za Pána místo Boha!" Obrátí-li se však zády, pak jim řekněte: "Dosvědčte, že my jsme do vůle Boží odevzdáni!'" (3:64)

Měli bychom je však zvát způsobem, jaký nám Alláh předepsal v koránu:

"Vyzývej k cestě Pána svého moudrostí i kázáním krásným a veď s nimi spor slovy nejlepšími! Pán tvůj zná nejlépe ty, kdož z cesty Jeho zbloudili, a zná dobře i ty, kdož správně jsou vedeni." (16:125)

Měli bychom také mít na paměti, že k náboženství nelze nikoho nutit.

"Nebudiž žádného donucování v náboženství! A již bylo jasně rozlišeno správné vedení od bloudění! Ten, kdo nevěří v Tághúta a věří v Boha, ten uchopil se rukojeti spolehlivé, jež nikdy se neutrhne. A Bůh je slyšící, vševědoucí." (2:256)

Za čtvrté bychom neměli zapomínat, že i mezi nemuslimy po celém světě se najdou nezaujatí jedinci, které podobný skutek rovněž urazil. Neměli bychom je vinit z činu, za nějž nenesou zodpovědnost. Spíše bychom měli ocenit jejich úsilí a pomoc. Korán k tomu říká:

"Vy, kteří věříte! Buďte přímí před Bohem a buďte svědky spravedlivými. Nechť nenávist k lidu nevěřících vás neuvede do hříchu tím, že budete nespravedliví. Buďte spravedliví - a to je blíže k bohabojnosti - a bojte se Boha, neboť Bůh je dobře zpraven o všem, co děláte." (5:8)

Všechny výše uvedené verše jasně dokazují, že poselství proroka Mohameda je všeobsažné, že nerozlišuje mezi lidmi, ani mezi poselstvími jednotlivých proroků a poslů. Jeho poselství následovalo po dlouhé řadě poselství a proroctví jiných, počínaje Adamem (mír s ním), otcem všech lidí, a dále přes Noema, Abraháma, Mojžíše a Ježíše až k proroku Mohamedovi. Korán říká:

"A neposlali jsme tě leč jako znamení milosrdenství pro lidstvo veškeré." (21:107)

"A vyslali jsme tě (ó Mohamede) pouze, abys byl hlasatelem zvěsti radostné a varovatelem." (25:56)

"A vyslali jsme tě (ó Mohamede) k lidem všem jen jako hlasatele zvěsti radostné a jako varovatele, avšak většina lidí to neví." (34:28)

Dr. Ahmed Saád Mofareh je členem saúdskoarabské šúry (poradního sboru)

Text byl převzat z deníku Arab News s laskavým svolením šéfredaktora