reklama
 
 

Pumpujeme peníze a lidi nám demonstrují. Babiš nechápe, ani milion koblih mu nepomůže

24. 6. 2019 14:00
Motiv demonstrací je podobný jako v roce 1989. Ověření a stvrzení vlastní důstojnosti.

Andrej Babiš k demonstraci na Letné: "Moc nerozumím, proč se to děje." A také: "Člověk má z toho pocit, že čím víc peněz pumpujeme, tím víc jsou lidé nespokojeni. Je to zvláštní situace," kroutí hlavou, protože Česko se podle jeho názoru nikdy nemělo tak dobře jako nyní. Tak proč, co jim schází, co je to za čtvrt milionu lidí, víc než mám fanoušků na Facebooku? Babiš se v tom ztrácí - nebo alespoň tak mluví.

Najít prapůvodní motiv, který vede k masovým projevům nespokojenosti s Babišem a jeho politikou, není těžké. Vysvětlení si můžeme vypůjčit třeba od demonstrantek, které na Letnou přijely z Krkonoš: "Spokojené bychom byly, kdybychom věděly, že se už nemusíme za nic stydět." Tím je v kostce řečeno vše. O "pumpování peněz" opravdu nejde.


Stud. Před sebou samými, pro někoho před svými blízkými nebo potomky. To je hybný moment protestů. "Aby se za nás děti nestyděly", heslo z babišovských billboardů v roce 2013, by se paradoxně dobře vyjímalo i ve štítu Milionu chvilek.

Babišova politická budoucnost záleží na tom, kolik lidí se kvůli němu bude cítit zahanbeně: tváří v tvář cynismu, manipulaci, lži. Symbolem takového zahanbení je pro ně kobliha, respektive vítězení "koblihy" v jejích nejrůznějších podobách.

Přirozenou reakcí je pocit studu a zahanbení zahnat, neosvojit si ho, zbavit se ho: nejde o nic menšího než o potřebu vlastní důstojnosti. Aby se mohl člověk podívat do zrcadla. S klidnějším svědomím, že se nepřizpůsobil, nezapřel sebe sama a nenechal věci jen tak plavat. K tomu se dá dnes dospět řadou dílčích privátních aktivit, od psaní na sociální sítě po pečlivé rešerše v samoobsluze, aby v košíku náhodou neskončila nějaká potravina z holdingu.    

Čtvrt milionu lidí se ale sejde teprve ve chvíli, kdy je potřeba obnovit sebeúctu - a deklarovat to - příliš naléhavá. To je motiv, který plní náměstí a pláně, který přiměje lidi věnovat volnou neděli politické aktivitě. Místo toho, aby se šli koupat nebo grilovali, což by v zemi, která se nikdy neměla tak dobře, bylo na první pohled mnohem logičtější. Tak určitě, asi jako když za komunistů bylo "logickým" postojem chalupaření, a ne demonstrace za lepší příští.

Babišovo koblihoidní paradigma "pumpujeme peníze - lidi se mají líp - tak co jim vadí" je s normalizací plně srovnatelné.

"Babiš lidem slibuje, že je vysvobodí od politiky jako takové," vystihl psychologii jeho úspěchů právník Jiří Přibáň. A zadruhé: potřeba vážit si sebe samých se týká nejen Babišových odpůrců, ale i příznivců. Tisíce z nich - osvobozovaných od politiky jako takové - naopak z Babišova počínání čerpají obnovu vlastní důstojnosti. Tím pro jiné nesnesitelným a do morku kostí falešným "čau lidi" se naopak cítí osloveni. Součástí té důstojnosti je samozřejmě i živobytí - třeba vlaky skoro zadarmo. Jestli Babiš je, nebo není beneficientem svěřenských fondů, to některým připadá vzdálené jako souhvězdí Andromedy.
 
Prazdroj demonstrací je podobný jako v roce 1989. Ověření a stvrzení vlastní důstojnosti. Tehdy byla pochopitelně vystavená větším zkouškám než dnes - mlčet k prohnilému totalitnímu režimu a mlčet k počínání Babiše a Zemana je velký rozdíl, zarámovaný volbami. Také proto dost možná důsledkem demonstrací nebude změna premiéra a vlády. Což neznamená, že demonstrace jsou "k ničemu": obnova sebeúcty nelhostejností není jenom terapií pro jejich účastníky, ale vkladem do celé společnosti. Vyhlídkou, že bude líp - i když se žádný přímý účinek protestů nedostaví.

autor: Jan Lipold | 24. 6. 2019 14:00

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama