Ve 47 letech, v trestanecké kolonii IK-3 nazvané Polární vlk zemřel 16. února ruský opoziční politik a kritik Putina Alexej Navalnyj. Nevíme, jak zemřel, můžeme však takřka s jistotou předpokládat, že ho Putin nechal zabít. Možná mu podali zase nějaký jed, jak se ho ruský režim pokusil zavraždit v roce 2020, kdy byl použit nervový plyn, nebo to udělali jinou cestou.
Navalnyj před smrtí opět dlel na trestní izolovací cele, tedy na samotce. Asi si těžko umíme představit, v jak drsných podmínkách musel žít vystaven fyzickému i psychickému teroru. Kolonie IK-3, která byla založena v roce 1961 na místě bývalého sovětského tábora nucených prací gulag, leží 60 kilometrů severně od polárního kruhu, dva tisíce kilometrů na severovýchod od Moskvy. Na samotce Navalnyj trávil celé dvě třetiny pobytu ve vězení. Před smrtí byl do izolace umístěn po sedmadvacáté. Šílenost, opak humánnosti.
Putinovi zjevně šlo o postupnou likvidaci politického odpůrce. Podle experta Českého rozhlasu na Rusko Ondřeje Soukupa měl Navalnyj ve své zemi stále vliv. Mnoho lidí stále sleduje jeho telegramový kanál, youtube a další sítě. Dokázal oslovovat i lidi mimo liberály v Moskvě a Petrohradě. "Jako symbol byl samozřejmě velmi nebezpečný, byť z hlediska normální politiky asi ne, protože jeho Fond boje proti korupci byl označen za extremistickou organizaci, všichni jeho aktivisté jsou dnes buď ve vězení, nebo zahraničí, takže přímý dopad by to asi nemělo. Samozřejmě to ale byl nejznámější člověk z celé opozice," řekl novinář Soukup.
Podle znalců Ruska Navalnyj nebyl žádný lidskoprávní aktivista, měl za sebou zřetelně nacionalistické, xenofobní období. Politoložka Tereza Soušková z Asociace pro mezinárodní otázky, specialistka na východní Evropu, ho před třemi roky v A2larmu.cz popsala takto: "Pokud ho vnímáme jako bojovníka proti nedemokratickému režimu, tak si ho spojujeme s hodnotami jako svoboda, lidská práva, práva na vyjádření názoru. Jenomže nic takového v ruské politice nevidíme. Navalnyj nebojuje za demokracii a lidská práva. On chce, aby se v Rusku nekradlo a aby bylo vše transparentní. Aby měl každý člověk možnost svobodně podnikat. Navalnyj si na bojovníka za demokracii ani nehraje."
Cituji to proto, aby bylo jasné, že ho Putin skutečně mohl považovat za soupeře, neboť to byl politik, který uměl oslovovat ruskou duši, ruské myšlení. A také proto nejspíš musel zemřít. Soušková také řekla, že pokud by se Navalnyj stal ruským prezidentem, ona pochybuje, že by vrátil Krym Ukrajině a sbližoval se s hodnotami Evropské unie.
Bývalý český velvyslanec v Rusku Petr Kolář na síti X po oznámení o jeho smrti napsal: "Navalnyj sice nebyl žádný demokrat, spíše velkorus se sklony k nadřazenosti, ale aspoň měl odvahu a vůli se Putinovi a jeho kleptokratické bandě postavit. Byl to hrdina. Osobnost se svým zaslouženým místem v historii. Čest jeho památce." Dodám, že jeho návrat do Ruska poté, co se ho pokusili otrávit, byla zcela jistě oběť. Typ oběti, kterou u nás moc neumíme chápat.
Západ v chaosu a Putinovo Rusko v klidu? Pochválen buď chaos
Putin zabije každého, kdo mu stojí v cestě, nejen Ukrajince, nejen demokraty, ale i lidi, které bychom za demokraty tady u nás, tedy v zásadně odlišném, svobodném světě, za demokraty neoznačili. To by si měli uvědomit ti lidé v Česku, kteří i po útoku na Ukrajinu podporují a omlouvají Putinův režim.
V Rusku probíhá prezidentská kampaň. Motivem, který Putinovi stratégové a s nimi samozřejmě on sám vybral je, že se Západ zmítá v chaosu, kdežto Rusko díky svému vůdci představuje ostrov klidu. Na smrti Navalného si můžeme ten "klid" velmi dobře představit. Význam má i to, že ruský režim nechá opozičního politika odkráglovat právě v době kampaně. Můžeme to chápat jako zprávu Rusům, kteří by se snad chtěli vzpírat, ale taky jako Putinův vzkaz Západu: vaše hodnoty pro mě neznamenají vůbec nic, kašlu na ně, vysmívám se jim, plivu na ně.
Navalnyj se stal symbolem neplurality, opaku politické rozmanitosti. Symbolem nové východní nesvobody. Nesehnutí Rusové po jeho smrti začali ve městech nosit květiny na místa spojená se stalinskými represemi. Aby památku opozičního lídra a nového ruského martyra uctili. Byli policií zatýkáni a biti. I tak málo, i pouhá úcta k mrtvému stačí.
Symbolicky zní i zpráva, kterou vedení ruské trestanecké kolonie sdělilo matce Alexeje Navalného. Oznámili jí, že její syn zemřel na "syndrom náhlé smrti", což zveřejnil Navalného blízký spolupracovník Jurij Ždanov. Putin sám pro své odpůrce doma i mimo Rusko představuje syndrom náhlé smrti. Denně bychom si to měli připomínat.
Ruský režim se s Navalným opravdu nemazlil a znovu názorně ukázal, jak mu máme rozumět. Pokud u nás doma někdo mluví o cenzuře, o nemožnosti "říkat pravdu" nebo o totalitě, tak může znovu velmi plasticky vidět, jak nesvoboda a totalita doopravdy vypadá: trestanecká kolonie na místě gulagu, vykonstruované procesy, likvidace i takových odpůrců, kteří se možná od Putina nijak absolutně neliší.
O české "nové totalitě" velmi rád vykládá Andrej Babiš. Ten Babiš, který je lídrem opozice a kterého pražský městský soud znovu nepravomocně osvobodil v kauze Čapí hnízdo. Skutek podle předsedy trestního senátu Jana Šotta nebyl trestným činem. O totalitě mluví ten Babiš, který pak ve sněmovně hodiny spílá vládě, užívaje si naplno svobody. Ten Babiš, který by rád s Putinem dohadoval mír.
Jediné, co dnes můžeme o východní velmoci s jistotou tvrdit, je, že Putinovo Rusko představuje syndrom náhlé smrti pro svobodu, pluralitu, lidská práva a demokracii.
