Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
2. 11. 2016 13:05

Ťok vidí řidiče jako nepřátele, ne jako zákazníky. Ale přísnější tresty nic neřeší

Čeští řidiči (ti slušní, většina) trpí dlouhodobou neschopností ministrů dopravy, primátorů, dopravních "expertů" a policistů s bílými čepicemi.
Zažít v Česku radost z jízdy? To tak leda ve dvě v noci nebo na trenažeru.
Zažít v Česku radost z jízdy? To tak leda ve dvě v noci nebo na trenažeru. | Foto: ČTK

Ministr dopravy za ANO Dan Ťok chystá změnu pokut a bodů pro řidiče přestupkáře. Už zase. Jak jinak, leitmotivem je posílení represe: řezat, řezat tu holotu. Některé zamýšlené pokuty přesahují cenu staršího vozu. Ale my si můžeme být jistí: ono to zase nezabere.

Ráno jsem jel v Praze hromadnou dopravou do práce. Autobus jede část trasy po příjezdové trase k centru. Dvouproudovka, jeden pruh je vyhrazen pro autobusy, taxíky, kolaře. Samozřejmě že ucpaný. Ne že by jezdilo tolik droček, kdepak. V pruhu jedou osobáky s lidmi, co kašlou na dopravní značky, na silniční zákon.

Opakuje se to každý všední den, ÚPLNĚ NORMÁLNÍ stav. Autobusák přejíždí z pruhu do pruhu, snaží se jet na čas. Koukáte z okna na řidiče v pruhu, kde nemají co dělat. Sedí a hledí, často telefonují. Podstatná věc: policie nikde. Pokud se nestane vážná nehoda, dopraváci se kamsi vypařili.

I kdyby tedy ministr Ťok napařil za neoprávněnou jízdu ve vyhrazeném pruhu 24 bodů (dvojnásobek všech, které máte k dispozici), nic by se nezměnilo. I kdyby za to vybíral pokutu milion, bez kontroly je to egál.

Bodový systém začal platit v polovině roku 2006 (za ministra Milana Šimonovského). Od té doby prošel mnoha úpravami; v zásadě byl oklestěn, význam bodů byl a je snižován, poslanci přijali jakýsi "souběh", kdy jste trestáni za určité období jen za nejtěžší přestupek, ostatní se škrtají.

Pokud vás třeba v Praze vyfotí, jak jedete na červenou, dostane majitel vozu výzvu, ať zaplatí pokutu. Pokud ji zaplatí, body se mu nestrhnou. Město vybere prachy, což pro nemalou část řidičů není problém, body zůstanou. Dnes by jízda na červenou byla za pět bodů, po Ťokově novele za šest (lichá čísla z neznámých důvodů neuznává).

Kromě absence policie tam, kde se štosují vozy, kde řidiči rádi riskují, platí stále dál i jiné české axiomy. Houšť značek bývá absurdní. Pokud je chcete všecky zaznamenat, občas byste museli zastavit. Vozovky se nacházejí v mizerném stavu; poslední dva roky jsou více opravovány, skvělé, ale zároveň už nemáme silnice, nýbrž objížďky a zúžení.

Přibývá aut. K 31. prosinci 2015 bylo v Česku registrováno 5 158 516 osobních automobilů. Letos za prvních devět měsíců už 192 714 aut. Suma samohybů se stále zvyšuje, silnic však nepřibývá, zvlášť ve městech ne.

Země vozoplazů

Žijeme v zácpách, návraty z víkendů se v létě mění v horor, jízdy autem na dovolenou to samé, řidiči žhaví navigace, aby našli vhodnou objezdovou trasu, ale i ta bývá přecpaná a riskantní. Země plazících se aut, vozoplazů.

A do toho přijde Dan Ťok, že zvedne pokuty a "zjednoduší" bodový systém. Jako by na nás dvanáctková soustava byla příliš složitá. Chce zavést jen dva, čtyři a šest stržených bodů a podobné geniality. Ani ho nenapadne, že za stávajícího mizerného stavu silničních podmínek je absurdní používat jen a jen bič. Represi. Dusbu.

Když jezdíte roky bez přestupku v české autodžungli, což je malý zázrak, nikoho to nezajímá. Bere se to jako vaše povinnost. Zatímco dopravní policie na své povinnosti mnohde a mnohdy kašle a silnice připomínají trasy pro jízdy zručnosti, jež pro zpestření obrůstají lesy značek.

Sedíte za volantem, pozorujete, jak vás předjíždějí přes plnou čáru, vztek ve vás bublá, koukáte, jak jiní řidiči kašlou na předpisy, a říkáte si: Nejsem já blbec, že to nedělám taky?

Ťok nechápe, že problém už dlouho leží jinde; zvýšení pokut u nejzávažnějších přestupků ze současných maximálních 50 tisíc korun až na 75 tisíc ho rozhodně nevyřeší. Ani další rozmělňování "boďáku".

Co se má změnit? Radit je lehké, změnit to u nás těžké. Opravit silnice, nechat jen nutné a přehledné značky. Nedovolit chaos, vynucovat ve městech třeba tak banální věc, jako že autobus má přednost. Zavést bonusy, aby si slušný řidič (většina) nepřipadal hloupě.

Jsou i další, bolavé, nepopulární cesty. Omezovat auta v centrech měst, regulovat automobilismus víc než dnes. Nepáchat taková zvěrstva, jako že se v hlavním městě otevře tunel Blanka, který moc nenavazuje na objezdové trasy, takže jen zdemoluje dopravu jinde, než byla zdemolovaná dosud.

Možná by stačilo, kdyby si Ťok a policajti uvědomili, že zdrcující většina řidičů nejsou nepřátelé, potenciální zločinci, ale zákazníci. A že trpí dlouhodobou neschopností ministrů dopravy, primátorů, dopravních "expertů" a policistů s bílými čepicemi.

 

Právě se děje

před 17 minutami

Koronaviru podlehl slavný jazzový klavírista Ellis Marsalis

Ve věku 85 let ve středu v New Orleans zemřel známý americký jazzový klavírista Ellis Marsalis. Podle agentury AP za to může zápal plic vyvolaný koronavirem. Marsalis, který za své vzory považoval Oscara Petersona či Dukea Ellingtona, proslul zejména coby pedagog. Vychoval jednu z nejznámějších amerických jazzových rodin, jako hudebníci se proslavili také čtyři z jeho šesti synů: trumpetista Wynton, saxofonista Branford, trombonista Delfeayo a bubeník Jason. Českému publiku se Elis Marsalis představil v lednu 1999, kdy s triem vystoupil v pražském Rudolfinu po boku Českého národního symfonického orchestru řízeného americkým dirigentem Paulem Freemanem.

Zdroj: ČTK
Další zprávy