Stále znovu a znovu, desítky let to u nás slyšíme: "potřebujeme důchodovou reformu". Stejně tak slyšíme obavami chvějící se hlasy politiků a demografů, že klesá porodnost, takže stát za pár let nebude mít z čeho penze platit, leda tak dávky na přežití. Další malér, který máme prakticky denně na talíři: "prodlužuje se doba dožití", muži se v průměru dožívají 76 a ženy asi 82 let. Ze stárnutí se stává jakási společenská vina. No jistě, stát musí důchody vyplácet delší dobu než dřív, což ho bolí.
Předseda Českého statistického úřadu Marek Rojíček k rození, či spíše nerození dětí řekl: "Klesající trend počtu narozených dětí je patrný s výjimkou roku 2021 již od roku 2018. Meziroční úbytek narozených v loňském roce byl však výraznější než v předcházejících letech a 11% propad byl dokonce největší od poloviny 90. let 20. století. Celkem se loni živě narodilo 99,8 tisíce dětí a po 17 letech tak roční úhrn znovu nepřekročil hranici 100 tisíc." Úhrnná plodnost v roce 2021 skokově vzrostla a činila 1,83 dítěte na jednu ženu, loni se snížila na 1,66.
Raději tady nebudu rozvádět úvahy ani o přelidnění světa, proti němuž je nižší porodnost nejlepším lékem, ani o přijímání uprchlíků nejen z Ukrajiny. Ti by samozřejmě deficit nahradili.
Zažíváme tedy dva protichůdné trendy: delší dobu dožití a méně dětí, méně zdrojů, které by v budoucnosti platily "odvody na sociální pojištění". Ve skutečnosti to žádné pojištění není, jinak by vám na to nemohli sahat a snižovat valorizace. Je to prostě nešikovně maskovaná daň.
Další, nejen náš, ale celozápadní trend? Zkracování pracovní doby. Příklad? Island po několika letech testů umožňuje 86 procentům zaměstnanců pracovat jen čtyři dny v týdnu. Podobně uvažují jiné evropské země, ale i USA.
A jiný trend, který stále víc zesiluje: automatizace a robotizace. Plus postupný nástup umělé inteligence prakticky do všech oblastí života, od zdravotnictví až po výrobu. Modernizace ve výrobě, automatizace a robotizace nahrazují lidskou pracovní sílu, člověka. Díky tomu, nebo možná kvůli tomu, však klesá počet pracovníků, lidí, kteří odvádějí, nebo za které firma odvádí peníze na sociální fond.
Zaručený základní příjem je budoucnost
Budoucnost nepříliš daleká? Předpokládá se, a asi nijak idealisticky, že lidé budou stále méně, kratší dobu, méně dní v týdnu pracovat. Roboti a AI (umělá inteligence) mohou řídit provozy ve fabrikách, tramvaje, autobusy, vlaky, auta, letadla. Časem budou sami operovat, uklízet, prodávat, hlídat, bojovat, poskytovat sexuální služby, dělat kdoví co všechno. Lidí zřejmě přibude v zábavě a v určitém typu služeb, v nemocnicích, hospicích, školkách. Ubude jich ve výrobě a na polích.
Jedním z východisek, o kterém ale dnes uvažují, nebo ho dokonce testovaly spíše bohatší země světa, je "zaručený základní příjem", který by dospělé ženy a muži mohli dostávat bez jakékoli odevzdané protihodnoty, padla by tak představa, že "bez práce nejsou koláče".
Ale co důchody, co se starými lidmi? Jistě, základní příjem by penze řešil, jsi skromná/skromný, můžeš si žít po svém nebo si k tomu trochu přivydělávat. Ale kolik dnešních lidí, od základní školy orientovaných na soutěž, bažících po úspěchu, toužících vyčnívat a oslňovat druhé majetkem, kolik z nich bude chtít tak skrovně existovat? Současným ideálem rozhodně není vychrtlý anachoreta, Bohu odevzdaný poustevník.
Pokusím se o možná dost naivní a nepřesnou úvahu. Tam, kde stál dělník, funguje dnes automat či robot. A určitě tam vbrzku bude jenom automat či robot. Továrny a další výrobny za tuto náhradu živé pracovní síly samozřejmě neodvádějí peníze do sociálního fondu. Robot, když zestárne, jde do šrotu, ne do penze. Majitel za něj zaplatí, udržuje ho, když doslouží, vymění ho. (Příklad robota podobného člověku uvádím jen pro snazší srozumitelnost.)
Budoucnost nám uniká
Najednou je však vidět, že tu vzniká jakási díra. Vyrábí se dál a víc než dřív, k výrobě je potřeba méně lidí, efektivita práce logicky roste, ale důchodů, sociální oblasti se to nijak netýká. Jako by se to odehrávalo v jiném světě. Nikoho ani nenapadne chtít za automat, který třeba svařuje díly u nového auta nebo dělá diagnostiku staršího vozu, odvod do sociálního fondu. Už jen proto, že se automat nemusí pojišťovat na stáří. Pojištěný být může - proti poškození. Podobně jako si my, lidé, platíme zdravotní pojištění.
Nechci tím říct, že firmy vlastnící automaty a robotické linky mají "za ně" platit sociální odvody. Chci tím říct pouze to, že se zásadně mění struktura pracovního procesu, výroby, jistého typu služeb, péče, de facto celého života okolo nás, ale některé procesy se nemění, nevyvíjejí, jako by s těmi zásadními změnami lidé vůbec nepočítali. Pokud jde o pracovní sílu, která dnes může být jak živá, tak neživá, a neživé přibývá, neumíme ji zasadit do širokého kontextu našich existencí, ale hlavně do kontextu budoucnosti. Budoucnost nám uniká.
V tomto smyslu je asi úplně nejdál právě onen v Česku naprosto nepopulární, pohrdaný "zaručený základní příjem", systém "koláče bez práce", protože ten poměrně zjednodušeně, leč účinně nabízí jakési moderní řešení. Které budou odmítat lidé, pro něž je práce a úspěch všechno. Lidé, kteří se neptají "kdo jsi", nýbrž jen "co jsi dokázal", kteří uznávají jen ty, kteří "něco v životě dokázali".
Zastaralost důchodových úvah obnažuje mimo jiné inflace. Vy si můžete šetřit jak mourovatí v nějakém tom třetím pilíři či někde úplně jinde, pokud na to máte a pokud jste ten typ ženy nebo muže, jenomže potom přijde brutální inflace 20 procent a vaše úspory se rapidně tenčí, berou za své, mizí.
Předpokládám, že důchody by se měly začít odvozovat úplně jinak, moderně, futuristicky. Zdá se, že "zásluhovost" u nás umírá, můžete makat jak barevní, ale v důchodu to stejně bude bída. Na penze by mohli nějak, chytře přispívat roboti a automatické linky. Ale hlavně by se o celém penzijním systému mělo uvažovat na úrovni 21. století.
