Někteří si uvědomují, že karikatury proroka Mohameda mohou muslimy urážet, a proto je jejich protest oprávněný. Pálení dánské vlajky nebo figuríny George Bushe a provolávání hesel je forma protestu, na kterou si Západ pomalu zvykl.
Ale nový pákistánský incident s dětskými demonstranty šel dál.
Fundamentalistická strana Džamáate islámí Pákistán nahnala zhruba pět tisíc dětí ve věku 8 až 12 let do centra největšího pákistánského města Karáčí. Děti provolávaly hesla "Pověste ty, kdo urazili proroka" a pálily rakve potažené americkou, izraelskou a dánskou vlajkou. Děti, z nichž mnohé se dostavily ve školních uniformách a s čelenkami s nápisem Bůh je velký, byly kvůli účasti na demonstraci uvolněny ze školy.
Pákistán je islámský stát a Karáčí desetimilionové město. Sehnat zde pět tisíc dětí není problém. Strana je napojena na madrasy - školy islámu, na rozdíl od státu je významně finančně dotuje a materiálně je zajišťuje. A tak představitelé madras rádi svým chlebodárcům vycházejí vstříc. A každé dítě, dokonce i to, které studuje Korán, se rádo "ulije" ze školy a jde tam, kde se něco děje.
Jde ale o něco jiného. Zneužívat děti k politickým a náboženským účelům je velmi populární. Děti jsou mnohem oddanější než dospělí a pokud se jim záměr přednese atraktivně, jsou ochotny udělat cokoliv. Jsou využívány politickou mocí, bojují v krvavých válkách, rekrutují se z nich sebevražední atentátníci.
Všichni totalitní vůdci dobře věděli a ví, že pokud budou vyfotografováni s dítětem, v očích svého národa stoupnou. Známý je v tomto například kubánský vůdce Fidel Castro nebo běloruský prezident Alexandr Lukašenko.#reklama
Islámští radikálové se nedrží pozadu. Při íránské revoluci v 70. letech svět oblétly obrázky žen zahalených v černém, s malými dětmi v náruči. I při současných protestech proti karikaturám byly mezi protestujícími děti. Ty větší pobíhaly mezi demonstrujícími, občas pošlapaly nějakou tu vlajku. Těm menším maminky uvázaly alespoň šátek s nápisem "Bůh je velký".
Ale organizovaná dětská demonstrace tohoto typu je zatím stále velmi ojedinělou akcí. Není pochyb, že Džamáate islámí chce opět pozvednout upadající zájem světových médií v záležitosti karikatur.
Ovšem historie ukazuje, že ne vždy vede zneužívání dětí ke kýženému úspěchu.
Před první válkou v Perském zálivu Saddám Husajn držel jako rukojmí zaměstnance americké ambasády. Aby ukázal svou lidskou tvář, vzal si do náruče jedno unesené dítě, hladil ho po vlasech a nabízel mu čokoládu. Tento záběr měl však opačný efekt a způsobil, že americká veřejnost, která do té doby odmítala vojenskou invazi, se od Saddáma a jeho praktik začala postupně odvracet.