Ruská televize rozjela reality show Dovolená u Brežněva. Ministr Zaorálek a premiér Sobotka se tohoto výletu v čase neúčastní, prezident Zeman a kancléř Mynář ano, velvyslanec Remek samozřejmě, o příteli Ruska Vyvadilovi nemluvě.
Dokumentární film kanálu Rossija 1 o roce 1968 v Československu, nazvaný „Varšavská smlouva – odtajněné stránky“, byl zatím nejnápadnější pozvánkou do minulosti, jakou jsme z Moskvy dostali. Že byl vysílán a v prvním plánu určen domácímu, ruskému publiku, nás nemusí mýlit. Tenhle seriál míří i na nás, jinak by ztratil velkou část svého smyslu.
Státní televize Rossija těžko uvede na obrazovky něco, co by protiřečilo Kremlu. Na padělání historie je proto třeba se dívat jako na autorizovanou ruskou verzi. V tom případě je namístě, aby si ministr zahraničí suverénního státu pozval na kobereček velvyslance, tak jak to udělal Zaorálek.
Dokument kritizoval také prezidentův mluvčí Ovčáček: „Je typickou ukázkou hrubé manipulace s historií v podání ruské propagandy. Obsahově se neliší od lživých komunistických propagandistických publikací z počátku sedmdesátých let,“ řekl Lidovkám.cz.
To je výstižné.
Ale zároveň platí, že pobuřující překrucování československých dějin se neobjevilo jen tak. Už dlouho sledujeme – ano, řeč je o českých divácích – „upoutávky“, které nás na podobné cestování v čase připravují.
Protože jaký je rozdíl mezi tím, když Rossija říká, že srpen 1968 byl "skutečně vážnou zkoušku sjednocených ozbrojených sil Varšavské smlouvy", a slovy Zemanova přítele Jakunina „ať se to někomu líbí nebo ne, byly to solidární akty zemí sjednocených ve vojenském svazku“? Žádný.
Znechucující je, když propagandistický dokument líčící československou opozici jako fašisty a kolaboranty uvádí ruská televize jen několik dní po oslavách, při kterých Rusko pečlivě dbalo na to, aby mu coby válečnému vítězi nad fašismem nebyl zkřiven ani vlásek. Ba naopak, aby byla pěšinka co nejpečlivěji učesána.
Český prezident, jako jedna z mála přítomných hlav států, byl 9. května v Moskvě prominentním hostem. S Putinem rusky žertoval před kamerami, porozumění bylo očividné. Díky lidem jako vy obnovíme vztahy se Západem, velebil ho Putin. Zeman vypadal šťastně.
Snad to není déjà vu. Vždyť lichotky a jiné projevy uznání byly součástí sovětské strategie také při průlomové návštěvě Edvarda Beneše v Moskvě v roce 1935. Tisk se nad ním rozplýval jako nad státníkem, dostalo se mu velkorysého přivítání. Beneš v tehdejším rozhovoru pro Pravdu označil Sovětský svaz za „pevnou záštitu míru v Evropě“ a poznamenal, že „tyto dvě významné revoluce tvoří nové a pevné základy pro nové a pevné přátelství mezi našimi národy“ – ano, myslel bolševický puč a československý 28. říjen.
Benešova ztráta soudnosti přispěla valnou měrou k následné diplomatické izolaci Československa, která přivedla Beneše do začarovaného kruhu: spojenectví se Sovětským svazem oslabilo československé vztahy se západní Evropou, na což mohl Beneš reagovat jen ještě větším přimknutím k Moskvě, píše historik Igor Lukeš.
Takže: jak nám připomíná historie a teď také televize Rossija, mohli bychom se mýlit i ohnout hřbet ještě mnohem hlouběji. A počítat s důsledky.
Problém už máme. Umíte si představit například situaci, kdy znepokojení české vlády nad ruskou propagandou tlumočí velvyslanec, který svou kariéru spojil s režimem dosazeným a kontrolovaným sovětskými tanky? Neušklíbli by se: Vaše Excelence, kde jste si dneska zapomněl tu zlatou hvězdu Hrdiny Sovětského svazu?
Nejde jen o jeden dokumentární film, do stroje moskevského času jsme se vrátili už dřív, nejpozději s nástupem Miloše Zemana na Hrad. Přímých účinkujících není mnoho, ale reality show se týká nás všech, ruský režisér nás obsadil. Nepočítejme s tím, že by nás zamýšlel vystřihnout.
