Za jednu z nejdůležitějších věcí spojených s ruskou válkou proti Ukrajině považuji sledování, zaznamenávání a dokazování ruských válečných zločinů. A samozřejmě snahu v maximální možné míře jim zabránit všemi cestami, včetně vojenských, tedy dodáváním zbraní Kyjevu. Když už není možné, aby se NATO zapojilo přímo do bojů, je třeba, aby aspoň dál poskytovalo bránícím se Ukrajincům zpravodajské informace o ruské armádě. A aby Západ Rusko co nejvíce a co nejrychleji izoloval.
K obzvláště těžkým zločinům, jež je třeba neustále připomínat, patří únosy ukrajinských dětí i dospělých do Ruska. Čísla, která zveřejňují ukrajinské úřady, děsivě rostou. Podle těchto dat už okupanti unesli přes 230 tisíc dětí a každý den jich přibývá. Váleční zločinci oddělují děti od rodin, sirotky posílají do vylidněných oblastí Ruska.
Věci se vyvíjejí tak, jako to jde s Ruskem vždycky - Moskva obvinění zcela popírá. Zároveň však připravuje návrh zákona o zjednodušeném postupu pro adopce ukrajinských dětí ruskými rodinami. Poslankyně ukrajinského parlamentu Lesia Vasylenková tvrdí, že Rusové děti deportují do oblastí Vladimirská, Omská, do Čeljabinsku a na dálnovýchodní ostrov Sachalin. Taky do Doněcku a odtud do Taganrogu na pobřeží Azovského moře. Starosta Mariupolu Petr Andrjuščenko mluví o deportacích dětí do Vladivostoku na dalekém východě, u hranic se Severní Koreou a Čínou. Děti jsou pak údajně posílány do sirotčinců, odkud si je budou moci Rusové adoptovat, aby je "převychovali". Hle, součást chladnokrevných genocidních snah.
Co udělá Západ?
Toto jsou tedy tvrzení Kyjeva. Část z informací o zneužívání dětí potvrzují i západní média, ale Dětský fond OSN (UNICEF) nedisponuje žádnými důkazy o únosech. Podle poradce pro ochranu dětí Aarona Greenberga "je něco takového těžké ověřit, protože nemáme pravidelný přístup do oblastí podél hranice s Ruskem. Nicméně zkoumáme všechny způsoby, jak se k těmto dětem dostat, abychom jim mohli poskytnout ochranu a pomoc a zabránili porušování jejich základních práv". OSN se ale k uneseným dětem může dostat jedině se souhlasem Ruska. Tím je dáno, že se k nim nedostane, pokud se nezmění tamní režim.
Jak si s tou obludností poradit? Co Západ, my, uděláme, abychom ty zločiny alespoň doložili, když už je nedokážeme zastavit? První a základní moment - proč by si Ukrajinci vymýšleli, proč by lhali o tom, že jim Rusové unášejí děti a dospělé? Aby zhoršili náš pohled na Putina? To věru není potřeba. Pravděpodobnost, že je to jen snaha očernit Rusko, je - bohužel - prakticky nulová.
Pak by ale měly všechny možné západní vládní i nevládní instituce udělat všechno pro to, aby tyto zločiny zaznamenaly a popsaly. Nejen OSN, ale i tajné služby. A mimovládní organizace, jako je třeba Bellingcat.com, investigativní server, který už v minulosti velkou měrou přispěl k objasnění sestřelení letu MH 17, k objasnění pokusu o vraždu agenta Skripala, výbuchů ve Vrběticích i dalších kauz a hrůz. Bylo by dobré, kdyby se do dokazování zapojily také ruské nezávislé iniciativy, ty budou mít jistě větší možnosti některé věci prověřit. Riskovaly by ale přinejmenším kriminál.
Západ je zvyklý uvažovat v rovině důkazů, doložených informací, ctít presumpci neviny a zásadu, že kdokoli zůstává nevinný, dokud není odsouzen. To bude zcela jistě mantra dezinformátorů. Ruské zločiny bude proto nutné pohnat před mezinárodní soud v Haagu a soudit je.
Do poloviny 21. století by Rusů mohla zbýt pouhá třetina
Aby byly ruské válečné zločiny dokázány a potrestány - trest tu přece hraje klíčovou roli -, k tomu by bylo nezbytně potřeba Putinovo Rusko porazit. Jako bylo ve druhé světové válce poraženo Německo. Pak se dá mluvit o mezinárodním souzení a o plnohodnotném sběru důkazů. Jenomže to se nestane, s tím nikdo nepočítá, nikdo to zjevně ani nechce. Žádná země, natožpak NATO, neuvažuje o útoku na Rusko vybavené jadernými zbraněmi.
Předpokládám, že Ukrajina zásobovaná nejlepší západní vojenskou technikou nejen neprohraje, ale ruskou anexi odrazí. Dokonce optimisticky předpokládám, že získá zpět veškerá svá území včetně Krymu. Alespoň pokud se vše bude vyvíjet jako dosud. Ale tím to skončí. Do Ruska nepůjde ani Ukrajina, ani Západ. Nikdo si nepůjde vzít zpátky unesené ukrajinské kluky a holky, mimina.
Zůstanou Rusku, které už mnoho let řeší obří demografický problém. Musíme si připustit, že unášení dětí má také své hlubší kořeny - Rusko vymírá. Už v roce 2007 existovaly odhady, že do poloviny 21. století by Rusů mohla zbýt pouhá třetina. Už tehdy řešilo velký problém s rychle klesajícím počtem obyvatel. Vedoucí katedry sociologie rodiny a demografie na Sociologické fakultě Moskevské státní univerzity M. V. Lomonosova Anatolij Antonov tehdy prorokoval, že počet Rusů do roku 2050 klesne na pouhých 40 milionů. - Pro imperiální mocnost temná vyhlídka.
V lednu 2021 odhadl ruský statistický úřad Rosstat počet obyvatel země na 146,24 milionu. Proti roku 2020 tak pokles přibližně o 510 tisíc, poznamenal k novým údajům moskevský deník Kommersant s tím, že úbytek o více než půl milionu obyvatel Rusko naposledy zaznamenalo v roce 2005. A v prosinci loňského roku uvedli demografové Alexej Rakša a Alexandr Sinelnikov ze Sociologické fakulty Moskevské státní univerzity pro ruský server Vedomosti, že přirozený úbytek ruské populace, vyjma migrace, překonal hranici 990 tisíc za proběhlý rok. Na vině byla zřejmě i zcela nezvládnutá pandemie covidu.
Najednou tedy unášení dětí po desítkách a stovkách tisíc nabývá úplně jiného významu a rozměru. Rusové kradou děti, aby si vylepšili obří demografický deficit. Je to strašná státní politika.
Co se bude dít dál? Vidím dvě možnosti. Varianta demokratičtí zbabělci: po válce nastane tahanice o to, jestli vzít Ukrajinu do EU. Západ se bude zdráhat, na ukrajinské hrdinství rychle zapomene a bude připomínat "nepřipravenost země", "rozsáhlou korupci" a zároveň se bude klepat strachy, aby poražené Rusy disponující jaderným arzenálem nepodráždil a nerozhněval. V této variantě nikdo uneseným, "převychovaným" dětem (převýchova tu znamená vymytí mozků a zotročení) a dospělým nepomůže. Žádný soud v Haagu se konat nebude, na statisíce unesených zapomeňte.
Rusko jako Severní Korea
Jinou variantou, logičtější a pro nás mnohem bezpečnější, by byla izolace Ruska - Rusko jako Severní Korea. Západ by se ukázal jako prozíravý, méně zbabělý, více odpovědný vůči svým obyvatelům. Do takto pojaté odpovědnosti logicky patří i obavy z vojenského ataku Ruska a z rozpoutání obřího, světového konfliktu. Do izolace by patřilo i ukončení odběru ropy, plynu, jaderného materiálu a dalšího zboží. V podstatě úplné ukončení obchodních styků. Rusko by nadále existovalo jako putinismem zamořený ostrov, kam se nevstupuje, země za zdí, za novou železnou oponou, od níž čekáte jen to nejhorší. Země, z níž se utíká do svobodného světa.
A co unesené děti v této variantě? Opět platí to samé - nikdo jim nepomůže. Najednou tu vidíme jak na talíři tu zarážející bezmoc Západu, a to i v případě, že se zachová rozumně a nebude nadále s Ruskem hrát hru na "vy jste hodní" nebo "vy se polepšíte", hru na "ekonomika a obchodní vazby překonají autoritativní, zločinný režim nesvobody". S balvanem Ruska nikdo nehne. Jedině sami Rusové, ale ti se k tomu nějak nemají.
Přesto má smysl neustávat a shromažďovat důkazy o ruských válečných zločinech. Jednak proto, aby znovu nepřevládla naivní západní představa, že "stačí, když spolu budeme mluvit a obchodovat, ono se to zlepší samo, evolučně". A jednak proto, že to dlužíme jejich obětem. Jestli jsme Západ, jestli si vážíme svobody a lidských práv, nikdy se nesmíme smířit s válečnými zločiny kohokoli. Toto musíme denně opakovat sami sobě, toto musíme učit naše děti doma i ve školách, jinak se nám může stát to, co se děje Ukrajincům.
