Vláda Jiřího Rusnoka je pohromadě. Avizovaní odborníci byli podle očekávání zhusta nalezeni mezi přáteli Miloše Zemana a pátou kolonou sociálních demokratů. Druhým mužem kabinetu a odborníkem přes státní finance bude Jan Fischer - za jehož vlády mimochodem propukl solární tunel, který chce prezident republiky vyšetřovat coby krádež století.
To jsou ale paradoxy.
V kabinetu jako těžké váhy zasednou bývalí ředitelé třineckých železáren a vítkovických strojíren. To trucvládu charakterizuje ještě lépe než příchylnost k Miloši Zemanovi, jejímu strůjci a zodpovědnému dramaturgovi.
Z pohledu voliče - ano, to slovo stále existuje - se situace vyvíjí poměrně nekontrolovatelně, pro někoho až nebezpečně. Máme tu úřednickou vládu, která se chystá pevně uchopit otěže, opírajíc se přitom - kromě prezidenta - o korporace a lobby, nevolené jako ona sama. Vládnout budou - přinejmenším několik měsíců - pragmatici a technokrati, nesvázaní parlamentními politickými dohodami.
Minulý úřednický premiér Jan Fischer, ustavený po dohodě Paroubek/Topolánek, ve vzpomínkách líčí, jak se ho ti dva pokoušeli ochočit (a on se nedal, jak jinak). Tak to teď asi nehrozí. Úřednická vláda je od začátku politicky "svobodnější" a "nezávislejší". Což je špatně. Politická nezávislost je vykoupena závislostí na "Ježíši" Zemanovi a silných zájmových skupinách.
Ideová osa vlády leží někde na spojnici "průmysl je národní zájem (řekl ministr průmyslu Cienciala) - ekonomická diplomacie - z krize je třeba se proinvestovat - Havel nám to komplikoval (šéf Svazu průmyslu a prezidentův poradce Jaroslav Hanák)". Budou se roztáčet kola, prosperitu hledejte v železobetonu. Soft témata nečekejte, je třeba "oživit ekonomiku" a ostatní půjde z cesty. (Dá se to ilustrovat citátem Miloše Zemana: Více Philipsů, méně Regecových.)
Průmysl možná skutečně je "národním zájmem", a to nejen z pohledu ministra z Třince. Ale jde přece taky o to, jaký průmysl, čí průmysl, za jakou cenu průmysl. A hlavně o to, jak se jmenuje zbývajících asi tak 99 jiných národních zájmů, které by voliči dokázali vyjmenovat - i bez Rusnokovy vlády.
Povinností dobré vlády je všech 100 zájmů vyvažovat, ne povyšovat průmysl.
Technokratický styl - krátkodobá opatření a účelová jednorázová rozhodnutí - je z principu vlastní každé úřednické vládě. Výjimkou nebyla ani ta Fischerova, i ona umetala cestičky průmyslové lobby. Ale tentokrát jde navíc o vládu vytvořenou bez parlamentní dohody, tedy prostou ohledu na různorodé voličské zájmy a víceméně i na vlastní politickou budoucnost.
Ani u politických vlád obvykle odpovědnost nesahá za horizont volebního období, a už i to bývá problém. Ale i tak se s nějakými vizemi vládnout dá, nebo dokonce vize tvořit. Jenže jakou společenskou vizi mohou nabídnout Zemanovci-Rusnokovci? Žádnou dobrou, a to ani kdyby byl kabinet kvalitnější, odbornější a charismatičtější, než je.
Jedním z hlavních problémů Nečasovy vlády byla slabá komunikace s veřejností. Ale aspoň bylo víceméně zřejmé, o čem by se měl dialog vést, z čeho by měl kabinet skládat účty, jaké sliby má plnit, co po něm vymáhat. To je u úřednicko/mimoparlamentní vlády zcela zamlžené. Proč by Rusnokova vláda musela obhajovat své kroky před veřejností, co ji k tomu nutí? Nic. Dialog se zjevně povede především se zájmovými skupinami, ne s občany. Moc a vliv si rozdělí vláda, Zeman a jeho lidé, odbory, velcí zaměstnavatelé a investoři. Občanská společnost míří na vedlejší kolej.
Vypadá to na nejméně „zelenou" vládu za dlouhá léta. Kdyby to šlo, vyvlastňovala by a rušila těžební limity klidně zítra, ve jménu nastartování ekonomiky, pracovních příležitostí a domnělé prosperity.
Pokud se ukáže, že vláda jde na ruku byznysu, nemusí to být ani tak kvůli nějakým konkrétním vztahům konkrétních lidí ke konkrétním firmám - ale prostě kvůli technokratickému myšlení, nesvázanému politickými ohledy a delší perspektivou.
Je očividné, že Rusnokova vláda by neměla dělat žádná průlomová rozhodnutí. A to dokonce ani v případě, kdyby prošla hlasováním o důvěře - řádné volby jsou příliš blízko a Poslanecká sněmovna je od voleb 2010 potlučena jak Karlův most po nájezdu Švédů. Věci, jako je státní energetická koncepce a Temelín, nemůže rozhodnout vláda jmenovaná nezávisle na parlamentních volbách.
Pokud poslanci dají Rusnokově vládě důvěru, sklapnou podpatky před prezidentem a budou sami proti sobě, protože připustí, že vládnout se dá v podstatě i bez Parlamentu. Té „žvanírny", kde se jen „rozdělují trafiky". Téhle nebezpečné, populistické nálepce se politické strany mohou bránit nejlépe tak, že sněmovnu co nejdřív rozpustí a donutí tím prezidenta vypsat nové volby. Národní zájem číslo 101: slušná parlamentní demokracie.