Jan Lipold Jan Lipold | Komentáře
9. 7. 2013 8:05

Rusnokova průmyslová vláda je jen revival Zemana

Komentář: Vláda technokratů, korporací a lobby. Parlament a voliči v ofsajdu
Neprotahujte to, prosím. (Přípitek při jmenování Jiřího Rusnoka premiérem.)
Neprotahujte to, prosím. (Přípitek při jmenování Jiřího Rusnoka premiérem.) | Foto: Vojtěch Marek

Vláda Jiřího Rusnoka je pohromadě. Avizovaní odborníci byli podle očekávání zhusta nalezeni mezi přáteli Miloše Zemana a pátou kolonou sociálních demokratů. Druhým mužem kabinetu a odborníkem přes státní finance bude Jan Fischer - za jehož vlády mimochodem propukl solární tunel, který chce prezident republiky vyšetřovat coby krádež století.

To jsou ale paradoxy.

V kabinetu jako těžké váhy zasednou bývalí ředitelé třineckých železáren a vítkovických strojíren. To trucvládu charakterizuje ještě lépe než příchylnost k Miloši Zemanovi, jejímu strůjci a zodpovědnému dramaturgovi.

Z pohledu voliče - ano, to slovo stále existuje - se situace vyvíjí poměrně nekontrolovatelně, pro někoho až nebezpečně. Máme tu úřednickou vládu, která se chystá pevně uchopit otěže, opírajíc se přitom - kromě prezidenta - o korporace a lobby, nevolené jako ona sama. Vládnout budou - přinejmenším několik měsíců - pragmatici a technokrati, nesvázaní parlamentními politickými dohodami.

Minulý úřednický premiér Jan Fischer, ustavený po dohodě Paroubek/Topolánek, ve vzpomínkách líčí, jak se ho ti dva pokoušeli ochočit (a on se nedal, jak jinak). Tak to teď asi nehrozí. Úřednická vláda je od začátku politicky "svobodnější" a "nezávislejší". Což je špatně. Politická nezávislost je vykoupena závislostí na "Ježíši" Zemanovi a silných zájmových skupinách.

Ideová osa vlády leží někde na spojnici "průmysl je národní zájem (řekl ministr průmyslu Cienciala) - ekonomická diplomacie - z krize je třeba se proinvestovat - Havel nám to komplikoval (šéf Svazu průmyslu a prezidentův poradce Jaroslav Hanák)". Budou se roztáčet kola, prosperitu hledejte v železobetonu. Soft témata nečekejte, je třeba "oživit ekonomiku" a ostatní půjde z cesty. (Dá se to ilustrovat citátem Miloše Zemana: Více Philipsů, méně Regecových.)

Průmysl možná skutečně je "národním zájmem", a to nejen z pohledu ministra z Třince. Ale jde přece taky o to, jaký průmysl, čí průmysl, za jakou cenu průmysl. A hlavně o to, jak se jmenuje zbývajících asi tak 99 jiných národních zájmů, které by voliči dokázali vyjmenovat - i bez Rusnokovy vlády.

Povinností dobré vlády je všech 100 zájmů vyvažovat, ne povyšovat průmysl.

Technokratický styl - krátkodobá opatření a účelová jednorázová rozhodnutí - je z principu vlastní každé úřednické vládě. Výjimkou nebyla ani ta Fischerova, i ona umetala cestičky průmyslové lobby. Ale tentokrát jde navíc o vládu vytvořenou bez parlamentní dohody, tedy prostou ohledu na různorodé voličské zájmy a víceméně i na vlastní politickou budoucnost.

Ani u politických vlád obvykle odpovědnost nesahá za horizont volebního období, a už i to bývá problém. Ale i tak se s nějakými vizemi vládnout dá, nebo dokonce vize tvořit. Jenže jakou společenskou vizi mohou nabídnout Zemanovci-Rusnokovci? Žádnou dobrou, a to ani kdyby byl kabinet kvalitnější, odbornější a charismatičtější, než je.

Jedním z hlavních problémů Nečasovy vlády byla slabá komunikace s veřejností. Ale aspoň bylo víceméně zřejmé, o čem by se měl dialog vést, z čeho by měl kabinet skládat účty, jaké sliby má plnit, co po něm vymáhat. To je u úřednicko/mimoparlamentní vlády zcela zamlžené. Proč by Rusnokova vláda musela obhajovat své kroky před veřejností, co ji k tomu nutí? Nic. Dialog se zjevně povede především se zájmovými skupinami, ne s občany. Moc a vliv si rozdělí vláda, Zeman a jeho lidé, odbory, velcí zaměstnavatelé a investoři. Občanská společnost míří na vedlejší kolej.

Vypadá to na nejméně „zelenou" vládu za dlouhá léta. Kdyby to šlo, vyvlastňovala by a rušila těžební limity klidně zítra, ve jménu nastartování ekonomiky, pracovních příležitostí a domnělé prosperity.

Pokud se ukáže, že vláda jde na ruku byznysu, nemusí to být ani tak kvůli nějakým konkrétním vztahům konkrétních lidí ke konkrétním firmám - ale prostě kvůli technokratickému myšlení, nesvázanému politickými ohledy a delší perspektivou.

Je očividné, že Rusnokova vláda by neměla dělat žádná průlomová rozhodnutí. A to dokonce ani v případě, kdyby prošla hlasováním o důvěře - řádné volby jsou příliš blízko a Poslanecká sněmovna je od voleb 2010 potlučena jak Karlův most po nájezdu Švédů. Věci, jako je státní energetická koncepce a Temelín, nemůže rozhodnout vláda jmenovaná nezávisle na parlamentních volbách.

Pokud poslanci dají Rusnokově vládě důvěru, sklapnou podpatky před prezidentem a budou sami proti sobě, protože připustí, že vládnout se dá v podstatě i bez Parlamentu. Té „žvanírny", kde se jen „rozdělují trafiky". Téhle nebezpečné, populistické nálepce se politické strany mohou bránit nejlépe tak, že sněmovnu co nejdřív rozpustí a donutí tím prezidenta vypsat nové volby. Národní zájem číslo 101: slušná parlamentní demokracie.

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Zemřel bývalý ukrajinský premiér a vyjednávač se separatisty Marčuk

Bývalý ukrajinský premiér Jevhen Marčuk ve čtvrtek zemřel. Bylo mu 80 let, uvedla agentura Unian s odvoláním na politikovu manželku. "Černý den, zemřel Jevhen Marčuk. Srdce se zastavilo," napsala na sociálních sítích.

Marčuk kromě toho, že byl čtvrtým předsedou vlády nezávislé Ukrajiny, se svého času stal prvním šéfem její tajné služby SBU. Ještě jako studenta jej do svých řad podle dostupných informací zverbovala sovětská tajná policie KGB, v jejíchž řadách prošel celou škálou důstojnických hodností. Za prvního ukrajinského prezidenta Leonida Kravčuka na počátku 90. let minulého století byl také povýšen na armádního generála.

Za následujícího prezidenta Leonida Kučmy se stal vicepremiérem, vládu vedl v letech 1995 a 1996. Neúspěšně kandidoval na prezidenta. Později býval tajemníkem rady národní bezpečnosti a ministrem obrany. Dvakrát byl také zvolen poslancem.

V letech 2018 až 2019 byl hlavním ukrajinským vyjednávačem domlouvajícím příměří a výměny zajatců s proruskými separatisty, kteří od jara 2014 vedou ozbrojený boj proti ukrajinské armádě v Donbasu na východě země.

Zdroj: ČTK
Další zprávy