Prezidentovo testování ministerských kandidátů míří do finále a nejen designovaný premiér Petr Fiala a jeho budoucí vláda, ale i veřejnost s napětím čeká, jak a kdy to celé skončí. Tedy bude-li vláda příští týden jmenována. A jestli bude jmenována jako celek. Pokud by nadále přes jednoho kandidáta (zřejmě kandidáta na ministra zahraničí za Piráty Jana Lipavského) "nejel vlak", tedy by ho prezident Miloš Zeman odmítl jmenovat, co by následovalo?
Petr Fiala řekl České televizi toto: "Pořád věřím, že bude vláda jmenována jako celek. Pokud by pan prezident trval na výhradách k jednomu mnou navrženému kandidátovi, tak bych pokládal za nutné, abych podal kompetenční žalobu, a to proto, aby se jednou provždy vyjasnilo, jaké jsou pravomoci prezidenta a jaké jsou pravomoci premiéra v této věci."
Zjevně je to postoj pětikoalice, protože již v neděli řekl předseda KDU-ČSL a kandidát na ministra práce a sociálních věcí Marian Jurečka, že pokud by Zeman nevyhověl návrhu na jmenování nové vlády, porušil by ústavu, a obratem by proto následovala kompetenční žaloba k Ústavnímu soudu.
Fiala sám tedy přitvrdil. Je si velmi dobře vědom, že tahá za kratší konec politického provazu, na straně Zemana leží několik výhod. Nikam nespěchá, neboť hraje jenom o sebe, osud země je mu přímo hmatatelně zcela lhostejný (míněna pandemická situace, rozpočtová situace, energetická situace). Je z ústavy neodpovědný. Obrátit se na Ústavní soud bude znamenat dlouhé čekání, soudce zpravodaj takový úkol nemůže uspěchat. A další moment, Zemanovi zjevně jde o rozkládání pětikoalice, rozkládat je lehčí než udržovat pět stran pohromadě.
Tím nekončíme. Soud má dvě možnosti, jak rozhodnout, zda prezident může blokovat jmenování ministra. První: ano, ústava mu to umožňuje. (Vysoce nepravděpodobná možnost.) Pokud by tak rozhodl, rázem bychom se přesunuli od parlamentního k poloprezidentskému systému. Když procházíte ústavu (články 38, 50, 59, 62, 64, 65, 66, 68, 74) naprosto jasně chápete, jak je náš politický systém koncipován. Premiér odpovídá za vládu sněmovně. Kupříkladu odvolat ministra (tedy opačný proces než jmenování) může prezident jen tehdy, "jestliže to navrhne předseda vlády" (článek 74 ústavy).
Pokud by Ústavní soud rozhodl, že prezident sice může vznést výhrady, ale blokovat kandidáta nesmí (jak to ostatně sám Zeman velmi vehementně v minulosti tvrdil coby premiér), pak se nabízejí zase dvě možnosti. Zeman kandidáta, "přes kterého nejede vlak", jmenuje. O.K., spor končí. Nebo ho Zeman, ústava neústava, soud nesoud, stejně nejmenuje, zašprajcuje se.
Prezidentův šprajc místo řešení covidu
Co pak? Aplikovat by se dal článek 65 ústavy, který říká: "Senát může se souhlasem Poslanecké sněmovny podat ústavní žalobu proti prezidentu republiky k Ústavnímu soudu, a to pro velezradu nebo pro hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku…" Dál článek pokračuje: "K přijetí návrhu ústavní žaloby Senátem je třeba souhlasu třípětinové většiny přítomných senátorů. K přijetí souhlasu Poslanecké sněmovny s podáním ústavní žaloby je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců; nevysloví-li Poslanecká sněmovna souhlas do tří měsíců ode dne, kdy o něj Senát požádal, platí, že souhlas nebyl dán."
Sehnala by pětikoalice třípětinovou většinu ve sněmovně? Naznali by poslanci ANO (s poslanci SPD se nedá počítat), že lhostejnost k ústavě a k Ústavnímu soudu je dostatečný důvod? Nevíme. Sledovali bychom loterii (nebo spíš to, co by bylo momentálně výhodné pro Babiše). Navíc by trvala měsíce.
Je naprosto šílené, že stát řeší tento Zemanův šprajc, místo aby řešil pandemii covidu, tisíce zbytečně umírajících lidí, lhostejnost části obyvatel k vládním nařízením, energetickou krizi a další skutečné, velké potíže. Ale taková je realita, nemocný Zeman na sebe váže pozornost vlády i země.
Z výše uvedeného vyplývá, že Fiala stojí před mimořádně těžkým rozhodnutím, jež může mít dalekosáhlé důsledky. Vyjádřením o ústavní žalobě se asi pokouší Zemana zatlačit do kouta, ale jako profesor politologie si jistě uvědomuje všechny prezidentovy "výhody", jež jsou jeho a našimi nevýhodami.
Zároveň to ale vůbec nemusí končit na začátku přespříštího roku Zemanem (pokud do té doby neodstoupí). Nevíme, kdo přijde po něm, pokud by vyhrál třeba Andrej Babiš, může si klidně osvojit zemanovské manýry a ohýbat si ústavu zase po svém. (Proto by rozhodnutí soudu bylo vysoce žádoucí.)
Petr Fiala zřejmě zvažuje i jiné možnosti. Jsme v Česku, takže jednou z nich je kšeft se Zemanem: ty mi necháš Lipavského na "zamini", já ti nechám vybrat šéfy některých úřadů (nebo třeba: já ti obětuju šéfa BIS Michala Koudelku). Takových obchodů se dá najít mnoho, vždyť moc je u nás pojímána jako zábor, obsazení, hromadění výhod (a nejde jen o Zemana, ale dnes zřejmě především o jeho okolí).
Jiná varianta, hojně skloňovaná. Fiala "polo-ustoupí", dočasně si stáhne diplomatický resort pod sebe, Lipavského jmenuje prvním náměstkem a zároveň ihned podá kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu. Vláda bude, stres ze ztráty času zmizí, nebude tolik na spěch. Nevýhoda: Fiala ustoupí (ovšem typicky české pořekadlo říká "moudřejší ustoupí" - a Češi takhle moudře ustupovali zlu desítky let), vycouvá z tvrzení, že trvá na "celé vládě".
Z čistě pragmatického hlediska, je polo-ústupová varianta asi nejpravděpodobnější. Stále je ale ve hře i možnost, že Zeman Lipavského (pokud jde o tohoto Piráta, což stále na sto procent nevíme) jmenuje. Pak se ovšem začne spekulovat, za co to s ním designovaný premiér vyměnil, za jaké posty a sliby. Pekelně zemanovská situace.
