Vládní koalice ve sněmovně tentokrát protlačila tvrdý protikuřácký zákon. Letos v květnu ještě Babišovo hnutí ANO na poslední chvíli cuklo. Takový pěkný koaliční podraz, porušení koaliční smlouvy. O půl roku později však už babišovci podraz neopakovali a koalice předvedla, že hodlá vydržet až do konce funkčního období.
Protikuřácký zákon je striktní, nepovoluje v restauracích kuřárny, za které bojoval milovník cigaret Marek Benda z ODS. Pro jeho návrh hlasovalo 46, proti 86 zákonodárců, jasná porážka.
Víme všichni, že pro venkovské hospody toto bude problém, nejspíš se zákaz nebude dodržovat.
Na zahrádkách hospod se bude bafat dál. Hostinský si není povinen vybrat, jestli předzahrádka bude kuřácká, či nekuřácká, a podle toho ji označit. Vodní dýmky budou ze zákazu vyňaty. (Důvod? Zřejmě proto, že vykouření jedné dýmky odpovídá zhruba vykouření 17 cigaret a obliba čajoven mezi mladými lidmi stále roste.)
Poslanci svorně odmítli návrh, podle něhož by se nesmělo kouřit v autě, ve kterém cestuje dítě. Paradox: stále znovu opakovaným smyslem tvrdého zákona je ochrana zdraví, speciálně zdraví dětí. Z toho pohledu se však cigareta zapálená v autě, kde se veze mimino nebo teenager, jeví jako absurdní, mnohem horší než kouření v hospodách, kam prostě dítě nemusí. Do auta s tátou a mámou obvykle naopak nastoupit musí.
Na druhou stranu je celkem jasné, že by takový zákaz nešlo kontrolovat (leda nějakou online elektronickou evidencí kouření, EEK, která by řidičům uložila povinnost, aby bylo ovzduší interiéru vozu stále napojeno na centrum na ministerstvu zdravotnictví) a že by byl v tomto smyslu absurdní.
Kouřit v autě s dítětem? Jako svléknout se donaha v metru
Fakt, že se smí kouřit v autě s dítětem (dokonce ve zdrcující většině případů s dítětem vlastním; kuřák vědomě škodí svému potomstvu), ilustruje patálii celého protikuřáckého zákona. Kuřák by přece neměl kouřit v prostoru (v autě, doma, ve stanu atd.), kde jsou děti nebo kde žije manželka, babička či jiný člen domácnosti, který nekouří. To se ovšem nedá kontrolovat; jediné, co by fungovalo, by bylo jasné společenské vědomí, že je to úplně špatně, nenormální.
Kde to vědomí existuje, tam doma nebo v autě s nekuřákem, natožpak s dětmi, nikoho kouřit ani nenapadne. Kde to vědomí neexistuje, tam holt malý či velký nekuřák trpí. Takže jde především o to, aby kouření tam, kde zjevně škodím druhým, ať už svým nebo cizím, prostě nepadalo v úvahu, stejně jako nejde někoho fackovat na veřejnosti nebo se v metru svléknout donaha, protože mi je horko.
V zákoně díky poslancům neprošel ani jiný, rozumný návrh, který se týká masivně rozšířené závislosti na alkoholu. Hostinští nebudou muset nabízet jeden nealkoholický nápoj, který by byl levnější než nejlevnější alkoholický nápoj. Takže dál platí absurdní stav, kdy alko je levnější než nealko a vodu vám nenalijou. Jak vidno, alkoholická lobby byla tentokrát silnější než tabáková.
Je na pováženou, že proti nařízení, aby hospoda musela mít levnější nealko než alko, vystoupil čerstvý ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík za ČSSD. Nepřímo podpořil "chlastání" proti kouření, ačkoliv alkoholismus není o nic menší problém, o nic menší zdravotní a společenské riziko než tabakismus. Spíš větší.
Už to bylo napsáno mnohokrát, stávající zákon, který kouření omezuje a zavedl povinnost označovat kuřácké podniky, v zásadě vyhovoval a stačil. Mohli jste si většinou vybrat, jestli posedíte v "restauračce začouzené" nebo v nezačouzené. Variantou k tomuto rozumnému omezení by byl úplný zákaz cigaret (a ponechání jen těch elektronických, o nichž experti tvrdí, že okolí neškodí a neničí ani plíce kuřáka).
Chodníky coby veřejné kuřárny
Stát by přišel o spotřební daň z tabáku (sám by obětoval miliardy z rozpočtu, šel by tedy příkladem). Ale víme všichni, co by po úplné prohibici cigaret a tabáku nepochybně následovalo: divoký černý trh a kouření jako vzdor proti establishmentu (zapalovali by si i zarytí nekuřáci).
Po přijetí normy premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) tweetoval: "Hotovo, protikuřácký zákon v PS schválen! Mám velkou radost, je to důležité vítězství ochrany lidského zdraví nad komerčními zájmy." Zjevně to je jen půl pravdy, státní komerční zájmy (spotřební daň z tabáku) trvají dál.
Ve skutečnosti je to poněkud zbytečné přitvrzení, jež přinese zřejmě dva klíčové výsledky. Kuřáci budou z restaurací a hospod vytlačeni na chodník. Jaké je tohle vítězství, to mi nikdo nevysvětlí. A kuřáci budou, dost možná, víc pít lahváče a kouřit doma, kde s nimi zhusta žijí nekuřáci.
Stát si však zas jednou dokázal, že prosadí svou, i když zbytečnou. Mnohem cennější by bylo poctivé, trpělivé šíření osvěty mezi mladými lidmi, trpělivé vysvětlování, jaký nesmysl kouření představuje. Pěstování masivního společenského vědomí, že kouřit není normální.
Vždyť v Česku kouří 2,3 milionu lidí, za denního kuřáka se považuje více než pětina lidí a za poslední tři roky se návyky kuřáků nemění, jejich počet neklesá. Tvrdý zákon to s vysokou pravděpodobností nezmění.
