Ve středu večer se premiér Bohuslav Sobotka sešel s prezidentem Milošem Zemanem. Setkali se proto, aby mluvili o výrocích hlavy státu na summitu NATO, v Číně, v ruské televizi, na ostrově Rhodos i jinde. Dalo by se čekat, že předseda vlády, která určuje českou zahraniční politiku, bude varovat hradního pána, aby naši zem neobracel na Východ. Aby nevystupoval jako prezident země, která je orientována na Putina, případně na čínský režim, ale jako prezident země, která je členem Evropské unie a NATO. Nic víc Sobotka dělat nemůže.
Výsledek schůzky měl dva odlišné výstupy. První je premiérův: „Diskutovali jsme o věcech, které se odehrály v minulých týdnech. Řekl jsem k tomu panu prezidentovi svůj postoj, pan prezident mi řekl své argumenty,“ sdělil veřejnosti Sobotka. A dodal: „Nemusíme mít jako prezident a premiér na všechno stoprocentně stejný názor, ale je důležité, abychom dobře reprezentovali Českou republiku navenek.“ Taky pravil, že nepřijel Zemana kárat. (Ono by to ani nešlo, prezident by s ním vyběhl.)
Druhý výstup není prezidentův. Za hlavu státu promluvil Jiří Ovčáček: „Pan premiér po celou dobu nezmínil podstatný rozdíl mezi jím a panem prezidentem v oblasti zahraniční politiky.“ – Takže vlastně nevíme, co se na Hradě skutečně odehrálo. Řekl, vyslovil Sobotka „svůj postoj“? A jaký asi, pokud „nezmínil podstatný rozdíl“ v zahraniční politice? Nebo to proběhlo jinak, než jak mluvčí Ovčáček popisuje?
Už toto rozdílné vyjádření ukazuje, že schůzka byla na nic. Dopadla přesně tak, jak se čekalo – se Zemanem nikdo nehne. Dělá si a bude si dělat i nadále jen to, co chce. Sklízíme důsledek přímé volby prezidenta a zároveň důsledek více starých dějů. Kupříkladu volby hlavy státu, v níž Zeman díky části poslanců ČSSD neuspěl.
Nepohnutelný finlandizátor Ukrajiny
Přesto má schůzka hmatatelný výstup. Zahraniční a bezpečnostní politiku budou jednou za čtyři měsíce ladit premiér, prezident plus ministr zahraničí Lubomír Zaorálek a ministr obrany Martin Stropnický. A s nimi ještě předsedové Sněmovny a Senátu. „Třikrát ročně bychom se sešli a řešili bychom aktuální otázky, tak abychom zajistili jednotné vystupování našich představitelů navenek,“ pravil Sobotka.
Zní to hezky. Našinec si dovede představit, že se všichni zúčastnění shodnou. Až na Miloše Zemana. Schůzky se zúčastní, ale není síla, která by ho ubrzdila. Jakmile usedne s Krtečkem na klíně v čínské nebo ruské provládní televizi, žádná dohoda neplatí. Sedí tam jen Zeman sám za sebe.
Je pozoruhodné, jak nepohnutelnou pozici čeští politici prezidentovi vytvořili. Jediný, kdo by s ním zřejmě pohnul, je jeho vzor Vladimir Putin. Ale ten nechce, ten je s jeho jednáním zajisté na výsost spokojený.
Ještě něco. Schůzky premiéra a prezidenta by přece měly probíhat nikoli „třikrát ročně“, ale tehdy, když Zeman jede Česko reprezentovat na důležité mezinárodní fórum. Protože, zopakujme to, on má být nositelem, šiřitelem, reprezentantem zahraniční politiky vlády. Proč? I když máme přímou volbu hlavy země, přece nežijeme v prezidentském systému. Klíčovou postavou je u nás premiér.
V listopadu Sobotka v americkém Kongresu odhalil bustu Václava Havla (proputinovského Zemana Američané nepozvali). Premiér tam o rozdílných postojích prezidenta a vlády řekl: „Musí se snažit vláda, premiér, ale i prezident republiky. Měl by své kroky konzultovat. Je to ale jeho rozhodnutí. My na přímo voleného prezidenta vliv nemáme.“
Zeman to krátce poté názorně předvedl. Zcela proti postojům Evropské unie a našich dalších spojenců hlásá „finladizaci Ukrajiny“, tedy uznání, že má tato zem, ať chce, nebo nechce, spadat pod vliv Ruska a Putina. My na něj vliv nemáme, to je základní věta, něco jako nová česká ústava.
Prezident "nemůže vyloučit"
Není nezajímavé, co summitu Sobotka – Zeman předcházelo. V úterý mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček naznačil, že Sobotka, když dlel v USA, zařídil, aby v České televizi vystřihli hanlivou větu Zemana o Zdeňku Bakalovi, který byl s premiérem odhalit Havlovu bustu. Prezident „nemůže vyloučit, že zásah byl způsoben tím, že Zdeněk Bakala doprovázel premiéra Bohuslava Sobotku na jeho nedávné cestě do Spojených států,“ vysvětlil lidu Ovčáček.
To je velmi drsný útok na Sobotku. Útok naprosto ničím nepodložený, obviňující premiéra, že přímo ovlivňuje veřejnoprávní médium. ČT takový zásah vyloučila, ale to je jedno. Šlo o pošpinění Sobotky před schůzkou.
Další okolnost, jež provázela slavné setkání prezident-premiér: podle agentury CVVM důvěra v prezidenta prudce poklesla. V říjnu mu důvěřovalo 58 procent, v listopadu 37 procent dotázaných. A agentura TNS Aisa změřila, že Zeman přišel zhruba o jednu třetinu svých oddaných fandů. – Pád obliby možná Zemana přiměl, aby se vůbec se Sobotkou sešel. Ale nic to nemění na platnosti axiomu „my na něj vliv nemáme“.
Na Zemana nadále nebude mít vliv ani Český rozhlas – Radiožurnál. Zeman se ve středu sešel s generálním ředitelem ČRo Peterem Duhanem. Důvodem byly jeho sprosťárny v přímém přenosu Hovorů z Lán. Ale klid, nic se měnit nebude. Duhan: „Předtáčení nebo zpoždění pořadu, v němž na počátku listopadu prezident hovořil vulgárně, pan prezident odmítl... Ke změnám nevidí důvod. Pan prezident zcela přesvědčivě vysvětlil své argumenty kolem slovníku, který použil. Odmítá, a já ho chápu v tomto případě, jakékoli zásahy do původní struktury Hovorů z Lán...“ Prý by šlo o cenzorský zásah.
Čtete dobře: „zcela přesvědčivě vysvětlil své argumenty kolem slovníku, který použil“. ČRo by sice na hlavu státu vliv mít mohl, mohl by riskantní vysílání s nejvyšším českým ústavním hrubiánem prostě zrušit, ale to neudělá. Peter Duhan vlastně také přiznal, že na něj vliv nemá. Nebo mít nechce.
Je pozoruhodné, jakou nepohnutelnou pozici čeští politici prezidentovi vytvořili. Jediný, kdo by s ním zřejmě pohnul, je jeho vzor, kolega prezident Vladimir Putin. Ale ten nechce, ten je s jeho jednáním zajisté na výsost spokojený.
