Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
10. 6. 2014 7:00

Sezona vykrádání bytů startuje. Policii máme jen papírovou

Komentář Martina Fendrycha: Objasněnost vykrádání bytů je 22 procent. Uboze málo. Ve srovnání s Bavorskem máme o šest tisíc policajtů víc, než potřebujeme. Co tedy dělají?
Ani revolver vám na zloděje nepomůže. To byste nesměli na prázdniny.
Ani revolver vám na zloděje nepomůže. To byste nesměli na prázdniny. | Foto: Bleskově

Blíží se prázdniny, dovolené a strach, že až odjedete, tak vás vykradou. (Oni vás vykradou, i když jste doma.) Podle statistik bylo u nás v roce 2013 vykradeno 12,18 bytů denně, 18,28 rodinných domů denně a 13,26 chat denně (ty se vykrádají spíš mimo prázdniny). U bytů je celkové číslo 4446 (nahlášených, evidovaných vykradení) a objasněnost, tedy stav, kdy bylo zahájeno trestní stíhání, činila 1005 případů, něco přes 22 procent. U soudu ovšem nemusí být lidé, které policie označí za pachatele, odsouzeni. Takže výsledek je ještě hubenější než ona pětina.

Loni jsem v červenci psal článek „Kupte si pistoli. Váš majetek policie dávno nechrání“. Popisoval různé případy z mého okolí, kterých od té doby přibylo. Zdrcující většinou neobjasněné. Prostě vás vykradou a tím to končí. Můžete se obrátit na pojišťovnu, pokud jste pojištěni, ale ta udělá všecko pro to, aby nemusela platit, aby dokázala, že to vy jste se špatně chránili.

V ČT v neděli mluvili o případu, kdy se zloděj dostal do bytu ve čtvrtém patře paneláku v Praze po římse. Urazil po ní 13 metrů, pak vlezl dovnitř otevřenou ventilací. Pokud necháte „ventilačku“ otevřenou, neodpovídá to dle pojišťoven „definici uzavřeného okna“, takže vám nejspíš nic nevyplatí. Že by policie chytila zloděje, to také není pravděpodobné. A i kdyby chytila, věci budou dávno fuč. Máte pech.

Zjevně tedy je hodně na nás, jak si byt, dům, garáž zabezpečíme. Když jsem psal loni o vloupáních u nás doma, jeden čtenář mi napsal: Dobře vám tak! Jak to myslel? „Jednoduše jste se nepoučil z chyb, nechcete nic sám řešit a místo toho hledáte chyby u druhých.“ Co jsem podle něj měl udělat? Možností nabídl víc: odstěhovat se do jiné lokality, pořídit si zbraň, dát informační tabuli na vrata garáže (zřejmě s nápisem TADY UŽ JSTE BYLI, KOLA KLÍČE UŽ JSTE UKRADLI A NIC JINÉHO, CENNÉHO TU NENÍ), pořídit si psa (psa v domě máme), zorganizovat se sousedy „neighbourhood watch“ (sousedské hlídky) a instruovat všechny účastníky, čeho si mají všímat a jak reagovat.

Prezident policiie Tuhý a jeho priority: boj s pouliční a drogovou kriminalitou, extremismus a násilí na stadionech, daňová kriminalita.
Prezident policiie Tuhý a jeho priority: boj s pouliční a drogovou kriminalitou, extremismus a násilí na stadionech, daňová kriminalita. | Foto: Ministerstvo vnitra ČR

Pravdou je, že není úplně normální nechat si čtyřikrát vykrást garáž, zloději se pak rádi vrátí nebo se staví jiní.

Ideální je nic nemít

Ideální ochranou je nic nemít. Když se k vám vloupají, pokazí či zničí vám okno nebo dveře, ale cenného nic nenajdou. (Jednomu mému známému ovšem zloději zdemolovali byt, kde nic nenašli, zřejmě je naštvalo, že nebylo co ukrást.) Takže je možná dobré něco lupičům nechat...

Sousedské hlídky jsou báječný nápad, ale moc nefungují. Sousedé dávají pozor (a my na jejich majetek také), ale ve vilových čtvrtích se krade v noci a noční hlídky nedržíme. Domek či vilu taky dost těžko pořádně zabezpečíte. Pořídíte si dobré domovní dveře s kvalitním zámkem a panty. Jenomže pořád máte okna a dveře do zahrady a okna ve vyšších patrech. Zloděj tohle snadno překoná. Platit si napojení na soukromou bezpečnostní službu je drahé. V panelácích se zase krade často dopoledne, kdy tam prostě moc lidí nebývá.

Člověk, pravda, pořád ještě do jisté míry, z jakési naivní setrvačnosti, spoléhá na policii. A to je na omylu. Příklad. Pražský policejní mluvčí nedávno veřejnosti oznámil, že policie pátrá po čtyřicetiletém Stanislavu Artlovi, který měl v Praze vyloupit až stovku bytů, většinou na Vinohradech. V roce 2010 byl za krádeže na dva a půl roku odsouzen, ale do vězení nenastoupil.

To je zarážející – chlap vyloupí okolo sta bytů, policie ho zná, ale není s to ho chytit. Bylo by zajímavé vědět, jestli detektivové lidem na Vinohradech vyčítají, že si byt pořádně nezabezpečili, když tam přece řádí známá firma Artl.

Změnila se vláda. Nový policejní prezident plukovník Tomáš Tuhý má tyto priority: boj s pouliční a drogovou kriminalitou, extremismem a násilím na stadionech, daňovou kriminalitu. Okrádání lidí na ulici či krádeže v obchodech za provozu tedy ano. I když je zde objasněnost komická. Ale vloupání do bytů a domů, tyto opravdu drsné zásahy do soukromí, raději ne.

Chybí tlak společnosti, aby se policie měnila k lepšímu, aby fungovala, aby chytala zloděje. Neexistuje žádná občanská kontrola sboru.

Pořád dál trvá „politický trend“ v policii. Politici nastolují svá témata – korupce, daňové úniky, velké hospodářské kauzy, vliv kmotrů a lobbistů na státní zakázky. Že je objasněnost u vykradených bytů 22 procent? Nezájem.

Často se debatuje o tom, zda jsme právní stát. Obvyklý závěr: nejsme, protože kmotři běhají po svobodě, užívajíce si miliony. Ale právní stát musí fungovat odspodu, pro normální smrtelníky. A my víme, že tam funguje ještě hůř než u velké kriminality. (S výjimkou vražd, ty policie řeší velice úspěšně: celkem loni zločinci zamordovali 182 obětí, objasněno bylo 165 případů.)

Obyčejná kriminalita? Politické tabu

Politici i vedení policie raději o obyčejné, běžné kriminalitě, která je stále běžnější, nemluví. Ono je snazší vletět do vlády s halekáním, že vyberu víc na daních, než s tvrzením, že bude méně vykradených kvartýrů. Pachatelé běžné kriminality jsou si vědomi, že nemají co ztratit. Pokud je chytí, druhý den po sepsání protokolu na policii pokračují ve svém řemesle.

Policie se vymlouvá, že má málo lidí. Přitom policajti sami říkají: I kdyby zmizela veškerá kriminalita, policie by si toho možná vůbec nevšimla a stále by vyráběla další a další papíry. Máme papírovou policii. To mluvím o té republikové. Městskou či obecní raději ani nezmiňuji. Žádný politik si nedovolí navrhnout její zrušení, to by ho hejtmani a starostové hnali svinským krokem.

Policie je přeorganizovaná a stále ještě přešéfovaná. Odbory mají třeba jenom tři oddělení. Těm mimo jejich vedoucích a jednoho zástupce „šéfuje“ ještě vedoucí odboru. Policie se nemění, poměr řídících pracovníků k řízeným činí 1:8. Důsledky si dovede každý myslící občan poměrně snadno představit. Řadový policista je zcela demotivován. A nedej bůh vyčnívat, dělat věci jinak. To je nebezpečné a po zásluze potrestáno.

Nejde ale jen o policii. Chybí silný, vytrvalý tlak společnosti, aby se policie měnila k lepšímu, aby fungovala, aby chytala zloděje. Neexistuje občanská kontrola sboru. Politici se od policie šikovně oddělili, nemohou ani odvolat policejního prezidenta, pokud se ukáže jako neschopný. A policie se zase vymlouvá na politiky, že jí dávají málo peněz. Začarovaný kruh.

Bavorsko má méně policistů než Česko, avšak o dost výkonnějších.
Bavorsko má méně policistů než Česko, avšak o dost výkonnějších. | Foto: Simona Holecová

Policie se nezajímá ani sama o sebe. Nepěstují se akce typu „dotazník“, vedení policie se neptá vlastních lidí, co by se mělo změnit. Raději se neptá.

Porovnání s Bavorskem? Zapomeňte

Srovnejme se třeba se sousedním Bavorskem. Má 12,5 milionu obyvatel. Ročně tamní policii přibude asi 630 tisíc kriminálních skutků. Objasněnost má cca 410 tisíc, 65 procent. Bavorsko má 10 policejních ředitelství (včetně svého prezidia), my máme 14 ředitelství plus prezidium. Policistů - avšak včetně civilních úředníků - má asi 41 tisíc. Civilů je okolo 4000. Tedy zhruba 37 tisíc policistů. O dva tisíce méně než u nás, ale v Bavorsku žije o 2,5 milionu obyvatel víc. Podle bavorského modelu bychom měli mít maximálně 31 - 32 tisíc policajtů, zhruba o 7 tisíc méně než dnes, a objasněnost dvojnásobnou. Tristní.

Něco je špatně. Těžko porovnávat úroveň bavorských a českých policistů. Zato se dá porovnat systém, který je u sousedů podstatně a viditelně výkonnější. Víme to, ví to jistě i policejní prezident Tuhý, věděli to jeho předskokani, ale neudělalo se dodnes skoro nic. Česká policie je nafouklá, špatně organizovaná, demotivující vlastní lidi. Zloději to vnímají, ostatní občané skoro vůbec. Zloději jsou v klidu, občané v neklidu.

Ano, máme si majetek zabezpečovat, ale zároveň platí, že by stát měl něco dělat s policií, opisovat od Bavorska. Že by politici neměli strkat hlavu do písku před běžnou kriminalitou, že by měli přiznat: stav, kdy se právo vynucuje jen v pětině případů (u vloupání do bytů a domů), je naprostá katastrofa, ostuda.

Před prázdninami tedy v Česku stále dál, beze změny platí: nejlépe nic doma nemít. Když vám vylomí okno či dveře, dáte si je opravit. Když si uděláte super zabezpečení, pak se vám může stát, jak mi řekl jeden kriminalista, že si vás vyhlídnou ty „sofistikovanější party zlodějů“. A s pomocí politiků nepočítejte. Je jim to jedno, protože nám je to taky jedno.

 

Právě se děje

před 40 minutami

Bezplatnými menstruačními potřebami pro nízkopříjmové se má zabývat ministryně Schillerová, uvedl Babiš

Premiér Andrej Babiš (ANO) přitakal dotazům, zda by v Česku bylo možné zajistit bezplatný přístup k menstruačním pomůckám, jak se k tomu rozhodlo jako první na světě Skotsko. Na twitterovém účtu uvedl, že Skotové tím chtějí zbořit stigma menstruace a bojovat s chudobou. U příjmově nejslabších by to podle Babiše bylo možné i v Česku. Řešení má nalézt ministryně financí Alena Schillerová (za ANO), uvedl Babiš.

"Skotsko bude jako první země na světě všem ženám hradit menstruační pomůcky. Chtějí zbořit toto stigma a bojovat s chudobou. Novináři se mě ptají, jestli by bylo by něco takového možné i u nás. U příjmově nejslabších určitě. Požádal jsem Alenu Schillerovou, aby našla řešení," uvedl Babiš.

V úterý schválený zákon zavádí ve Skotsku, kde žije přibližně 5,5 milionu lidí, právo na bezplatný přístup k vložkám, tamponům a dalším hygienickým potřebám při menstruaci. Dostupné budou mimo jiné ve školách, na univerzitách, na úřadech a v dalších veřejných budovách. Pro návrh se podařilo ve Skotsku přesvědčit všechny strany tamního parlamentu. Některé z nich se přitom zpočátku zdráhaly, protože považovaly odhadované náklady 9,7 milionu liber ročně (285 milionů Kč) za příliš vysoké a dost možná i značně podhodnocené.

Zdroj: ČTK
Další zprávy