Dle jednoho z aktuálně nejčtenějších článků na Aktuálně.cz jsou podle průzkumu citovaného deníkem The Guardian bezdětné a svobodné ženy mnohem šťastnější, zdravější a optimističtější než jejich dětmi a manžely obdařené vrstevnice. O svobodných vs. ženatých mužích se v článku nic moc nepíše. Pravděpodobně přijdou na řadu až v dalším průzkumu, který "vyvrátí tradiční smýšlení o úloze a štěstí ženy", jak slibuje autor průzkumu, "expert na štěstí" a psycholog Paul Dolan z London School of Economics.
Podle britských výzkumníků těží ze života v manželství mnohem více muži. Manželství jim přinese klid, vyšší pracovní příjem a delší život. Ženy žijící v manželství oproti tomu umírají dříve než jejich svobodné vrstevnice, navzdory tomu, že dle tradičního úhlu pohledu žijí ony šťastné a naplněné životy jako z reklamy na stavební spoření. Původní článek Guardianu i proto bezdětné single ženy označuje za "nejšťastnější subkulturu v populaci", a to už lze považovat za hodně odvážné tvrzení.
Mám spoustu single kamarádek, a když sleduji jejich každodenní eskapády nebo poslouchám další a další bizarní historky z jejich seznamovacích pokusů, nemohu se ubránit dojmu, že sice žijí výrazně dobrodružnější životy než já, zároveň ale jsou to i životy výrazně osamělejší. I když trávím celý den se svými nezvedenými, vzájemně na sebe útočícími dětmi a s prací utahaným manželem a nejraději bych se po takovém dnu odklidila někam velmi daleko, mám pocit, že je můj život šťastný a naplněný.
Takové jistě vedou i mé single kamarádky, jen to nejsou životy naplněné podle představ jejich matek či babiček - tedy horami dětí a jejich křiku a všudypřítomného nepořádku. Jsou ale zase naplněné jinými radostmi - pestrým kulturním a společenským životem, bezstarostným trávením volného času nebo on-line seznamováním. Není to asi štěstí podle představ starších generací, ale je to štěstí, které má stejný nárok na existenci. Ve zmíněném průzkumu se ostatně uvádí, že pocity (ne)štěstí současných žen vycházejí právě z toho, zda jsou v rozporu s tradičním uchopením rolí. Tradiční známky ženského úspěchu - tedy se vdát a mít děti - nevedou dnes k pocitu štěstí zdaleka tak často jako v minulosti.
A to už dává mnohem větší smysl než trochu hysterické titulky o nešťastných manželkách a šťastných singles.
Ve světě, v němž se ženy mohou realizovat násobně více než v minulosti v původně tradičně mužských oblastech, jako je budování kariéry, cestování za zážitky či sportovní aktivita, je jasné, že mnohdy úmorná a časově náročná péče o rodinu a vztah se ocitá na druhé koleji. Pokud se navíc ženy snaží kloubit péči o děti s pracovní kariérou, jak se o to pokouší většina mých vrstevnic z mé sociální bubliny, je jasné, že se asi cítí vyčerpaněji a v určitých momentech určitě i méně šťastně než single bezdětné ženy, které se v popracovním čase mohou věnovat především sobě (což někdy může být také otravné a depresivní, ale nejspíš ne tolik jako neustávající randál mateřství).
Kde je tedy pravda? Lze tu každopádně cítit jistý rozpor mezi oním průzkumem a realitou. Česko je přece jen v otázce rovnosti pohlaví poněkud pozadu za západní kulturou, takže u nás je tlak na to, aby se žena vdala a měla děti, asi významnější. Ač ve světě (i u nás) lidí žijících v single domácnostech přibývá, stále jsou většinovou optikou považováni za jedince jaksi neúspěšné. Pomíjí se to, že mohou vést stejně plnohodnotný a šťastný život jako lidé žijící v manželství a s dětmi.
Je vlastně užitečné, že na to studie upozorňuje. I když, jak mi napsala má single kamarádka po pročtení zmíněného článku, "jsou chvíle, kdy si každá svobodná ženská, ať je šťastná, jak chce, řekne, že jí něco chybí". A já dodávám, že jsou také chvíle, kdy si každá vdaná žena řekne, že něco chybí i jí. Není nad to, oddat se v těchto chvílích do rukou článků o pofidérních průzkumech na internetu…
