Kdyby se natáčel nějaký instruktážní film o tom, jak si dát pozor na své elektronické informace, výtečně by se do něj hodil premiér Sobotka. Bohužel jako varovný příklad: takhle ne!
Ale není namístě dělat z toho veselou historku, opravdu ne. Naivně nebo blahosklonně zamykají své mailové a jiné schránky tisíce z nás. Každý na to může doplatit, každý se může stát obětí zločinu, Sobotkou. Ale jen jeden předloni slavnostně otevíral Národní centrum kybernetické bezpečnosti. Jen jeden předsedá Bezpečnostní radě státu, která kybernetickou bezpečnost a obranu řešila za loňský rok nejméně čtyřikrát, včetně Národní strategie na léta 2015 až 2020. Ten člověk se jmenuje Bohuslav Sobotka.
Takže by se dalo čekat, že o tom všem bude něco vědět a dá si sám pozor. Nedal. Používal soukromou e-mailovou adresu s dost chatrným zabezpečením a vyřizoval přes ni i politickou a pracovní korespondenci. Tím mimo jiné kompromitoval zmíněné kybernetické odhodlání vlády. Jako kdyby náčelník policejního kapsa-týmu jezdil po samoobsluze s dokořán rozepnutou taškou na vozíku.
Hackeři se mohou dostat na kobylku skoro každému, nedávno například odemkli soukromý e-mail ředitele CIA. U Sobotky to ale podle dostupných informací nebyla nějaká super sofistikovaná akce. Dostat se k heslu nebylo zvlášť složité. Žádná armáda čínských profíků, co dobývají americké databáze, jen „poctivá“ česká práce.
E-maily byly zveřejněny na neonacistických stránkách, které se hlásily už k předvánočnímu útoku na Sobotkův Twitter. Nemá smysl příliš pitvat samotný obsah korespondence, protože nevíme, zda a co zveřejněno nebylo. Stejně tak nejde konstatovat, že v mailech není nic důležitého a šlo „jen“ o výměnu názorů se straníky a vysokými úředníky. Příklad: když šéf Správy státních hmotných rezerv řeší s předsedou vlády české ropné zásoby v německém skladu (jde o miliardový spor!) na soukromém mailu @seznam.cz, je to úlet.
Nevíme, co všechno hackeři Sobotkovi ukradli a jestli může být vydíratelný. Věc je vážná. Bavíme se o premiérovi členského státu NATO, o stálém účastníkovi summitů a jiných strategických jednání, o politikovi s přístupem k důvěrným informacím prvního řádu. V době, kdy bezpečnostní situace v Evropě a okolí houstne jako už dávno ne.
Spojenci z toho musí být na větvi. A není těžké si představit, jak to, co místní hackeři, zkusí v bleděmodrém někdo třeba v ruských nebo čínských službách. Na Sobotku, samozřejmě i na jiné politiky. Motiv? Viz výroční zprávy BIS.
Můžeme se chlácholit nanejvýš tím, že zase nejsme tak cenní a zajímaví, aby se na naše špičky nějaká zahraniční špionážně-hackerská síť zaměřila. To je tedy velmi slabá útěcha. A navíc falešná, není to pravda. Jsme důležitější, než si myslíme.
Používání soukromého e-mailu na ministerstvu zahraničí je asi nejvážnějším skandálem prezidentské favoritky Hillary Clintonové. Sobotka to má podobně: laxní přístup k vlastní e-mailové bezpečnosti, to je největší průšvih, jakého se zatím v premiérském křesle dopustil.
