China − CEE Investment je investiční fond, za kterým stojí státní čínská exportní banka. V České republice jsou předmětem jeho zájmu solární elektrárny. Letos v zimě koupil firmu Energy 21, druhou největší v solární branži po ČEZu, a podle informací Hospodářských novin plánuje další expanzi. Naposledy získal tři solární elektrárny u Brna, poblíž Tábora a nedaleko Děčína a chce mít až pět procent trhu. Tedy elektrárny o celkovém výkonu asi 100 megawattů.
To je první informace. Ta druhá není až tak nová, ale hodí se připomenout. Prezident Miloš Zeman, kudy chodí, tudy dští na solární dotace a solární barony. Podporu fotovoltaických elektráren nazval tunelem století. A v parlamentu minulý týden batohem kamení na státním rozpočtu. Když Alena Vitásková podporu vyplatit odmítala, byl nadšen. Na jednání tripartity navrhl dotace na zelenou energii zrušit. „Doufám, že mě solární baroni nezlynčují. Všichni víme, že solární lobby má mnoho podporovatelů,“ pravil na odchodu z vlády.
Spor, kdo za to může, protentokrát zmiňme jen letmo. V Zemanově verzi jsou viníkem všeho pochopitelně ekologové, v čele s Martinem Bursíkem. Jenže dotace na zelenou elektřinu se vymkly z rukou v letech 2009 a 2010, kdy už zelení ani Bursík ve vládě nebyli. Stát nezasáhl včas a neseškrtal extrémně výhodné podmínky pro solárníky, ale to se dělo až za úřednické vlády Jana Fischera. Mimochodem, solární byznys začal být superlukrativní i díky dramaticky levnějším čínským panelům.
Teď vidíme Miloše Zemana v pozoruhodné dvojroli. První: ten, kdo před Čínou natahuje červený koberec a pronajímá – ve skutečnosti i obrazně – Pražský hrad čínským byznysmenům. Druhá: ten, kdo nemůže solárním baronům přijít na jméno a nedal by jim ani pětník. Co si máme vybrat, kterou tvář?
Elektrárny Energy 21 při prodeji čínské skupině disponovaly více než 60 megawatty výkonu. To může dělat orientačně nějakých 800 milionů korun státní podpory ročně (všechny obnovitelné zdroje vloni dostaly přes 40 miliard, z toho solární elektřina asi 27 miliard, příští rok se čeká podobná, možná o něco nižší suma). Kdyby to China − CEE Investment dotáhla na plánovaných 100 megawattů, vycházelo by to na miliardu a něco státních subvencí ročně. Buďte nám vítáni, čínští investoři!
Číňané samozřejmě nejsou jedinými zahraničními vlastníky solárů a příjemci opulentních dotací. Energy 21 kupovali od amerického fondu Contour Global. A například firmy spojené s druhou největší solární elektrárnou ve Vepřeku na Mělnicku sídlí v Nizozemsku. Solární lány ničí krajinu, a když kromě toho víte, že subvence, kvůli kterým vznikaly, prýští do ciziny, je to pocit tím hořčejší. Ale přispívat čínské firmě se státním kapitálem v zádech, to je speciální případ.
Žádná jiná země se tu momentálně – ani vzdáleně – netěší takové vstřícnosti na nejvyšší úrovni. Prezident má čínského poradce. Kvůli žádné jiné zemi se nescházejí nejvyšší ústavní činitelé, aby narychlo znovuorazítkovali strategické partnerství. Se zemí, kde vládne komunistická strana. Vztahy s Čínou a čínské investice – většinou jde zatím o prosté nákupy firem, ne o investice v pravém smyslu slova – jsou oficiálně zbožňované. Nebeská mana.
Takže by snad neměl být problém, kdybychom si ty čínské investice ze samé radosti trochu zaplatili. Ohýbat hřbet není zadarmo. Je snad někdo proti?
Jak to vlastně Miloš Zeman myslel, když říkal, že solární lobby tu má silné zastání?
