Už teď slyším tu palbu námitek. "To by se ti líbilo, žít si s nízkými daněmi, užívat si a rozhazovat". Na to jsem se už naučil odpovídat protiotázkou: A jak si mám ještě víc užívat? Žiju rozumně, občas si zajedu na hory zalyžovat. Ale vždycky toho sním jen tolik, kolik mi dovolí moje jedna pusa a jeden žaludek.
Je absurdní si myslet, že při jednotné nízké sazbě daně z příjmu budou všichni podnikatelé, živnostníci a majitelé firem létat za ušetřené daně do Londýna na večeře za desítky tisíc korun. To je hloupost. Kvůli snížení daňové sazby nebudu měnit věci, které mi v pivovaru fungují už řadu let.
I teď mi po zaplacení všech daní a povinných odvodů zůstávaly peníze a do Londýna jsem nelétal. Investoval jsem je zpátky do firmy třeba proto, abych si mohl dovolit potřebné technologie a mohl vařit pivo z kvalitních surovin, podle původních receptur s plnou chutí a nebyl tak nucen přejít na lacinou výrobu tuctového "europiva".
Ekonomicky zdravý není ten, kdo ze své firmy čerpá prostředky pro osobní spotřebu, ale ten, jehož firma roste, zaměstnává lidi a nákupem služeb dává práci i dalším firmám v regionu.#reklama
Jednotná nižší daň a jednoduchý systém to umožní. Neumím kvalifikovaně posoudit, zda daňová sazba má být patnáct, šestnáct nebo třeba osmnáct procent. Podívejme se ale na pobaltské republiky, které využívají systém jednotné daně nebo na Slovensko. Pobaltská ekonomika roste v řádu deset procent ročně a Slovensko kolem šesti procent. My máme díky vstupu do EU pětiprocentní růst doprovázený neúnosně rostoucím státním dluhem a to si pochvalně říkáme, jaké jsme velké hvězdy.
Chci žít po volbách v ekonomickém světě, kde budu moci rozvíjet pivovar a vařit kvalitní české pivo. Zatím mi to vychází tak, že modré polední nebe je lepší než červánky před setměním.