Často to funguje i naopak. Fragmenty uvažovaní takzvaných vědeckých textů, si najdou cestu do širší debaty ve tvaru nějakého hesla, které se potom opakuje tolikrát, že si nikdo už nepamatuje, co bylo napsáno a proč. Zůstává už jen to heslo.
Jeden takový případ je teze Samuela P. Huntingtona o střetu civilizací. Přinejmenším název jeho 13 let starého článku (posléze rozpracovaného do knihy, která i v českém překladu nese jméno Střet civilizací) už dávno není jen téma diskuse mezi akademiky na univerzitách. Článek, který byl pokusem vysvětlit nové struktury globální politiky po konci éry bipolárního světa, získal opět mnoho pozornosti po událostech 11. září 2001.
Na první pohled se ale zdá, že pouze malý počet událostí potvrzuje tezi o radikálně odlišném pojetí světa v islámské a západní civilizaci tak dobře, jako spor o publikaci dvanácti karikatur proroka Mohameda. S odstupem lze říci, že vývoj konfliktu naopak spíše potvrzuje největší nedostatek Huntingtonova tvrzení.
Muslim a dánská demokracie
V Dánsku pokračuje diskuse o tom, co se vlastně odehrálo, a vychází množství nových knih, jejichž ambicí je analyzovat a identifikovat viníky eskalace konfliktu. Zajímavější než otázky viny je ale debata o povaze islámu, která následovala po konfliktu a pokračuje nadále. Lze nyní s jistotou tvrdit, že pohled dánské veřejnosti na islám se za těch 8 měsíců podstatně proměnil. Pozitivní stránkou konfliktu je totiž odhalení skutečnosti, že velká část muslimů žijících v Dánsku uznává demokratické principy a chce žít podle pravidel dánské, poměrně liberální společnosti.
Vztáhneme-li tyto rysy reality k Huntingtonově tezi, lze vidět, že její nedostatek spočívá v chybějícím rozlišování mezi islámem jako náboženstvím a fundamentalistickou ideologii. Německý politolog syrského původu, Bassam Tibi, kritizuje Huntingtonovou tezi proto, že se sice jedná o střet, nikoliv však mezi západem a islámem, ale mezi otevřenou společnosti a jejími nepřáteli. V tom konfliktu mezi ideologiemi muže stát muslim klidně na straně otevřené společnosti, čehož je sám profesor Tibi příkladem.
Muslim kontra muslim
Díky konfliktu se nově založeným organizacím Demokratických muslimů v Dánsku (Demokratiske Muslimer) a Umírněných muslimů (Moderate Muslimer) dostalo mnoho mediální pozornosti. První z těchto organizací, kterou vede charismatický politik a člen dánského parlamentu Naser Khader, deklaruje jako hlavní důvod své existence nutnost ukázat, že je možné být Dán, demokrat a muslim zároveň. Členové Demokratických muslimů musí zase písemně potvrdit, že respektují dánskou ústavu, demokratická pravidla a lidská práva podle konvence OSN a Rady Evropy.
Zatímco Naser Khader v kontroverzi zosobnil demokratického muslima a obhajitele svobody tisku, byl imam Ahmed Akkari, bývalý mluvčí spolku Dánských muslimů, synonymem muslimského odporu ke karikaturám. Druhý z obou mužů dokonce, byť to později označil za žert, vyhrožoval prvnímu smrtí.
Akkari byl jedním z těch imamů, kteří v prosinci minulého roku odjeli do Libanonu a Egypta šířit informace i desinformace o publikaci karikatur, a tím spolu s bezradnou vládu a xenofobní populistickou Dánskou lidovou stranou nesli významný podíl na eskalaci konfliktů. Ani jeho chovaní během krize však není zcela jednostranné, protože se posléze aktivně snažil situaci uklidnit.
Ani Khader ani Akkari přesto nereprezentují celou muslimskou, a značně heterogenní, komunitu v Dánsku. Ta je přitom poměrně malá. Dvě stě tisíc osob tvoří asi 3,5 procenta dásnkého obyvatelstva. Heterogenita místních muslimů je však dobrým příkladem mnohotvárnosti světa.
Z hlediska sociálních věd je snaha nalézt zjednodušující teorii světa nezbytná, abychom mohli lepe pochopit jednotlivé události. Je však poněkud nešťastné, když je teorie, která již z definice podává zjednodušující obraz skutečnosti, zaměňována za realitu. Protože pak je teorie pouze karikaturou světa.
Autor je výzkumným pracovníkem Ústavu mezinárodních vztahů. Jeho hlavním výzkumným zájmem jsou otázky Evropské integrace a její důsledky na region střední Evropy a Skandinávie. Současně přednáší na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a na Anglo-americké vysoké škole v Praze.