Zase už je to tady, odstartovala masová, tedy doufám, že bude masová, akce Suchej únor, Měsíc bez kapky alkoholu. Přijmi výzvu. Nastartuj změnu. Avizované benefity zřejmě vyplývající ze zkušeností "sušičů": čistou hlavu mělo 78 procent měsíčních abstinentů, osobní hrdost 86 procent, lepší spánek 58 procent, víc energie 58 procent, kila dolů 35 procent, omezení kouření 44 procent, vděčná peněženka 59 procent. Všecko celkem fajn změny - a změna je teď přece výzvou doby. Piktogramy a čísla na Suchém únoru už neuvádějí opačná čísla, třeba abstinenční příznaky. A možná je škoda, že "sucháč" neběží hned v lednu, byl by aspoň o tři dny delší…
Suchej únor slaví už deset let trvání. Ovšem v tom nynějším desátém roce přichází v době jaksi celkově "suché", v době jakési celospolečenské "abstinence", bohužel nikoliv alkoholické, ale v době covidem vynuceného odpírání si mnoha společenských aktivit. V době, kdy se dost lidí bojí s druhými setkávat, mnohem méně se chodí do hospody, pije se víc doma, o samotě, omezeny byly a jsou kulturní i sportovní akce - a s tím vším souvisí i dojem, že se pije méně. Možná o to víc je Suchej únor potřeba, protože máme tendenci si namlouvat, že "všecko je v pořádku". Bohužel není.
Můžeme vidět, jak covidová, dlouhotrvající izolace dopadla především na mladé lidi. Ti strašně těžko, asi ještě hůř než dospělí a staří, nesou omezení běžných styků, zakrývání tváří, neustále se opakující karantény a izolace, které podstupují i po třech dávkách vakcín. Vadí jim omezení školních programů, a hlavně rušení jedné společné akce za druhou. Když se pak nějaká koná, mnozí se "vylejou", tedy nalijí, opijí, až Bůh brání. Asi to znáte z domova. Ostatně starší generace to nedělá o moc jinak.
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) zveřejnila loni v prosinci zdravotní profil České republiky za rok 2021, kde se dočteme: celková konzumace alkoholu v roce 2019 činila 11,9 litru čistého alkoholu na osobu (pozn. red.: asi 135 litrů piva) a patřila k nejvyšším v Evropě. "Přispívá k tomu i spotřební daň z alkoholu, která je nižší než průměr EU, ačkoliv spotřební daň z lihovin byla v lednu 2020 zvýšena. Pokusy o omezení reklamy na alkohol dosud nebyly z politických důvodů úspěšné. Hlášená konzumace alkoholu šestnáctiletých mezi lety 2011 a 2019 klesla, ale zůstává jednou z nejvyšších v EU (ESPAD, 2020)."
Dále se dočteme, že českým problémem jsou "behaviorální rizikové faktory - téměř polovinu všech úmrtí v roce 2019 lze připsat rizikovým stravovacím návykům, užívání tabáku a konzumaci alkoholu…" Nuže, moc jsme se nezlepšili, v alkoholu zjevně lítáme vesele, nebo spíš tragicky, dál. Pro Česko typická je právě věta "pokusy o omezení reklamy na alkohol dosud nebyly z politických důvodů úspěšné".
Covid závislost mnohde zhoršil
Během předvolební kampaně jsem loni v červenci na Twitteru kritizoval fotku lídrů koalice Spolu, Markéty Pekarové Adamové (TOP 09), Mariana Jurečky (KDU-ČSL) a Petra Fialy (ODS), jež se objevila i na facebookovém profilu občanských demokratů. Všichni tři tam byli zachyceni s plnými, neupitými půllitry v ruce před pivovarem Beránek, jak se smějí. Napsal jsem k tomu poznámku "ty piva, poněkud trapný, sorry" a sklidil značně nepřátelskou reakci. Přesněji řečeno "pivní" reakci. Takové to klasické "nikdo nám nebude kecat do toho, co děláme", "nejsme žádní alkoholici", což je mimochodem věta mezi alkoholiky značně rozšířená, atd.
Samo sebou mi nešlo o to, že by si trojice lídrů koalice Spolu nemohla dát pivo, to je ryze jejich věc, šlo mi o to, že pivo na sítích takto veřejně propagují, dělají pití reklamu.
Velmi varovný a Suchej únor podporující byl na Aktuálně.cz rozhovor s adiktologem Michalem Miovským. Na začátku odpovídá na otázku, zda se v Česku pije pořád hodně, nebo se už mezi mladými lidmi od alkoholu upouští. Říká: "Celková spotřeba z dlouhodobého hlediska zůstává ustálená, změnit směr bude běh na dlouhou trať. Ale v té otázce jste narazil na něco, co určitou změnou je, a to je přístup mladých lidí. Odráží se to například i v datech Suchého února, jehož kampaň primárně oslovuje mladší, protože hlavním komunikačním kanálem jsou sociální sítě, online média a celkově je ta kampaň vedená v odlehčené formě a cílí na mladé." Miovský taky tvrdí, že se zvyšuje nabídka nealkoholických nápojů v restauracích a kavárnách, byť je alkohol paradoxně stále levnější.
Pokračuje pandemií covidu, jež sice u části lidí vedla ke snížení konzumace chlastu, dokonce se začali víc hýbat, kupovali kola, chodili na procházky, ale koronavirová nákaza "má i druhou stranu a tou je riziková skupina lidí, která pila více už před covidem a nové situaci se dost dobře nezvládla nepřizpůsobit nebo měla opravdu náročné podmínky, které jí to ztížily. Když žijete v malém bytě se dvěma dětmi, a navíc jste samoživitel či samoživitelka a třeba ještě pracujete v pohostinství, je to velký průšvih. Ono stačí být jen zavřený v malém bytě s dětmi a pracovat na home officu, po několikátém lockdownu už to leze prostě ´na budku´ všem." - Ano, tohle zná opravdu hodně rodin. A nejedná se jen o home office, ale taky o ty střídající se karantény a izolace.
Musíme je odmítnout…
Miovský upozornil, že jde o stovky tisíc až milion lidí, kteří v tom velmi vážně lítají, a to je obrovská skupina. Zároveň poukázal na jeden velký malér, když se desetitisíce lidí rozhodnou vyhledat pomoc, jde o enormní nápor na ambulance, kterých je však jen malý počet.
Cituji: "Lidé, kteří se rozhodnou pro léčbu, se nacházejí ve velmi těžkém období a je to pro ně složité rozhodnutí, a přesto je v tak choulostivé situaci musíme odmítnout a nechat je čekat, navíc nemáme ani moc času se s nimi vybavovat a situaci jim vysvětlit. Je to frustrující pro obě strany. Čekací lhůty někdy bývají tak dlouhé, že postrádají smysl, a jsou rovnou stop stavy."
Podle adiktologa v některých regionech zůstávají služby zcela nedostupné a současně se značně liší nápor podle věku, například dětské a dorostové služby se ocitly pod obřím tlakem a situaci nezvládají. "Lidi tak doslova kočují po krajích a zkoušejí, ptají se známých, protože jinak vlastně nemají šanci se do těch služeb dostat." - Šílené. Depresivní.
Tohle je zpráva, kterou by možná měl Suchej únor začínat: když do toho spadnete a budete se chtít z té pekelné pasti vymanit, mnohde vám nebudeme schopni pomoct. Je nás málo a vás příliš mnoho. Dodejme, že podle Miovského by zhruba tři miliony lidí v Česku, kteří například denně kouří, pijí rizikově alkohol nebo užívají léky vyvolávající závislost, potřebovaly intervenci, pomoc, najít cestu ven. Tři miliony představují skoro třetinu populace. Otřesná představa.
Pod tímto zorným úhlem se zdá nepochopitelné, když se politici fotí s půllitry piva, ať už v kampani, nebo mimo ni. Měli by dělat pravý opak, fotit se s čajem nebo limonádou a varovat své voliče, že jim dost možná nikdo nepomůže zbavit se závislosti. Měli by se zapojit do antichlastací kampaně. Měli by zásadně omezit reklamu na alkohol. Protože je dnes jasné, že nedokážou změnit to druhé, nezvládnou nešťastným, v pasti lapeným závislákům nabídnout dostatečnou, kvalifikovanou pomoc.
