Svoboda tvé pěsti končí na špičce mého nosu, napsal anglický filozof John Locke už v roce 1690 v knize Dvě pojednání o vládě. O 150 let později jeho krajan John Stuart Mill, filozof, politický ekonom a liberální politik, vyslovil nejčastěji citovaný výrok na dané téma - Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. A není těžké dohledat další citáty o svobodě od jiných osobností (dokonce i starší), které dokládají, že problém byl vyřešen už dávno.
Přesto o jejich rozsahu a naplňování vedeme zuřivou kulturní válku. Velmi vypjatě se to projevuje při hodnocení nedávného projevu amerického viceprezidenta Jamese Davida Vance, který svými úvahami o svobodě slova na bezpečnostní konferenci v Mnichově rozzuřil mnoho lidí, zatímco jiné přivedl do extáze.
Spor, zda byl jeho projev skvělý, nebo skandální, se většinou zaměřuje na jeho obsah, nikoli na samotného řečníka. A kdo je J. D. Vance? Podporoval lživé tvrzení, že Donald Trump v roce 2020 porazil Joea Bidena, ale volby byly zfalšované. Bez protestu sledoval útok davu vybičovaného Trumpem na Kapitol s cílem zvrátit legální výsledek a udržet Trumpa u moci - tedy nepochybný pokus o násilný puč. Souhlasil s milostí, kterou letos Trump útočníkům udělil. Nerozporoval prezidentovy útoky na novináře, zákaz vstupu reportérů AP do Bílého domu, nařízení zrušit předplatné seriózních médií a tiskových agentur v celé struktuře ministerstva zahraničí USA včetně ambasád.
Shrnuto, jestliže Vance mluví o svobodě slova, je to totéž, jako když knihu o romantické lásce napíše sňatkový podvodník. Ta kniha také osloví mnoho lidí, vyvolá v nich nadšení a touhu po lásce, ve své podstatě to však je velký podvod.
Je to obdobná situace jako debata o nové totalitě. Česká společnost nikdy nebyla svobodnější než v posledních desetiletích. V žádné éře neměli naši občané tolik možností se volně vyjadřovat a své myšlenky bez obav veřejně publikovat. Přesto populisté už několik let rozvíjejí lživou kampaň o nové totalitě. A podobně jako v případě Vance jsou nejaktivnější ti, kteří mají v této věci nejtemnější minulost - bývalí členové KSČ, estébáci a nejvíc ještě nedávno majitel velkého mediálního domu, kde se vše publikovalo výlučně a zcela nekriticky v jeho zájmu a kde i po prodeji dostává mimořádně velký prostor.
Důvodů, proč se debata o svobodě stále otevírá a proč se část veřejnosti snadno nechá ovlivnit populisty, je více. Český národ zažil dlouhá období nesvobody, kdy vládnoucí režimy potíraly přirozená lidská práva a nahrazovaly je kolektivismem a slepou poslušností. Bojovníky za svobodu pronásledovaly, věznily, zabíjely. Drtily početné skupiny lidí.
Následkem toho vyrostly generace zvyklé žít s ohnutým hřbetem a zavřenými ústy. Celospolečenská nesvoboda prodlužovala tradiční nerovné postavení žen a dětí uvnitř mnoha rodin. Uzavřenost a tvrdost totalitních režimů znemožňovala širokou debatu o rovnosti práv invalidů, mentálně nemocných, demencí postižených starců, sexuálních menšin, kohokoli, kdo vybočoval z šedi průměru.
Nepřipravená česká společnost tak musela po roce 1989 čelit situaci, že svobody a práva mohou existovat v nezvyklé šíři a pro všechny. Část občanů se s tím nevyrovnala a někteří se vysloveně zatvrdili proti dalšímu rozvoji svobod ve společnosti.
Situaci zhoršily stále se zvětšující majetkové a sociální rozdíly v společnosti, což byl a stále je po desetiletích českého rovnostářství velký problém. Některé skupiny občanů získaly pocit, že svobody a možnosti tu jsou jen pro někoho, ne však pro ně. Jakmile opadla porevoluční euforie a do politiky vstupovalo stále více populistů a extremistů, tito lidé se stali hlavním cílem jejich působení.
Kulturní válka v době rozbíhající se předvolební kampaně stále zesiluje. Proto také Vanceův projev nezapadl jako nepodstatná součást konference, která ve skutečnosti byla o něčem úplně jiném. Nejen u nás, ale i v jiných zemích posloužil jako záminka k útokům na evropské instituce, demokratické vlády, jednotlivé politiky, seriózní média.
Svobodě slova se u nás daří dobře, není nutné o ni nyní bojovat. Po volbách se to může změnit, může být různými cestami osekávána. Proto bychom se letos měli daleko víc starat o právo rozhodovat o sobě sami, bez manipulativních návodů autoritářských vůdců.
